Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a částky , částka, jakožto nákladů za upomínání žalovaného. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), kterou se zavázala poskytnout žalovanému , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkou splatnou dne , datum, , žalobkyně dopisem ze dne , datum, úvěr zesplatnila.2. Žalovaný uvedl, že uhradil dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .3. Žalobkyně následně ve své replice uvedla, že žalovaný uhradil dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , přičemž uvedené platby byly započítány na kapitalizovaný úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky a částečně na neuhrazenou jistinu. Současně vzala žalobu zpět ohledně částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I).4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc ve zbytku projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.5. Soud přitom zjistil následující:6. Dne , datum, uzavřela na dálku i prostřednictvím verifikační platby , částka, žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelskou úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, tak, že částka , částka, bude vyplacena na účet žalovaného, částka , částka, bude vyplacena ve prospěch věřitele žalovaného za účelem úhrady jiného závazku žalovaného vůči věřiteli (žalobkyni) a částka , částka, bude započtena na náklady žalobkyně vynaložené v souladu s uzavřením Smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr uhradit společně s úrokem, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek od , datum, vždy do 15. dne každého měsíce až do , datum, (viz Smlouva, fotografie pasu a občanského průkazu, potvrzení o platbě , částka, , výpis z účtu). Podle čl. 10.7. Smlouvy se smlouva stává účinnou v okamžiku připsání verifikační platby žalované na účet žalobkyně, přičemž tato platba ve výši , částka, byla na účet žalobkyně připsána dne , datum, (viz detail pohybu – okamžitá příchozí platba). Dne , datum, zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku , částka, (viz detail pohybu – bezhotovostní platba) a na účet č. , č. účtu, částku , částka, (viz detail pohybu – platba převodem uvnitř banky). Žalovaný uhradil celkem , hodnota, splátek po , částka, až do splátky , datum, , od , datum, již řádně nesplácel (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně) a dále dne , datum, částku , částka, a v únoru roku 2026 částku , částka, (viz shodná tvrzení stran). Předžalobní upomínkou odeslanou dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky , částka, do , datum, (viz předžalobní upomínka a podací lístek).7. Před uzavřením Smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá žádné vyživované dítě (viz příloha č. , hodnota, ). Výpisem z živnostenského rejstříku žalobkyně zjistila, že žalovaný má dvě živnostenská oprávnění (viz údaje z veřejné části živnostenského rejstříku), z daňového přiznání žalovaného za rok 2020 žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v tomto roce příjmy ve výši , částka, a výdaje související s příjmy ve výši , částka, (viz daňové přiznání) a dále měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za měsíce 4 – 6/2021, ze kterého vyplývá, že v měsíci 4/2021 činil počáteční zůstatek -, částka, , konečný zůstatek , částka, , na účet přišlo , částka, a odešlo , částka, , v měsíci 5/2021 činil konečný zůstatek , částka, , na účet přišlo , částka, a odešlo , částka, a v měsíci 6/2021 činil konečný zůstatek , částka, , na účet přišlo , částka, a odešlo , částka, (viz výpis z účtu). Žalobkyně lustrací v ISIR, CEE a SOLUS zjistila, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, a že žalovaný nemá negativní záznam v registrech (viz výsledky lustrace). K pravidelným závazkům žalovaného žalobkyně zjistila, že mu byly poskytnuty tři úvěry se zbývající částkou k úhradě ve výši , částka, a dále další 4 úvěry v celkové výši , částka, , které již byly žalovaným uhrazeny (viz příloha č. , hodnota, ). Žalobkyně počítala s průměrným příjem žalovaného ve výši , částka, , náklady na bydlení ve výši , částka, a pravidelnými závazky ve výši , částka, (viz příloha č. , hodnota, Smlouvy).8. Soud věc posoudil následovně:9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 5/2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření. Ačkoliv si žalobkyně vyžádala jak výpis z účtu žalovaného, tak i jeho daňové přiznání za rok 2020, má soud za to, že údaje o příjmech a výdajích žalovaného nebyly žalobkyní správně posouzeny. Z uvedených totiž vyplývá, že žalovaný měl roční příjem ve výši , částka, , tedy , částka, měsíčně, a výdaje související s příjmem ve výši , částka, ročně, tedy , částka, měsíčně. Pokud by však žalobkyně porovnala obě uvedené listiny, zjistila by, že výdaje žalovaného činily za tři předchozí měsíce , částka, , , částka, a , částka, , a tedy že ostatní výdaje žalovaného (bez výdajů spojených s jeho příjmem) dosahují od , částka, do , částka, a přesahují tak mnohonásobně jeho průměrné příjmy uvedené v daňovém přiznání. Nadto jak sama žalobkyně zjistila, žalovanému bylo poskytnutu 7 jiných úvěrů, i úvěr ze Smlouvy uzavřené s žalobkyní byl částečně použit na úhradu jiného závazku žalovaného u žalobkyně, tedy i z tohoto plynulo riziko, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků na úhradu dalšího úvěru a soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako pouze formální a nedostatečné a špatně vyhodnocené.15. Byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.16. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.17. Žalovaný obdržel od žalobkyně v případě Smlouvy částku , částka, (, částka, a , částka, ; částka , částka, byla rovnou započtena na závazky z téže Smlouvy) náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný uhradil žalobkyni 50 splátek po , částka, a dále částky , částka, a , částka, představující další splátky, tedy celkem , částka, ; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak bylo plně uhrazeno.18. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný (zpětvzetí pro částečné zaplacení by nemělo na věc vliv, ani kdyby k dodatečnému zaplacení žalovaným nedošlo), proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z nákladů řízení účastníka, jenž není zastoupen zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) ve výši 450 Kč, Anonymizováno, za jeden úkon (vyjádření se k žalobě). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč, přičemž lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody (výrok III.).