36 C 85/2026-68 – Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně – , právnická osoba, . (dále jen „banka“), smlouvu o hypotečním úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , a že pohledávka z této smlouvy byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem na základě zástavní smlouvy uzavřené téhož dne. Žalovaný porušil dvě povinnosti ze zástavní smlouvy, a to: 1) povinnost zajistit, aby prohlášení uvedená v zástavní smlouvě byla po dobu trvání zástavního práva pravdivá, úplná a v podstatném ohledu nezavádějící, 2) povinnost neprodleně informovat zástavního věřitele o zahájení exekučního řízení vůči žalovanému. Za každé z těchto tvrzených porušení žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši , částka, , tedy celkem , částka, , a tvrdila, že žalovaný byl k její úhradě vyzván dopisem ze dne , datum, , ve kterém mu stanovila splatnost do , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr na bydlení ve výši , částka, s úrokovou sazbou 2,69 % ročně. Splácení bylo sjednáno v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci (smlouva o hypotečním úvěru ze dne , datum, ). K zajištění veškerých existujících a budoucích peněžitých pohledávek z úvěrové smlouvy bylo zřízeno zástavní právo k označeným nemovitostem. Žalovaný v čl. 4 odst. 4.1. písm. d) smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem (dále „zástavní smlouva“) mimo jiné prohlásil, že ke dni podpisu této smlouvy je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem předmětu zajištění, jeho vlastnické právo není dotčeno žádnou změnou a nejsou mu ani známy žádné okolnosti, které mají nebo by mohly mít vliv na existenci vlastnického práva k předmětu zajištění. Podle čl. 5 odst. 5.1 písm. b) zástavní smlouvy se zástavce zavázal, že od uzavření této smlouvy až do okamžiku zániku zástavního práva zajistí, že prohlášení uvedená v odst. 4.1. této smlouvy byla alespoň po dobu trvání zástavního práva pravdivá, úplná a v podstatném ohledu nebudou zavádějící, a podle čl. 5 odst. 5.1. písm. c) se zavázal neprodleně informovat zástavního věřitele o všem, co v jakémkoli podstatném ohledu ohrozí nebo by mohlo ohrozit naplnění účelu této smlouvy a/nebo zmařit zřízení, vznik nebo výkon zástavního práva, zejména o zahájení exekučního řízení. Zástavce byl dále podle tohoto odstavce povinen si vyžádat ke všem těmto krokům předchozí písemný souhlas zástavního věřitele. Podle čl. 7 odst. 7.1 zástavní smlouvy byl zástavní věřitel oprávněn účtovat zástavci nebo žalovanému smluvní pokutu ve výši 3 % zajištěných pohledávek za každé jednotlivé porušení povinností stanovených v odst. 5.1. a 5.2. této smlouvy (smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne , datum, ). Na listu vlastnictví byly dne , datum, a dne , datum, zapsány poznámky o zahájení exekučních řízení vůči žalovanému (výpis z katastru nemovitostí). Banka postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o hypotečním úvěru včetně práv s ní souvisejících (smlouva o postoupení pohledávky ze dne , datum, , potvrzení o přijetí úplaty, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího čísla). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvních pokut v celkové výši , částka, a stanovila mu lhůtu k plnění do , datum, (výzva k úhradě smluvních pokut ze dne , datum, a podací lístek).4. Z úřední činnosti soud zjistil, že mezi týmiž účastníky byla u zdejšího soudu vedena i jiná řízení týkající se téže úvěrové smlouvy, zejména řízení o zaplacení smluvní pokuty , částka, (sp. zn. , spisová značka, ) a řízení o soudním prodeji zástavy (sp. zn. , spisová značka, ). Tato řízení se však týkala jiných nároků, opřených o jiná smluvní ujednání a o odlišné skutkové okolnosti.5. Právní vztah založený smlouvou o hypotečním úvěru je vztahem spotřebitelským. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako spotřebitel ve smyslu § 419 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen o.z.), banka jako podnikatel, a jednalo se o spotřebitelský úvěr na bydlení zajištěný nemovitostmi ve smyslu § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zástavní smlouva uzavřená k zajištění tohoto úvěru je s hlavním závazkem bezprostředně spojena. I ujednání o smluvní pokutě obsažené v této smlouvě proto podléhají přezkumu z hlediska ochrany spotřebitele (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).6. Podle § 1813 občanského zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží. Soud je přitom i bez návrhu povinen zkoumat, zda podnikatelem uplatněný nárok neplyne z takového ujednání. Současně je třeba odlišovat přiměřenost konkrétně uplatněného nároku na smluvní pokutu od přiměřenosti samotného smluvního ujednání ve spotřebitelské smlouvě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a \t "_blank"rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).7. Žalobkyně opřela nárok na zaplacení smluvní pokuty o čl. 7 odst. 7.1 zástavní smlouvy, podle něhož byl zástavní věřitel oprávněn účtovat zástavci smluvní pokutu ve výši 3 % zajištěných pohledávek za každé jednotlivé porušení povinností stanovených v odst. 5.1 a 5.2 této smlouvy.8. Žalovanému žalobkyně vytýkala, že porušil povinnost upravenou v čl. 5.1. b) zástavní smlouvy zajistit, aby prohlášení uvedená v čl. 4 odst. 4.1 zástavní smlouvy byla po dobu trvání zástavního práva pravdivá, úplná a v podstatném ohledu nezavádějící. Konkrétně žalovaný podle žalobkyně nezajistil pravdivost svého prohlášení, že ke dni podpisu zástavní smlouvy je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem předmětu zajištění, jeho vlastnické právo není dotčeno žádnou změnou a nejsou mu známy okolnosti, které mají nebo by mohly mít vliv na existenci jeho vlastnického práva k předmětu zajištění tím, že vůči němu byla zahájena v říjnu 2025 exekuce, což mohlo ovlivnit jeho vlastnické právo k zástavě. Toto prohlášení však svým obsahem zjevně míří na stav existující v době uzavření smlouvy dne , datum, a nedopadá na skutečnosti, které nastaly po uzavření zástavní smlouvy. Zahájení exekučního řízení vůči žalovanému v říjnu 2025, neznamená, že ke dni , datum, , když žalovaný podepsal zástavní smlouvu, nebylo jeho prohlášení pravdivé. Exekuce zahájená až v roce 2025 nemůže z povahy věci zpětně změnit pravdivost prohlášení vztahujícího se ke stavu ke dni podpisu smlouvy. Na situace, které nastaly po podpisu zástavní smlouvy a které by ohrozily právo zástavního věřitele uspokojit se z prodeje zástavy, mířily další povinnosti sjednané v zástavní smlouvě, které byly též zajištěny smluvní pokutou. Zahájení exekučních řízení v roce 2025 tak nepředstavuje porušení povinnosti, z níž žalobkyně první smluvní pokutu dovozuje. Žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, nevzniklo, a proto soud žalobu v této části zamítl.9. Druhý dílčí nárok žalobkyně je založen na tvrzení, že žalovaný porušil povinnost neprodleně informovat zástavního věřitele o zahájení exekučního řízení sjednanou v čl. 5.1. c) zástavní smlouvy. Jak bylo uvedeno v bodu 6 odůvodnění rozsudku, dohoda podnikatele a spotřebitele o smluvní pokutě musí projít testem proporcionality (přiměřenosti). Vždy je nutné posoudit rovnováhu práv a povinností smluvních stran. Dochází-li smluvním ujednáním k nepřiměřenému omezení práv spotřebitele, soud k němu nepřihlíží (§ 1813 a § 1815 o.z.). Cílem není zajistit rovné postavení podnikatele a spotřebitele, ale současně nemůže být smlouvou založena významná nerovnováha práv a povinností v neprospěch spotřebitele (viz rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. , spisová značka, ). Soud se musí zabývat otázkou, zda je smlouvou zhoršeno právní postavení spotřebitele ve srovnání s právním postavením garantovaným právní úpravou.10. Soud nepochybuje o tom, že věřitel při poskytování úvěru nese riziko jeho nesplácení a že je legitimní zajistit zajišťovacími a sankčními prostředky povinnosti dlužníka, které ve výsledku vedou ke splnění úvěrové pohledávky. V projednávané věci však bylo postavení věřitele chráněno vícevrstevně již samotným zástavním právem, právem úvěr zesplatnit (čl. 6.8. úvěrové smlouvy), právem na úrok z prodlení za prodlení se splácením (čl. 8.2. úvěrové smlouvy), smluvní pokutou za prodlení se splácením (čl. 8.4. úvěrové smlouvy), smluvní pokutou za porušení jakékoliv smluvní i zákonné povinnosti, které by mělo jen potenciálně negativní vliv na schopnost úvěr splácet (č. , ho