Žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2026 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 86.834 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou půjčku a poplatek ve výši 53.044 Kč, a to v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 4.907 Kč. Nehradil však splátky řádně a včas, uhradil pouze částku 14.000 Kč. Pohledávka byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Žalovanou částku tvoří dluh 86.834 Kč sestávající z dlužné jistiny 46.177,65 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 40.656,35 Kč, kapitalizovaných úroků 7.642,06 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 5.570,76 Kč, úroků 12,75 % ročně z dlužné jistiny 46.177,65 Kč od 22.10.2025 do zaplacení, úroků z prodlení 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 46.177,65 Kč od 22.10.2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaný jako zákazník se dohodli dne , datum, na poskytnutí úvěru pro žalovaného ve výši 50.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit celkem 99.705 Kč v 21 splátkách 4.907 Kč, poslední splátce ve výši 4.904 Kč.4. Soudu byla předložena zákaznická karta, kdy bylo uvedeno, že žalovaný žije s rodiči, je zaměstnán jako dělník, svobodný, jeho jediný příjem činí 19.184 Kč, další příjmy domácnosti jsou zde uvedeny ve výši 40.000 Kč, kdy tyto nejsou jakkoli prokázány a doloženy, neurčité výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 6.000 Kč měsíčně – opět nedoloženy a neosvědčeny. Doloženy byly pouze pracovní smlouva a dvě výplatní pásky.5. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2025.6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh celkem 14.000 Kč.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, neověřil příjmy a výdaje žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 50.000 Kč, na kterou žalovaný vrátil částku 14.000 Kč. Rozdíl tak činí 36.000 Kč. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl žalobě co do částky 36.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.16. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle poměru úspěchu ve věci.