5 C 34/2023-23 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 489,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 18. 5. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 6 150 Kč do 18. 6. 2020. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Následně Společnost postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalovaná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 2 828 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 2 828 Kč od 19. 6. 2020 do 27. 1. 2022 v kapitalizované výši 1 661,58 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje 853,95 Kč, složené z neuhrazené paušální náhrady nákladů ve výši 150 Kč, úroku v kapitalizované výši 143 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 828 Kč od 19. 6. 2020 do 13. 6. 2022 v kapitalizované výši 560,95 Kč a od 5. 7. 2022 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 31. 10. 2022. 2. V podání ze dne 16. 2. 2023 žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto bere zpět žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 661,58 Kč, paušální náhrady nákladů ve výši 150 Kč a smluvního úroku v kapitalizované výši 143 Kč. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí, neboť k němu došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci (výrok I.). 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost coby věřitel a žalovaný coby dlužník si ujednali dne 18. 5. 2020 Smlouvu, na jejímž základě měla Společnost poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč výplatou na jeho účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 18. 6. 2020, přičemž žalovaný byl oprávněn při úhradě patřičného poplatku požádat celkově 11krát o prodloužení splatnosti o 30 dní za částku 1 150 Kč. Pro případ neuhrazení dlužné částky byl žalovaný povinen zaplatit Společnosti navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, kdy smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, paušální poplatek na úhradu nákladů v částce (i) 1 200 Kč za první upomínku po 45 dnech prodlení, (ii) 500 Kč za upomínku po 120 dnech prodlení a (iii) 800 Kč za upomínku po 210 dnech prodlení, 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky Společnosti (viz Smlouva). Smlouva nebyla žádnou ze stran podepsána, avšak z provedené verifikační platby ze strany žalovaného, jakož i z následného jednání Společnosti, která zaslala žalovanému jistinu zápůjčky, vzal soud ujednání Smlouvy za prokázané. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto soudu nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána nebyla. Dne 11. 5. 2020 zaslal žalovaný z účtu č. [bankovní účet] Společnosti na účet [číslo] částku 0,01 Kč, [variabilní symbol]. Dne 19. 5. 2020 zaslala Společnost z účtu [číslo] na účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč, [variabilní symbol], popis platby„ Pujcka od [webová adresa] [anonymizováno] [číslo] (viz výpis z účtu Společnosti). Žalovaný uhradil dne 7. 5. 2020 částku 8,02 Kč, dne 5. 1. 2021 částku 998,58 Kč, dne 21. 9. 2021 částku 720 Kč, dne 7. 10. 2021 částku 711 Kč a dne 12. 10. 2021 částku 741 Kč, celkem tak uhradil 3 178,60 Kč, přičemž na jistinu byla alokována částka 2 172 Kč a na smluvní úrok částka 1 006,60 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Dne 29. 6. 2022 si ujednaly Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek, tj. v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti za žalovaným v celkové výši 5 416 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o potvrzení o provedené transakci). Dopisem ze dne 14. 7. 2022, odeslaným dne 15. 7. 2022, informovala Společnost žalovaného, že postoupila pohledávku ze Smlouvy v aktuální výši 5 416 Kč včetně příslušenství na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 31. 10. 2022 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2022 vč. podacího archu, nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 14. 7. 2022, zaslaným dne 15. 7. 2022, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 6. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 18. 5. 2020 Smlouvu, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit Společnosti jistinu do 18. 6. 2020 s možností požádat celkově 11krát o prodloužení splatnosti o 30 dní za částku 1 150 Kč. 7. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázány Smlouvou, má za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání, že by Společnost řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného; za dané situace soud upustil od ústního jednání, které by bylo nadbytečné a procesně neekonomické, načež uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného ze strany Společnosti – jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. – řádně posouzena nebyla. 8. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit. 9. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani smluvní pokutu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 5 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný na dluh plnil částku 3 178,61 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 1 821,39 Kč. 10. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 11.