7 Cmo 272/2017-467 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 15. 10. 2012 se navrhovatel vůči společnosti , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, (dále jen „Společnost“) domáhal zaplacení částky 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne 1. 4. 2012 do zaplacení z právního důvodu práva na vyplacení vypořádacího podílu.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. uložil Společnosti povinnost zaplatit navrhovateli na vypořádacím podílu 150 000 Kč spolu se 7,75 % úrokem z prodlení ročně od 1. 4. 2012 do 30. 6. 2013 a s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci usnesení. Ve výroku II. uložil soud Společnosti povinnost zaplatit navrhovateli na nákladech řízení 104 494 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce. Ve výroku III. uložil soud Společnosti povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení 40 228,33 Kč do tří dnů od právní moci usnesení a výroku IV. rozhodl o tom, že navrhovateli se z účtu Krajského soudu v Hradci Králové vrací záloha na náklady řízení státu ve výši 40 000 Kč.3. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud ustanovení § 61 odst. 1 až 3 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutkové a právní závěry. Mezi účastníky nebyla sporná existence a obsah společenské smlouvy, která byla obsahem notářského zápisu sepsaného dne 9. 2. 2001 notářkou , tituly před jménem, pod , Anonymizováno, . Obchodní podíl navrhovatele ve Společnosti byl 25 %. Společnost vyplatila navrhovateli vypořádací podíl ve výši 1 993 482,75 Kč po odečtení položek 300 000 Kč (zaplaceno soudnímu exekutorovi na jistině), 58 200 Kč (náklady exekuce) a 300 297 Kč (daň). Účast navrhovatele ve Společnosti zanikla dne 27. 8. 2011 v důsledku exekuce nařízené Okresním soudem v , adresa, , kterou postižením podílu navrhovatele – povinného ve Společnosti provedl soudní exekutor , tituly před jménem, . Znaleckými posudky , Anonymizováno, a , fyzická osoba, bylo prokázáno, že výše vypořádacího podílu navrhovatele byla Společností stanovena na 2 351 979,75 Kč jako podíl ve výši 25 % na vlastním kapitálu Společnosti podle mimořádné účetní závěrky sestavené v listopadu 2011 ke dni 27. 8. 2011. Výši vypořádacího podílu pouze mírně upravila znalkyně , fyzická osoba, , a to na částku 2 346 571 Kč. Znalci se shodli i na tom, že rezerva tvořená na opravu kotelny, a to minimálně ve výši 851 000 Kč (vytvořena k datu 27. 8. 2011, tzn. k datu vypořádání navrhovatele) byla v listopadu 2011 neoprávněně rozpuštěna. Ke konci roku 2011 byl stav rezerv nulový. Znalec , fyzická osoba, se vyjádřil tak, že Společnost neuvedla žádný důvod v účetní dokumentaci pro vytvoření rezervy ani pro její zrušení. Znalec považoval vytvoření rezervy za oprávněné, avšak nikoliv její zrušení, a to vzhledem ke stavu kotelny, pro jejíž opravu byla rezerva tvořena. Znalci , fyzická osoba, a , fyzická osoba, uvedli, že zaúčtováním tvorby rezervy byl snížen základní kapitál, jakož i hospodářský výsledek. Navrhovatel podaným návrhem uplatnil právo na doplacení vypořádacího podílu podle § 61 odst. 2 obchodního zákoníku „pouze“ ve výši 150 000 Kč s tím, že po zpracování znaleckého posudku si vyhrazuje právo návrh upravit o částku rozdílu mezi soudem zjištěným vypořádacím podílem a již skutečně vyplaceným. Žádnou takovou změnu podle § 95 o. s. ř. navrhovatel neprovedl, a to ani poté, co předložil znalecký posudek , Anonymizováno, ze dne 16. 8. 2016, č. 1851-15/2016, který stanovil vypořádací podíl navrhovatele na podstatně vyšší částku zejména s ohledem na dotace obdržené Společností. Přesto, že ze strany navrhovatele docházelo k poukazům, jakož i otázkám na znalce ohledně dotací, o jejichž poskytnutí bylo rozhodnuto již v říjnu a v listopadu 2011, ve skutečnosti byly Společností obdrženy až v roce 2012. Soud se těmito námitkami navrhovatele vzhledem k vymezenému rámci řízení (návrh o zaplacení 150 000 Kč) při absenci změny návrhu nezabýval. Z tohoto důvodu soud neprovedl podle § 120 o. s. ř. ani důkaz zpracováním revizního znaleckého posudku, když měl za to, že otázky týkající se nezahrnutí rezerv byly již vyčerpávajícím způsobem všemi znalci osvětleny a otázky dotací byly v tomto řízení již nad rámec dokazování. Při úvaze o výši vypořádacího podílu soud vycházel z úpravy § 61 odst. 2 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, a zároveň z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, které se zabývá poctivostí vypořádání mezi společníky obchodní společnosti jako obecným kritériem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy. Společnost tvořila rezervy, které byly na počátku roku 2011 v celkové výši 2 043 080 Kč, poté byla k datu 27. 8. 2011 (k datu vypořádání navrhovatele) vytvořena rezerva ve výši 851 000 Kč, avšak v listopadu 2011 byl stav rezerv opět ponížen, tedy rezerva 851 000 Kč byla zrušena a ke konci roku 2011 byl stav rezerv nulový. Soud proto dospěl k závěru, že navrhovatel se podílel na nákladech (tvoření rezerv) avšak nespravedlivě se nepodílel na výnosech (zrušení rezerv). Soud přihlédl i k tomu, že dle znalce , fyzická osoba, na tvorbu ani na zrušení rezerv neexistoval v účetnictví Společnosti žádný vysvětlující důvod. Soud má proto za to, že je spravedlivé a poctivé, aby se navrhovatel podílel na těchto rezervách, a to minimálně na části rezervy ve výši 851 000 Kč, která byla vytvořena 27. 8. 2011 a byla zrušena v listopadu 2011. Navrhovatel by se minimálně na této části rezerv měl podílet 25 %, tzn. částkou 212 750 Kč. Vzhledem k tomu, že se domáhal doplacení vypořádacího podílu pouze ve výši 150 000 Kč, soud mu přiznal doplacení vypořádacího podílu v této výši. Společnost neprokázala ani netvrdila, že předmětnou částku navrhovateli zaplatila. Soud proto uzavřel, že povinnost Společnosti k zaplacení částky 150 000 Kč podle § 61 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 trvá a v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jí tuto povinnost uložil výrokem I. usnesení ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 369 obchodního zákoníku, § 517 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Nákladový výrok II. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že soud navrhovateli nepřiznal uplatněné náklady na znalecký posudek, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 16. 8. 2016, č. 1851-15/2016 ve výši 50 820 Kč, neboť jejich vynaložení neshledal účelným. Jak bylo shora uvedeno, během řízení byly zpracovány dva znalecké posudky, ve věci se vyjadřovali celkem čtyři znalci včetně , Anonymizováno, . Soud má za to, že i vzhledem k výši žalované částky a nákladům, které uplatnili znalci ustanovení soudem (méně než polovina částky uplatněné , Anonymizováno, , není částka 50 820 Kč vynaložená navrhovatelem účelně vynaloženým nákladem řízení. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 148 o. s. ř., ohledně výroku IV. soud uvedl, že vrací ve věci úspěšnému navrhovateli složenou zálohu v celkové výši 40 000 Kč (20 000 Kč plus 20 000 Kč rovná se 40 000 Kč) z účtu krajského soudu.4. Do všech výroků podala včasné odvolání Společnost. Uvedla, že rozhodnutí pro ni bylo překvapivé a nepředvídatelné, protože již ve vyjádření k návrhu uvedla, že částku na vypořádacím podílu stanovenou všemi znalci přibranými do řízení, tedy 2 351 979,75 Kč, navrhovateli zaplatila před podáním žaloby. Totéž Společnost prohlásila při prvním ústním jednání ve věci dne 13. 11. 2014, což je zachyceno v soudním protokolu. V reakci na před žalobní upomínku navrhovatele Společnost dopisem z 5. 10. 2012 zrekapitulovala, jaké částky a komu byly z vypořádacího podílu vyplaceny. Dopisem ze dne 28. 8. 2014 navrhovatel vyzval Společnost k zaplacení částky 573 520,25 Kč a odkázal na znalecký posudek , fyzická osoba, zpracovaný pro toto řízení. Právní důvod požadavku je totožný - vypořádací podíl po zániku účasti navrhovatele ve Společnosti. Zde také navrhovatel potvrdil, že mu Společnost vyplatila částku 2 351 979,70 Kč. V srpnu roku 2015 podal navrhovatel další žalobu vůči Společnosti vedenou u nadepsaného soudu pod spisovou značkou 37 Cm 136/2015 o 573 520,25 Kč. V žalobě tvrdí, že mu byla zaplacena částka 2 351 979,70 Kč. Není proto pravdivé tvrzení soudu, že Společnost neprokázala a ani netvrdila, že by předmětnou částku navrhovateli zaplatila. Společnost tvrdila, že navrhovateli zaplatila 2 351 979,75 Kč, tj. částku, která byla znaleckým posudky označena za správnou. Soud měl v rámci předvídatelnosti rozhodnutí vyzvat Společnost před vydáním rozhodnutí k prokázání tohoto jejího tvrzení. Společnost bohužel věc považovala za tak jasnou, že důkazy, které nyní soudu zasílá, do spisu nezaložila. Na závěr Společnost navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh se zamítá.5. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání Společnosti vyvracel její odvolací námitky a podr