46 C 275/2023-44 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 528,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po ověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, splatných 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 32 499 Kč a uhradil částku 26 732 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Dlužná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 11 628,44 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 600 Kč. Příslušenství představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1 111,12 Kč, úrok ve výši 15 % p. a. z částky 11 628,44 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 396,45 Kč a ve výši 15 % p. a. z částky 12 528,44 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, splatných 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž je splatná první splátka (viz Smlouva na č. l. 15). Součástí Smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně ISIKU121 (dále jen„ ÚP“). Dle čl. 9 ÚP je žalobkyně v případě opoždění se zaplacením splátky oprávněna účtovat a) účelně vynaložené náklady (např. za upomínání), smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny úroků a pojistného či zákonný úrok z prodlení. Dle čl. 7 ÚP je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit, jestliže žalovaný bude mj. dlužit 2 a více splátek či nezaplatí splátku déle než 3 měsíce. Ode dne zesplatnění musí žalovaný platit sjednaný úrok až do chvíle vrácení vypůjčených peněz; tento úrok už k jistině nepřirůstá (viz ÚP). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích a dále přezkoumávala informace o jeho věku, vzdělání, zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí, způsobu bydlení apod. Současně provedla kontrolu žalovaného v registrech NRKI, [příjmení] a ISIR s výsledkem„ OK“ (viz úvěrová karta na č. l. 17)., kdy zjistila, že žalovaný splácí jiným společnostem splátky ve výši 3 984 Kč (viz výpočtová tabulka na č. l. 36 p. v.). V žalobkyní předložené úvěrové smlouvě bylo vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá dítě, bydlí v podnájmu, je zaměstnaný u [právnická osoba] CZ s.r.o. a jeho čistý měsíční příjem činí 27 000 Kč (viz Smlouva na č. l. 15). Z úvěrové karty dále vyplývá, že výdaje domácnosti činily 5 000 Kč a dále žalobkyně pro posouzení výdajů žalovaného vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti a minimálních výdajů na bydlení (viz úvěrová karta na č. l. 17). Žalovaný čerpal celkově částku ve výši 32 499 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 26). Přesný průběh čerpání a splácení je zachycen na výpisu čerpání, splátek a úhrad, z něhož vyplývá, že žalovaný uhradil naposledy dne [datum] 12. splátku ve výši 2 911 Kč a celkově tak uhradil částku 22 337 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 26). Dopisem ze dne [datum], zaslaným následující den, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě, a to ve výši 17 266,77 Kč do 14 dnů ode dne sepsání výzvy (viz dopis ze dne [datum] na č. l. 30 vč. podacího archu). Žalovaný uhradil dne [datum] částku ve výši 4 395 Kč a celkově tak uhradil částku 26 732 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 26). Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani na předžalobní upomínku ze dne [datum] odeslanou následující den (viz předžalobní upomínka na č. l. 28 vč. podacího archu). <b>Právní posouzení věci</b> <i>4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>6. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 16 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit společně s úrokem ve výši 26,28 %. Žalovaný uhradil toliko částku 26 732 Kč. 10. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 5 rozsudku vyplývá, že žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnila, neboť žalovanému poskytla úvěr, aniž by jakkoliv zjišťovala a ověřovala žalovaným tvrzenou výši příjmů a výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, 1 As 30/2015-39, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Z informací sdělených žalovaným se podává, že má čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč, tento však nebyl žalobkyní nijak ověřen. Za další zásadní pochybení žalobkyně lze považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, aniž by tyto výdaje jakýmkoliv způsobem ověřila. Žalobkyně tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek, proto se soudu v tomto ohledu jeví jako nedostatečné vycházet pouze z výše životního minima a minimálních výdajů na bydlení, když k ověření výše výdajů žalovaného si mohla žalobkyně vyžádat například nájemní smlouvu či výpis z bankovního účtu žalovaného. 11. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané nor