Návrhem doručeným soudu dne 25. 2. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 24 100,56 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku ve výši 75 700 Kč. Žalobkyně žádá o zaplacení splatného dluhu žalovaného z dané smlouvy vyčísleného ke dni vyhotovení návrhu, tj. 25. 2. 2026, a to čerpané jistiny ve výši 10 000 Kč, sjednaného poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 199 Kč, smluvního úroku ve výši 12 606,68 Kč počítaného z dlužné jistiny v sazbě 1,07 % denně, poplatku „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatku za službu „Presto“ 660 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč, a to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedených poplatků a jistiny od 23. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně. Dále žalobkyně žádá o zaplacení smluvní pokuty ve výši 496,28 Kč dle článku VIII odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od 24. 5. 2025 do 22. 8. 2025.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, jehož součástí jsou předložené všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne , datum, k distančnímu uzavření dané smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 75 700 Kč s úrokovou sazbou ve výši 1,066 % denně, RPSN bylo sjednáno ve výši 2253,08 %.4. Z přehledu transakcí z č. l. 15 vyplynulo, že žalovaný na daný úvěr čerpal od dne , datum, do , datum, celkem částku 10 000 Kč.5. Z výpisu žalobkyně z č. l. 14 bylo zjištěno, že žalobkyně v době poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaný žije sám, platí 4 000 Kč měsíčně na (jinou) půjčku, platí 1 000 Kč měsíčně na bydlení, další nezbytné výdaje činí 0 Kč a ostatní zbytné výdaje mají činit dalších 1 000 Kč, jeho doložený příjem má činit 38 100 Kč, tvrzený 32 000 Kč měsíčně, kdy na základě přihlédnutí k dotčenému regionu byl žalovaný vyhodnocen jako úvěruschopný. K tomuto byla předložena nedatovaná a nesignovaná listina „identifikované příjmy“ z č. l. 13 zachycující obecnou informaci, že čistý příjem spotřebitele ve výši 38 100 Kč byl dostatečně ověřen, aniž jsou patrny bližší detaily, jako datace zjištěného příjmu, způsob ověření apod.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k doložení konkrétního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v zásadě nepředložila relevantní listiny, nebylo doloženo přiměřené zkoumání příjmů, ani výdajů žalovaného, kdy obecná, nedatovaná informace, že došlo k ověření příjmu, je zjevně nedostatečná. Žalovaný přitom měl být zadlužen se splátkami a chtěl se dále zadlužovat, a to navíc za otřesných podmínek s úrokem ve výši okolo 390 % ročně, což vše vyžadovala zvýšenou opatrnost při hodnocení jeho úvěruschopnosti. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout na informace poskytnuté spotřebitelem o tom, že úvěr splatí. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu požadované jistiny, tj. ve výši 10 000 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení.17. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval částkou 10 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalovaného vrátit uvedenou částku do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.