5 CO 18/2021-78 — Vrchní soud v Olomouci

1. Shora označeným rozsudkem krajský soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala povolení vkladu výmazu smluvního zástavního práva a zápisů s tím souvisejících, které bylo zapsáno ve prospěch [právnická osoba] (dále také jen zástavní věřitelka) k zatížení nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v obci [obec], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm Ostrava pro k. ú. [obec] [obec] [obec] (dále jen zastavené nemovitosti), a nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Ostrava (dále také jen katastrální úřad) ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (odstavec I. výroku), a o nákladech soudního řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odstavec II. výroku). 2. Krajský soud po skutkové stránce dovodil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl obžalovaný [jméno] [příjmení] odsouzen - vedle dalšího - také k trestu propadnutí části majetku, a to zastavených nemovitostí. K odvolání následně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ponechal uložený trest propadnutí majetku nezměněn a v tomto rozsahu nabyl rozsudek krajského soudu právní moci dne [datum]. V návaznosti na shora uvedené rozsudky podala žalobkyně dne 18. 3. 2021 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí k zastaveným nemovitostem, a to ve prospěch státu. Katastrální úřad tomuto návrhu vyhověl a zapsal vlastnictví České republiky k zastaveným nemovitostem, když nabývacím titulem je rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jehož právní moc nastala dne [datum]. 3. Žalobkyně následně podala dne 30. 6. 2021 další návrh na vklad výmazu zástavního práva smluvního k zastaveným nemovitostem ve prospěch [právnická osoba], které vzniklo na základě zápisu sp. zn. [sp. zn.] [sp. zn.]. Přílohou návrhu na vklad byla listina označená jako„ Potvrzení o zániku zástavního práva“ ze dne [datum], jehož autorem byl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště [obec] Touto listinou její vyhotovitel potvrdil zánik zástavního práva k zastaveným nemovitostem k zajištění dluhů s oprávněním pro [právnická osoba] K zániku práva, jehož výmaz se požadoval, mělo dojít podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky (dále jen katastrální vyhláška), ustanovení § 66 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen trestní zákoník), a ustanovení § 13 odst. 1 a § 41 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen zákon o majetku ČR). Jako právní skutečnost vedoucí k zániku zástavního práva byl označen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] návrh na vklad výmazu zástavního práva zamítl se zdůvodněním, že v rámci přezkumu vkladového řízení předložená listina„ splňuje“ náležitosti listiny pro zápis do katastru. Výmaz zástavních práv, která zanikla podle ustanovení § 41 zákona o majetku ČR, není možno provést, a to s odkazem na závazné stanovisko ČÚZK -13903/2021-11, ČÚZK 15059/2021 ze dne 25. 6. 2021. Dle katastrálního úřadu výmaz zástavního práva lze provést na základě potvrzení zástavního věřitele nebo rozhodnutí soudu o zániku zástavních práv. Samotná skutečnost, že k zániku práva došlo, není dostačující, neboť pro účely výmazu z katastru nemovitostí musí být rozhodná skutečnost doložena listinami, které ji prokazují, neboť katastrální úřad není oprávněn sám posuzovat, zda zástavní právo zaniklo. To je oprávněn činit pouze soud. Katastrální úřad je ryze evidenční orgán, který provádí zápisy podle předložených listin, přičemž o zániku zástavy nerozhoduje. I kdyby bylo sebezjevnější, že zástavní právo zaniklo ze zákona, bez listiny, která tuto skutečnost výslovně stvrzuje, není výmaz z katastru možný. Obecně platí, že pro účely zápisu do katastru musí být zapisované skutečnosti doloženy nesporně. Nespornost je dána tím, že příslušné skutečnosti potvrdí osoba, jejíhož práva se zápis týká se zvláštním důrazem na osoby, které by byly zápisem negativně dotčeny (jejíž právo se vymazává), nebo o těchto skutečnostech rozhodne k tomu oprávněný subjekt, obvykle soud (§ 1379 občanského zákoníku). V daném případě zástavní práva, která vznikla před 1. 1. 2014 se podle ustanovení § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. Předchozí občanský zákoník obecnou úpravu těchto otázek neobsahoval, a proto se v takovém případě uplatní ustanovení § 66 katastrální vyhlášky. 4. Krajský soud po právní stránce dovodil, že zánik smluvního zástavního práva je zákonným důsledkem trestu propadnutí majetku, který vyslovil Krajský soud v Ostravě odsuzujícím trestním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a tento důsledek nastal v souladu s ustanovením § 41 zákona o majetku ČR k datu právní moci rozsudku, kterým byl trest propadnutí majetku vysloven, když k zápisu vkladu vlastnického práva státu k majetku nabytému v důsledku trestu propadnutí majetku došlo ve vkladovém řízení sp. zn. [sp. zn.] [číslo] s právními účinky vkladu k datu [datum]. Ve vztahu ke vkladové listině Potvrzení o zániku zástavního práva krajský soud dovodil, že její vyhotovitel (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) neměl zákonnou pravomoc takovouto veřejnou listinu vydat, neboť neměl zákonné zmocnění pro vydání tohoto„ potvrzení“. Soud prvního stupně dále dovodil, že tato soukromá listina na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí nenavazuje, a tvrdí-li se v ní zánik zástavního práva smluvního zapsaného v katastru nemovitostí, ačkoli z odsuzujícího rozsudku, kterým byl vysloven trest propadnutí majetku, tato skutečnost neplyne, bylo nutno postupovat v souladu ustanovením § 66 odst. 1 katastrální vyhlášky, tedy výmaz zástavy realizovat na základě souhlasného prohlášení zástavního věřitele a zástavního dlužníka, resp. nového vlastníka nemovitosti zatížené zástavním právem, na základě potvrzení zástavního věřitele o zániku zástavního práva, a nebo na základě potvrzení o zániku zástavního práva vydaného orgánem veřejné moci, pokud toto právo zaniklo v důsledku jeho veřejnoprávních úkonů. Takovým potvrzením je však rozhodnutí soudu, nikoli potvrzení vydané osobou, která nabyla vlastnictví k nemovitostem zatíženým zástavním právem v důsledku trestu propadnutí majetku. Žalobkyně jako přílohu svého návrhu žádnou takovou listinu nepředložila. Soud prvního stupně dále dovodil, že kromě odsuzujícího trestního rozsudku nemá žalobkyně k dispozici jinou listinu potvrzující zánik sporného zástavního práva. K výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí přichází proto v úvahu jako vkladová listina souhlasné prohlášení zástavního věřitele a státu v postavení vlastníka nemovitosti nebo potvrzení o zániku smluvního zástavního práva vydaného zástavním věřitelem, případně potvrzení o zániku zástavního práva, které vydá orgán veřejné moci (soud) v podobě rozhodnutí vydaného v soudním řízení, neboť součástí odsuzujícího trestního rozsudku, kterým byl vysloven trest propadnutí majetku, není potvrzení o zániku smluvního zástavního práva na majetku, který státu propadl. Jestliže žalobkyně žádnou z těchto listin nepředložila, je rozhodnutí katastrálního úřadu správné. Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodněn nesporným postavením účastníků v řízení podle části páté o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým se domáhala jeho změny a vyhovění žalobě. Namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně vyžaduje pro zápis výmazu zástavního práva bezchybnou listinu určitého charakteru (znění), byť žádné zákonné ustanovení vznik takovéto listiny nepředpokládá a ani nezná. Dochází k paradoxní situaci, kdy sám soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí jasně deklaruje zánik sporného zástavního práva jakožto zákonný důsledek trestu propadnutí majetku, avšak na druhou stranu ve shodě s katastrálním úřadem nutí žalobkyni uměle vyvolávat další soudní řízení o určení neexistence zástavního práva, byť zde existuje výslovná právní úprava dle zákona o majetku ČR, která byla navíc doposud všemi katastrálními úřady respektována, a docházelo k výmazu zástavních práv zaniklých v důsledku trestních rozsudků bez jakýchkoliv námitek či podmínek. Paradoxnost výše uvedeného odráží skutečnost, že sice krajský soud respektuje zánik sporného zástavního práva, což vychází z kombinace trestního rozsudku a zákonné úpravy, avšak s odkazem na katastrální zákon a katastrální vyhlášku současně dodává, že je potřeba předložit listinu prokazujíc