Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 2. 2026 po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky, která za období od 2. 1. 2025 do 20. 2. 2026 ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč činí celkem 8 300 Kč, a také zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč.Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „Smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření Smlouvy učiněná žalovaným vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovanému schválena a potvrzena žalobkyní formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl také unikátní číselný kód, po jehož zadání žalovaným do systému žalobkyně byly žalovanému finanční prostředky převedeny na jeho bankovní účet. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, která poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci klientů žalobkyně. Žalovanému bylo předloženo potvrzení, jímž souhlasil s poskytnutím dat třetí straně a žalobce tak před poskytnutím úvěru získal přístup k transakční historii, informacím o účtu, příjmech a výdajích a dalších informací o finanční situaci žalovaného. Po vyhodnocení dat byly zjištěny příjmy žalovaného ve výši 255 423,33 Kč a výdaje ve výši 25 304,36 Kč. Jméno vlastníka prověřovaného účtu systémem Kontomatik (žalovaného), na který byly finanční prostředky rovněž žalobkyní poskytnuty, je uvedeno v sekci "Financial Data Provider Request Detail" a v části "Owner". Číslo účtu v potvrzení o provedené platbě se shoduje s číslem účtu (IBAN) ve výpisu ze systému Kontomatik. Dále žalobkyně ověřila úvěruschopnost prostřednictvím databází CRIF, SOLUS, TELCO SCORE CEE, insolvenční rejstřík a databáze neplatných OP. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, když počínaje splátkou splatnou dne 30. 10. 2024 tyto splátky nehradil. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. V důsledku tohoto prodlení došlo v souladu se Smlouvou ke dni 1. 1. 2025 k zesplatnění celého úvěru.Výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky vyplývá ze sazebníku poplatků, který je dle čl. I. Smlouvy nedílnou součástí Smlouvy a podle kterého platí, že náklady na vymáhání odpovídají částce 150 Kč při třech dnech po splatnosti, 500 Kč při sedmi dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný je po splatnosti více než 478 dnů, náklady na vymáhání tak činí 1 450 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).Závěr o skutkovém stavu4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž dále je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.5. Dne 30. 9. 2024 prostřednictvím komunikace na dálku došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s ID úvěru , Anonymizováno, . K uzavření došlo konkrétně skrze registrační formulář, kde žalovaný vyplnil požadované údaje a odsouhlasil smluvní podmínky, následně mu byl zaslán na jeho telefonní číslo , tel. číslo, kód, který následně zadal na stránkách žalobkyně. Žalovaný musel také potvrdit své údaje pro posouzení úvěruschopnosti prostřednictvím služby Kontomatik (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru, proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta). Žalobkyně žalovanému zaslala potvrzení o schválení úvěru, kde uvedla první minimální platbu žalovaného ve výši 7 868,85 Kč, termín splatnosti dne 30. 10. 2024 variabilní symbol , var. symbol, a bankovní účet č. , č. účtu, (viz potvrzení o schválení úvěru). Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč ve formě bezhotovostního nezajištěného úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a žalovaný se zavázal úvěr spolu s příslušným smluvním úrokem žalobkyni vrátit dle individuálních podmínek uvedených v této Smlouvě. Úroková sazba byla stanovena jako měsíční ve výši 40 %. Klient splácí jedenkrát měsíčně úrok z úvěru přirostlý za období od poslední platby úroku, jistinu úvěru splatí klient nejpozději při ukončení Smlouvy. Datum splatnosti byla ujednána vždy na 30. den v měsíci. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr vždy formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do sedmi dnů od doručení žádosti žalovaného. Datum poskytnutí úvěru je ve Smlouvě uvedeno na 30. 9. 2024. Podle čl. 6.6. Smlouvy v případě prodlení je žalovaný povinen platit žalobkyni úrok z prodlení, smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním pohledávky. Pokud žalovaný neuhradí závazek, s jehož úhradou je v prodlení, ani do 30 dnů od písemné výzvy Žalobkyně, stává se celý Úvěr okamžitě splatným. Výše smluvní pokuty je dle čl. 6.1 Smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je žalovaný v prodlení (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru).6. Úvěruschopnost žalovaného vyhodnotila žalobkyně dle dokumentů předložených v souboru označeném Doklady ověření úvěruschopnosti. Těmito dokumenty bylo prokázáno, že že před poskytnutím úvěru dne 30. 9. 2024 byly ve vztahu k žalovanému provedeny určité úkony směřující k ověření jeho identity a k získání údajů o jeho finanční situaci. Z listin je patrno, že byly pořízeny výstupy z bankovních dat prostřednictvím služby Kontomatik, resp. z rozhraní , právnická osoba, , a dále výstupy z interních a externích ověřovacích systémů.Z předložených listin vyplývají zjištěné identifikační údaje žalovaného, a to jméno , Jméno žalovaného, , datum narození , Datum narození žalovaného, , bydliště , adresa, , PSČ , adresa, , jakož i další kontaktní údaje uvedené v registrním výstupu. Z listiny označené jako „Official Document Check CZ“ vyplynulo, že dne 30. 9. 2024 proběhla kontrola dokladu totožnosti s výsledkem „Valid“.Z registrního výstupu obsaženého v předložených listinách vyplynulo, že u žalovaného byly evidovány další úvěrové a kartové vztahy. Konkrétně z listiny plyne údaj o celkovém počtu 12 kontraktů, o 3 aktivních splátkových závazcích, o zůstatku na kartových produktech ve výši 29 072 Kč a o celkové měsíční splátkové zátěži ve výši 16 039 Kč. Z téže listiny dále vyplývají údaje o jednotlivých aktivních splátkových závazcích s měsíčními splátkami 7 502 Kč, 1 592 Kč a 6 545 Kč. Současně jsou v listinách zachyceny údaje o historickém prodlení, a to maximálně 74 dnů u splátkových produktů a 44 dnů u kartových produktů.Z předložených listin soud dále vyplývá, že dne 30. 9. 2024 byl v souvislosti s posouzením žalovaného zaznamenán scoringový výstup se skóre 411. Z dalších předložených výstupů plyne, že byly provedeny i některé další databázové dotazy; v části listin jsou zachyceny výstupy typu „customer not found“, „prázdný výsledek“ či „success“, aniž by z nich však bylo možno spolehlivě dovodit úplný obsah a rozsah všech provedených kontrol.Je rovněž patrno, že žalobkyně měla k dispozici transakční historii bankovního účtu žalovaného a údaje z bankovního rozhraní , právnická osoba, . Lze tedy uzavřít, že žalobkyně před rozhodnutím o poskytnutí úvěru disponovala bankovními transakčními daty žalovaného a registrními údaji o jeho dalších závazcích (viz Doklady ověření úvěruschopnosti).7. Dne 30. 9. 2024 žalobkyně provedla platbu ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, (viz Potvrzení o provedené platbě).8. Dne 1. 1. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru, z důvodu porušování smluvních podmínek. K zesplatnění úvěru došlo dne 1. 1. 2025 a celkovou dlužnou částku v tomto oznámení žalobkyně vyčíslila na 47 281,96 Kč. Žalobkyně tímto vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do tří dnů od doručení tohoto oznámení (viz oznámení o zesplatnění úvěru včetně potvrzení o odeslání oznámení o zesplatnění)Právní posouzení věci9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.12. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému22. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.24. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.25. Mezi účastníky byla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně se sjednaným úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách, splatných vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se dále zavázal splatit jistinu úvěru nejpozději při ukončení smlouvy.26. Žalobkyně svou povinnost vyplývající ze Smlouvy splnila, když dne 30. 9. 2024 poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy nedostál, neboť nezaplatil ani první splátku splatnou dne 30. 10. 2024.27. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, která poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci klientů žalobkyně.28. Soud nepochybuje o tom, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru opatřila určité podklady, zejména bankovní transakční data, identifikační údaje žalovaného a některé registrní výstupy. Samotné obstarání těchto podkladů však ještě neprokazuje, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného také zákonem požadovaným způsobem důkladně vyhodnotila.29. Z předložených listin totiž nevyplývá konkrétní a přezkoumatelný postup, jímž žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen nově poskytnutý úvěr splácet bez důvodných pochybností. V listinách chybí zejména srozumitelný rozbor pravidelných měsíčních příjmů žalovaného, pravidelných měsíčních výdajů, dalších závazků žalovaného a jejich dopadu na jeho disponibilní zůstatek. Není z nich zřejmé, z jakého období žalobkyně vycházela, které příchozí platby považovala za pravidelný příjem, které odchozí platby považovala za pravidelný výdaj, jakým způsobem oddělila jednorázové či mimořádné transakce od běžných opakujících se položek a jak tyto údaje vztáhla ke konkrétním splátkovým povinnostem vyplývajícím z posuzovaného úvěru. Z předložených listin samostatně nevyplývá ani metodika, na jejímž základě žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet. Rovněž z nich nelze bez dalšího ověřit žalobkyní tvrzené souhrnné částky příjmů 255 423,33 Kč a výdajů 25 304,36 Kč, neboť tyto částky nejsou v předložených podkladech zachyceny způsobem umožňujícím jejich soudní přezkum. Sama agregovaná suma příjmů a výdajů pak bez bližšího vysvětlení nevypovídá o tom, zda žalovaný disponoval dostatečným pravidelným měsíčním přebytkem, z něhož by mohl bezpečně hradit další úvěrové zatížení.30. Významné je přitom i to, že z registrních výstupů zjištěných z předložených listin vyplývá existence dalších závazků žalovaného, včetně aktivních splátkových vztahů, měsíční splátkové zátěže ve výši 16 039 Kč, zůstatku na kartových produktech ve výši 29 072 Kč a rovněž údajů o předchozích prodleních se splácením. Právě tyto skutečnosti byly způsobilé vzbudit zvýšené pochybnosti o budoucí schopnosti žalovaného řádně splácet další úvěr a vyžadovaly proto obzvlášť pečlivé a konkrétní vyhodnocení. Takové vyhodnocení však z předložených listin nevyplývá.31. Za dostačující nelze považovat ani odkaz žalobkyně na interní scoring a dosažené skóre. Skórovací výstup může být podpůrným nástrojem, avšak bez vysvětlení vstupních údajů, významu výsledné hodnoty a její vazby na konkrétní splátkovou schopnost žalovaného nejde o podklad, který by sám o sobě umožňoval soudu přezkoumat, zda žalobkyně splnila povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Totéž platí pro samotné provedení registrních dotazů a získání transakční historie; tyto úkony prokazují sběr informací, nikoli bez dalšího jejich zákonem požadované vyhodnocení.32. Soud proto uzavírá, že z provedených důkazů plyne, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici určité informace o žalovaném, avšak neplyne z nich dostatečně, jak tyto informace vyhodnotila z hlediska jeho schopnosti plnit povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nebylo tak prokázáno, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného v rozsahu a kvalitě vyžadované § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný nezaplatil na svůj dluh vůči ničeho.33. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.34. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).35. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.36. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).37. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).38. Poskytla-li žalobkyně na účet určený žalovanému bezhotovostním převodem celkem částku 20 000 Kč, aniž by žalovaný žalobkyni doposud cokoli uhradil, je žalovaný povinen tuto částku žalobkyni vrátit. Protože svou povinnost dosud nesplnil, zavázal ho k jejímu splnění svým rozhodnutím soud.39. Protože mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti vracené jistiny „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nejsou tedy osvědčeny jeho aktuální poměry, uložil soud žalovanému splnit stanovené platební povinnosti v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší (odst. I. výroku).40. Do prodlení s úhradou dlužné částky se pak žalovaný s ohledem na shora rozebrané skutečnosti dosud nedostala.41. Soud proto zavázal žalovaného pouze k zaplacení částky 20 000 Kč (odst. I. výroku) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (odst. II. výroku).Náklady řízení42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení.43. Žalobkyně se ke dni vydání rozhodnutí domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 1. 2025, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 3 300,82 Kč. Dále se pak žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 300 Kč a částky 1 450 Kč. Celkem se tak domáhala zaplacení částky 33 050,82 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 20 000 Kč. Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 60,5 % v poměru k neúspěchu 39,5 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na náhradu 21 % nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění svého práva.44. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl. Náklady účelně vynaložené k uplatnění práva tvoří:zaplacený soudní poplatek ve výši 1 488 Kč;odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle cit. vyhl., a to v plné výši za tři úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání žaloby a ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem;sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 29 750 Kč činí podle § 14b odst. 1 bod 2 cit. vyhl. částku 400 Kč;celkem tak odměna za zastoupení žalobkyně advokátem činí částku 1 200 Kč;tři režijní paušály po 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání žaloby a výzvu k plnění [§ 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhl.], celkem tedy 300 Kč;Takto vyčíslené náklady řízení činí částku 2 988 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu v rozsahu 21 %, tedy na náhradu částky 627,48 Kč.Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně.Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.