Návrhem doručeným soudu dne 27. 2. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 32 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné, čerpané jistiny z tohoto úvěru ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 000 Kč vzniklého sazbou ve výši 40 % měsíčně z čerpané jistiny do , datum, , a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Dále žalobkyně žádá o zaplacení 4 000 Kč dle článku 4.2 písm. c) dané smlouvy ve výši 0,1 % denně z této dlužné jistiny za dobu od 2. 4. 2025 do 19. 10. 2025.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne , datum, k distančnímu uzavření dané smlouvy o spotřebitelském úvěru na částku ve výši 17 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně.4. Z výpisů z účtu z č. l. 9 a z č. l. 15 bylo prokázáno postupné čerpání úvěru žalovaným ve výši 17 000 Kč dne , datum, a ve výši 3 000 Kč dne , datum, , kdy dle sdělení , právnická osoba, . z č. l. 61 patřil tento účet žalovanému a skutečně došlo takto k čerpání celkem částky 20 000 Kč, a to s poznámkou „čerpání“.5. Zesplatněním ze dne , datum, došlo ze strany žalobkyně k prohlášení daného úvěru za splatný ke dni , datum, .6. Z nesignované či jinak neautorizované a nedatované žádosti o spotřebitelský úvěr z č. l. 43 vyplynulo, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy žít v pronajatém domě, měl pracovat u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 25 727 Kč, měl mít měsíční výdaje 6 000 Kč, měl základní vzdělání, není patrné, zda bylo zkoumán počet dětí žalovaného. U žalovaného byla uvedena informace, že není v exekuci, insolvenci, aniž je však doloženo, jak byly tyto informace ověřovány, event. k jakému datu.7. Z přehledu pohybu na účtu žalovaného z č. l. 16 – 28 vyplynulo, že žalobkyně měla před poskytnutím daného úvěru data o pohybech na účtu žalovaného za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, . Z těchto výpisů z účtu je patrno, že žalovaný měl doložen tvrzený příjem od daného zaměstnavatele, ale také, že si v krátké době před sjednáním úvěrové smlouvy půjčoval u nebankovní instituce (viz kladná položka „, Anonymizováno, “ ze dne , datum, , popř. obdobná položka ze dne , datum, ) a že se u něj podávalo silné podezření na pravidelné provozování hazardu, kdy předložené výpisy z účtu jsou významnou měrou zaplněny právě patrně hazardními operacemi, a to mj. i v době blízké poskytnutí úvěru (viz řada desítek položek „, právnická osoba, ; CZE“ v jednotlivých částkách ve výši většinou tisíců korun českých).8. Ze skenu občanského průkazu žalovaného vyplynulo, že žalobkyně takový doklad měla k dispozici.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Doklady, které žalobkyně měla k dispozici, tj. zejm. výpisy z bankovního účtu žalovaného, zakládají podezření na významné problémy s hazardem, opakované půjčky od nebankovní instituce. Byla založena obava, že žalovaný svou neútěšnou finanční situaci chce řešit další půjčkou s tím, že je v takové situaci, že je ochoten akceptovat i otřesně nemravné podmínky, kdy byl sjednán úrok 480 % ročně (tj. 40 % měsíčně). Pokud by žalobkyně chtěla žalovanému řádně poskytnout spotřebitelský úvěr, musela by mít napřed objektivně a přesně podložené veškeré jeho pravidelné výdaje (mj. na bydlení, dopravu, popř. hazard apod.), které by žalovanému umožňovaly při jeho příjmu úvěr splatit, a jeho celkovou situaci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je přitom objektivní, věřitel se nesmí spolehnout na informace poskytnuté spotřebitelem o tom, že úvěr splatí, zvláště pak u osoby se základním vzděláním podezřelé z provozování hazardu. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný žádnou úhradu nenamítl a z obsahu spisu se nepodává.20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, která dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval částkou 20 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalovaného vrátit uvedenou částku, proto mu byla uložena povinnost učinit tak do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení přirostlých úroků spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokuty, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 516,16 Kč, přičemž tato částka představuje 11,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,27 %, a to po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žalobkyně podává obdobné návrhy opakovaně, mají tak vzorový charakter, kdy předmět řízení nepřesahuje 50 000 Kč.