26 C 222/2025-44 — Okresní soud ve Zlíně

1. Předmětem řízení byl nárok, Anonymizováno, žalobkyně na zaplacení částky 11 216,92 Kč, představující žalovanému poskytnutou jistinu ve výši 7 819,25 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 106,40 Kč, smluvní úrok ve výši 3 180,57 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 110,70 Kč, spolu s úrokem prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 036,35 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovaným dne 29. 7. 2024, přičemž žalovaný splátky úvěru nehradil.2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav: Dne 29. 7. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne bezhotovostně na jeho účet č. , č. účtu, částku 8 000 Kč. Úvěr byl poskytnut v podobě revolvingu s úvěrovým limitem 80 000 Kč, jenž žalovanému umožnil opakované čerpání finančních prostředků. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.016 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. První splátka byla splatná dne 28. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) (smlouva o revolvingovém úvěru, všeobecné obchodní podmínky, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, sdělení , právnická osoba, . ze dne 7. 12. 2025). Smlouva byla uzavřena (podepsána žalovaným) elektronicky v systému žalobkyně na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jeho bankovní identity a předložením občanského průkazu (bankID výpis, kopie občanského průkazu, autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací sdělených žalovaným, který uvedl, že sdílel domácnost s dalšími dvěma osobami, jeho čistý měsíční příjem činil 45 100 Kč, pravidelné výdaje žalovaný neuvedl (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy). Elektronickou výzvou s datem odeslání 10. 3. 2025 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě částky 18 013,92 Kč pro prodlení s úhradou závazků vůči žalobkyni, přičemž ke dni 10. 3. 2025 byla nejstarší neuhrazená splátka 93 dnů po splatnosti, přičemž potvrzení o odeslání emailu nebylo doloženo (email – prodlení v délce 93 dní,). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 10. 2025 s referenčním číslem , hodnota, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 11 462,22 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 227 Kč do tří dnů, potvrzení o odeslání zásilky, respektive dodejka nebyla doložena (výzva ze dne 14. 10. 2025). Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky si podává, že žalovanému byla odeslána společností ZPC , právnická osoba, . dne 10. 10. 2025 prostřednictvím , právnická osoba, . zásilka pod podacím číslem , Anonymizováno, (potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).4. Závěr o skutkovém stavu učinil soud následující: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditový rámec ve výši 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.016 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. První splátka byla splatná dne 28. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 1. 2026. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací sdělených žalovaným, který uvedl, že sdílel domácnost s dalšími dvěma osobami, jeho čistý měsíční příjem činil 45 100 Kč. Dne 29. 7. 2024 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 8 000 Kč.5. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).6. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku.11. Soud s odkazem na shora popsaný skutkový stav shledal právní jednání ze smlouvy o úvěru za neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména na základě údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že výše jeho příjmů činí cca 45 100 Kč měsíčně. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně nedoložila ověření pravidelných příjmů žalovaného, před poskytnutím úvěru například výpisem z účtu žalovaného. Žalovaný nesdělil žalobkyni před poskytnutím úvěru výši svých pravidelných výdajů a žalobkyně nedoložila, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalovaného, tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení atd. Žalobkyně se nikterak nezajímala, zda nemá žalovaný jiné úvěry, dluhy a zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech jako např. SOLUS, NRKI, BRKI, respektive tyto lustrace nedoložila. Částka, jež by činila rozdíl mezi ověřenými příjmy žalovaného a předpokládanými výdaji, které nebylo možno hodnověrně ověřit, nemusela stačit na dokonce ani na pokrytí základních lidských potřeb žalovaného. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nemohla žalobkyně shledat u žalovaného schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem. Tuto skutečnost žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného bezesporu vědět měla a mohla. Odpovědnost za posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatností smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný však v tomto případě, na základě výše uvedeného, schopnost splácet úvěr neměl, o