39 C 76/2025-95 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 65 352,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 352,58 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím internetu dne 18. 5. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 25 352,58 Kč nejpozději dne 14. 5. 2024, avšak žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou upomínku ze dne 15. 3. 2025. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI, příslušnou dokumentací však nedisponuje a pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby její nárok posoudil v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný uvedl, že dne 14. 5. 2023 podepsal spotřebitelskou smlouvu pomocí SMS kódu , Anonymizováno, , byl mu poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, poplatek za poskytnutí byl stanoven na 25 352,58 Kč, RPSN 199,73 %, úvěr měl být splatný do 14. 5. 2024 a celkem na úvěr uhradil 23 747 Kč. Smlouvu však považuje za absolutně neplatnou. Zaprvé žalovaný namítá, že smlouva byla sjednána prostřednictvím elektronické komunikace na dálku a nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu uzavřel. Dále uvádí, že výše RPSN mnohonásobně převyšuje obvyklé RPSN u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu dle měnové a finanční statistiky vedené ČNB. Na závěr žalovaný namítá, že Společnost nedostatečně prověřila jeho úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, neboť nezohlednila jeho další závazky, úvěry poskytnuté jinými společnostmi, nezkoumala jeho příjmy a výdaje, ním uvedené částky nijak neověřovala. Pokud by Společnost nahlédla do nebankovního registru klientských informací, zjistila by, že ke dni 17. 4. 2023 měl dluh u společnosti , právnická osoba, ve výši 40 000 Kč, ke dni 19. 4. 2023 dluh ze smlouvy o úvěru u společnosti , právnická osoba, . ve výši 20 000 Kč a ke dni 26. 4. 2023 dluh ze smlouvy o úvěru u společnosti , právnická osoba, . ve výši 142 000 Kč. Z uvedených důvodů tak má žalovaný za to, že je smlouva absolutně neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 16 253 Kč a ve zbytku navrhuje žalobu zamítnout. Vzhledem ke svým majetkovým poměrům navrhl možnost hradit dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč.3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 17 047,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 047,39 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že uvedená částka byla žalovaným uhrazena před podáním žaloby. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I). Žalobkyně dále souhlasila se splácením žalované částky v měsíčních splátkách po 3 000 Kč pod ztrátou výhody splátek.4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.5. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 14. 5. 2023 o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 112,35 % ročně do 12 měsíců od poskytnutí úvěru (viz Smlouva, shodná tvrzení stran, výpis z účtu žalovaného). Žalovaný uhradil celkem 23 747,39 Kč (viz výpis z běžného účtu, emailová komunikace).6. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že v měsíci 4/2023 zaslal žalovaný celkem 241 666 Kč na účet společnosti , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , dne 7. 4. 2023 mu přišlo 10 000 Kč a dne 17. 4. 2023 15 000 Kč, v obou případech od společnosti Orange , právnická osoba, . s popisem „úvěr dle sml.“, dne 15. 4. 2023 13 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 17. 4. 2023 40 000 Kč s popisem „, Anonymizováno, půjčka od , právnická osoba, “, dne 20. 4. 2023 20 000 Kč od „, Anonymizováno, ., dne 21. 4. 2023 8 000 Kč s popisem „, Anonymizováno, “, dne 24. 4. 2023 14 000 Kč s popisem „, Anonymizováno, “ a dne 26. 4. 2023 142 000 Kč s popisem „vyplata pujcky“ (viz výpis z účtu na).7. Dne 5. 3. 2025 si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla pod položkou č. , hodnota, uvedena pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne 15. 3. 2025 oznámila postoupení pohledávky žalovanému žalobkyně, která jej současně vyzvala k zaplacení částky 111 543,83 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).8. K současným poměrům žalovaného soud zjistil, že jeho průměrný příjem za měsíce 6–8/2025 činil 54 116 Kč (viz mzdové lístky), zůstatek na všech jeho bankovních účtech činil k 6. 9. 2025 celkem 27 747,96 Kč (viz výpisy z účtů), hradí splátky jiných úvěrů ve výši 5 400 Kč a 13 000 Kč měsíčně (viz výpis transakcí z účtu u , právnická osoba, .) a k tomu má další výdaje na plyn, dopravu, palivo, internet a služby mobilního operátora, stravu, ošacení, výdaje na děti, ženu a penzijní připojištění (viz vyúčtování a odchozí platby.9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud uzavřel, že na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ze dne 5. 3. 2025 postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem ze dne 15. 3. 2025, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne 14. 5. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost tyto peněžní prostředky vrátit Společnosti spolu s úrokem. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost však v daném případě nedisponovala žádnými údaji o výši příjmů a výdajů žalovaného, nezjišťovala, zda je žalovaný zaměstnán či pobírá dávky státní sociální podpory a nezkoumala ani výši jeho výdajů na bydlení, jídlo, dopravu atd. Společnost tak zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když neprov