Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po ověření úvěruschopnosti žalovaného s ním uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši , částka, , z níž žalovaný obdržel částku , částka, na svůj účet a zprostředkovatel obdržel částku , částka, . Žalovaný byl povinen jistinu úvěru vrátit spolu se sjednaným úrokem ve 25 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy 20. dne v měsíci, počínaje dnem , datum, . Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku , částka, . Žalovaný uhradil pouze , částka, a ničeho dalšího neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, .2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně ani přes výzvu soudu nevyjádřil. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a o. s. ř.).3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, si žalobkyně a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , z níž částka , částka, bude vyplacena zprostředkovateli za zprostředkování úvěru, a žalovaný se zavázal uhradit celkovou cenu úvěru ve výši , částka, ve 25 měsíčních splátkách ve výši , částka, s tím, že první splátka byla splatná dne , datum, a každá další splátka do 20. dne následujícího měsíce. Úroková sazba činila 28,17 % ročně (RPSN 44,5 %). Smlouva byla uzavřena po úhradě verifikační platby ve výši , částka, žalovaným (viz Smlouva, potvrzení o provedení transakce).4. Před uzavřením Smlouvy provedla Žalobkyně lustraci v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka, výstup z insolvenčního rejstříku). Z výplatní pásky 2/2024 a snímku obrazovky části výpisu z bankovního účtu žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného ze zaměstnání v únoru 2024 (po odečtení mimořádné zálohy ve výši , částka, ) činil , částka, (viz výplatní páska 2/2024 a snímek obrazovky). Z výplatní pásky 3/2024 žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného v březnu 2024 činil , částka, (viz výplatní páska 3/2024). Průměrný měsíční příjem žalovaného činil , částka, . Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů a jeho výdaje na bydlení činí , částka, měsíčně, což bylo doloženo prohlášením rodiče žalovaného (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka, prohlášení rodiče). Ohledně dalších výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z životního minima ve výši , částka, , přičemž normativní náklady na bydlení určila částkou , částka, (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka). Z lustrace v aplikaci CRIBIS žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl žádný záznam (viz výsledek lustrace). Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě a na splátky úvěrů hradí částku , částka, měsíčně (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka, čestné prohlášení).5. Žalobkyně poskytla dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, částku , částka, a na účet č. , č. účtu, částku , částka, (viz pohyby na účtu). Žalovaný uhradil celkem , částka, (viz bonita smlouvy) a dále ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, , kterou bylo současně oznámeno žalovanému zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splátkami, to vše v souladu se Smlouvou (viz zesplatnění pro smlouvu , Anonymizováno, ze dne , datum, včetně podacího lístku).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši , částka, tak, že částku , částka, zaslala na účet žalovaného a částku , částka, zaslala na účet zprostředkovatele spotřebitelského úvěru. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o pravidelný měsíční příjem žalovaného v průměrné výši , částka, , má soud za to, že byl žalobkyní ověřen dostatečně, a to na základě výplatních pásek a snímku obrazovky části výpisu z bankovního účtu žalovaného vztahujícího se k příjmu za měsíc únor. Nicméně skutečnost, že má žalovaný pravidelné příjmy, ještě sama o sobě neznamená, že bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jeho rozpočtu, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopen úvěr splácet. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně řádně zkoumala a ověřila toliko tu skutečnost, že žalovaný má pravidelné výdaje na bydlení ve výši , částka, . Jiné výdaje žalobkyně však nezkoumala a nezajímala se tak o skutečné náklady žalovaného na stravu, dopravu, léky, zdravotní péči ošacení apod. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Ačkoliv z předložené dokumentace explicitně vyplývá existence úvěrových závazků žalovaného se znatelnou měsíční zátěží ve výši , částka, sestávající z celkem tří úvěrových produktů u tří různých úvěrujících, žalobkyně se touto skutečností nijak nezaobírala a pouze formálně celkovou měsíční úvěrovou zátěž žalovaného zahrnula do výpočtu volného disponibilního příjmu žalovaného. Přitom právě existence tří dalších úvěrových závazků měla působit jako varovný signál a podnět pro žalobkyni k tomu, aby zkoumala skutečnou výši výdajů žalovaného, tedy především jaké výdaje jsou z dosavadních úvěrů pokrývány a zda se žalovaný neocitl v úvěrové spirále. Žalobkyně v daném případě předložila výstup z aplikace CRIBIS, který uváděl, že žalovaný nemá negativní záznam, další podklady ohledně posouzení zadlužení žalovaného neposkytla. Poukaz žalobkyně na výši životního minima a normativních nákladů na bydlení, případně výši nezabavitelné částky žalovaného je z pohledu soudu rovněž nedostatečný, neboť nejde o částku reflektující skutečné poměry daného jedince. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním.10. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku , částka, náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný na dluh uhradil celkově , částka, , a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí , částka, .12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky , částka, coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 větou první o. s. ř. tak, že uložit žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).