Okresní soud ve Znojmě 21 C 24/2026-60 – Náklady řízení

Návrhem doručeným soudu dne 29. 12. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 51 961,39 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 50 000 Kč. Je žádáno o zaplacení splatného dluhu žalovaného z dané smlouvy, a to neuhrazené, čerpané jistiny úvěru ve výši 51 961,39 Kč, jakož se žalobkyně dále domáhá zaplacení úroků ve výši 14,45 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 51 961,39 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky ve výši 51 961,39 Kč ode dne 20. 11. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci rozhodoval v jeho nepřítomnosti na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o úvěru z č. l. 38 soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, která má být čerpán na žádosti žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit čerpanou jistinu spolu s poplatky a úroky ve výši 14,45 % ročně v měsíčních splátkách po 889 Kč k 18. dni v měsíci.4. Z výzvy ze dne 8. 10. 2025 z č. l. 32 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě v řízení nárokované částce, kdy odeslání této listiny žalovanému dne 8. 10. 2025 je doloženo podacím lístkem z č. l. 36.5. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní včetně přílohy s údajem o postoupení pohledávek za žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy původního věřitele , právnická osoba, ., k níž se vztahuje potvrzení o úhradě kupní ceny ze dne , datum, , bylo zjištěno, že si žalobkyně sjednala s jinou společností postoupení žalované pohledávky. Společnost , Anonymizováno, tedy měla danou pohledávku evidovanou jako pohledávku, jež byla nabyta od společnosti , právnická osoba, ., což fakticky ve smlouvě o postoupení prohlásila, a musela též disponovat příslušnou smluvní dokumentací k ní, kterou poté předala žalobkyni. Soud z toho při absenci jakýchkoli námitek žalovaného a jiného vysvětlení dovodil, že došlo k postoupení pohledávek , právnická osoba, . na společnost , Anonymizováno, a následně na žalobkyni.6. Z výpisu z č. l. 22 vyplynulo, že žalovaný hradil každý měsíc splátky ve výši 675 Kč měsíčně v době od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , jak žalobkyně tvrdila v přípisu ze dne 10. 3. 2026 s tím, že žalovaný takto uhradit , Anonymizováno, celkem částku 14 850 Kč a že však žalobkyně nemá žádný přehled či důkaz ohledně splátek hrazených původnímu věřiteli, tedy , právnická osoba, .7. Dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.8. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně jakýmkoli, natož řádným způsobem zkoumal a ověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud tak dovodil uzavření smlouvy o úvěru uvedené shora dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v pozdějším znění, kdy však žalobkyně neprokázala splnění povinnosti jejího právního předchůdce dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Daná smlouva je tak soudem nahlížena jako neplatná pro rozpor se zákonem.9. Žalobkyně přes opakovanou výzvu soudu neprokázala čerpání úvěru z této (neplatné) smlouvy, naposledy byla vyzvána k označení důkazů prokazující čerpání úvěru u jednání dne , datum, s poučením dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o hrozícím procesním neúspěchu a současně byla poučena dle § 118b odst. 1 o. s. ř. o obecné uplatnitelnosti dalších důkazních návrhů toliko do konce prvního jednání, kdy k tomu žalobkyně žádné důkazy neoznačila. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně čerpání úvěru, které je předpokladem povinnosti žalované platit na jistinu úvěru. Žaloba byla proto zcela zamítnuta.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že by přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto o tom, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.