5 C 12/2023-32 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 23. 9. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 12. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně není schopná prokázat, že Společnost před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného, a proto se domáhá vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2015 postoupila Společnost pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný bezdůvodné obohacení nevydal i přes předžalobní upomínku ze dne 1. 9. 2022 s lhůtou plnění do 22. 9. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 12. 3. 2015 Smlouvu, na jejímž základě se dohodli na tom, že Společnost žalovanému vyplatí převodem na jeho účet č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč a žalovaný se jistinu zápůjčky zavázal uhradil společně s částkou 15 735 Kč, tj. celkem částku 27 735 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 1 156 Kč splatných vždy k 21. dni v měsíci, počínaje dnem 21. 4. 2015 (viz Smlouva), současně strany podepsaly rámcovou smlouvu o poskytování půjček na dálku (viz rámcová smlouva). Společnost před poskytnutím jistiny zápůjčky řádným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy (viz žalobní tvrzení žalobkyně). Dne 18. 3. 2015 obdržel žalovaný od Společnosti na svůj účet č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč, s poznámkou, že se jedná o výplatu částky půjčky dle Smlouvy (viz sdělení [právnická osoba] a výpis z účtu). Dne 21. 6. 2015 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pod č. 44 pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, příloha smlouvy o postoupení pohledávek). Předžalobní upomínkou ze dne 1. 9. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 12 000 Kč do 22. 9. 2022 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 4. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 21. 6. 2015 postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 5. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 12. 3. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému převodem na jeho účet peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost vrátit Společnosti poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 15 735 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 27 735 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 1 156 Kč splatných vždy k 21. dni v měsíci, počínaje dnem 21. 4. 2015. 6. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť jak uvedla žalobkyně, Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. 7. Je-li Smlouva neplatným právním úkonem, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu půjčky ve výši 12 000 Kč, jakož ani požadované příslušenství (úrok z prodlení). 8. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti na svůj účet částku 12 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování nevyplynulo, že by žalovaný čehokoliv na svůj dluh plnil, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 12 000 Kč. 9. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 1. 9. 2022, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 22. 9. 2022. Jelikož žalovaný dlužnou částku 12 000 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 22. 9. 2022 dlužnou částku 12 000 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 věta první o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 15 % ročně. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným rovněž nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 23. 9. 2022 do zaplacení. 11. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 2 071 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta ve výši 750 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 200 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 cit. vyhl.) a z náhrady 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 221 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.