26 C 216/2025-44 — Okresní soud ve Zlíně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 874,03 Kč, představující žalovanému poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , spolu s úrokem prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále částky 151,20 Kč, představující smluvní pokutu za prodlení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovaným dne , datum, , přičemž žalovaný splátky úvěru nehradil.2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav: Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne bezhotovostně na jeho účet č. , č. účtu, částku , částka, . Úvěr byl poskytnut v podobě revolvingu s úvěrovým limitem , částka, , jenž žalovanému umožnil opakované čerpání finančních prostředků. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.016 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. První splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), dle kterých je v případě neuhrazení dlužné částky žalovaný povinen zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení (smlouva o revolvingovém úvěru, všeobecné obchodní podmínky, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele). Smlouva byla uzavřena (podepsána žalovaným) elektronicky v systému žalobkyně na internetových stránkách www., Anonymizováno, , Anonymizováno, cz. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jeho bankovní identity (bankID výpis, autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací sdělených žalovaným, který uvedl, že sdílel domácnost s dalšími dvěma osobami, jeho čistý měsíční příjem činil , částka, , pravidelné výdaje na půjčky činily , částka, měsíčně, výdaje na bydlení činily , částka, měsíčně a další výdaje činily v souhrnu , částka, (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy). Elektronickou výzvou s datem odeslání , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě částky , částka, pro prodlení s úhradou závazků vůči žalobkyni, přičemž ke dni , datum, je nejstarší neuhrazená splátka 92 dnů po splatnosti, přičemž potvrzení o odeslání emailu nebylo doloženo (email – prodlení v délce 92 dní,). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s referenčním číslem , hodnota, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, do tří dnů, potvrzení o odeslání zásilky, respektive dodejka nebyla doložena (výzva ze dne , datum, ). Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky si podává, že žalovanému byla odeslána společností ZPC , právnická osoba, . dne , datum, prostřednictvím , právnická osoba, . zásilka pod podacím číslem , Anonymizováno, (potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).4. Závěr o skutkovém stavu učinil soud následující: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditový rámec ve výši , částka, s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.016 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. První splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly VOP, dle kterých je v případě neuhrazení dlužné částky žalovaný povinen zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací sdělených žalovaným, který uvedl, že sdílel domácnost s dalšími dvěma osobami, jeho čistý měsíční příjem činil , částka, , pravidelné výdaje na půjčky činily , částka, měsíčně, výdaje na bydlení činily , částka, měsíčně a další výdaje činily v souhrnu , částka, . Dne , datum, odeslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku ve výši , částka, .5. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).6. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku.11. Soud s odkazem na shora popsaný skutkový stav shledal právní jednání ze smlouvy o úvěru za neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména na základě údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že výše jeho příjmů činí cca 21 800 Kč měsíčně a výdajů cca 15 000 Kč. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně nedoložila, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalovaného, tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení atd. Žalobkyně se nikterak nezajímala, zda nemá žalovaný jiné úvěry, dluhy a zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech jako např. SOLUS, NRKI, BRKI, respektive tyto lustrace nedoložila. Částka, jež by činila rozdíl mezi ověřenými příjmy žalovaného a předpokládanými výdaji, které nebylo možno hodnověrně ověřit, nemohla stačit na dokonce ani na pokrytí základních lidských potřeb žalovaného, i vzhledem k tomu, že žalovaný v době čerpání úvěru u žalobkyně čerpal úvěry u jiných nebankovního poskytovatele úvěrů. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nemohla žalobkyně shledat u žalovaného schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem. Tuto skutečnost žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného bezesporu vědět měla a mohla. Odpovědnost za posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopno