12 Cmo 111/2021-107 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku o ponechání směnečného platebního rozkazu ze dne 30. 1. 2020 č. j. 39 Cm 134/2019 -15 v platnosti, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů námitkového řízení 113 922,07 Kč a v bodě III. výroku rozhodl o vrácení přeplatku zálohy na důkaz ve výši 2 138,50 Kč žalobci.2. Podle odůvodnění se žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 900 000 Kč ze směnky, vystavené žalovaným dne 6. 10. 2015 na řad žalobce, na směnečný peníz 1 400 000 Kč, splatné dne 31. 12. 2016. Na směnku bylo žalovaným plněno v rozsahu částky 500 000 Kč.3. Žalovaný ve včas podaných námitkách uvedl, že text na směnce není (psán) jeho rukopisem a namítl, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem. Dále namítl neexistenci důvodu směnky, když mezi ním a žalobcem nikdy neexistoval smluvní vztah, jehož výsledkem by mohla být pohledávka ve výši přesahující 1 000 000 Kč, odpovídající částce, na niž měla být směnka vystavena.4. Podle obsahu spisu nákladový výrok směnečného platebního rozkazu včas podaným samostatným odvoláním napadl žalobce. S odkazem soudní judikaturu se domáhal se změny nákladového výroku tak, že žalobci bude přiznána náhrada nákladů ve výši 89.665,20 Kč, které žalobci v řízení vznikly do vydání směnečného platebního rozkazu.5. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že podpis žalovaného je jeho pravým podpisem, protože směnku před žalobcem osobně podepsal. Kauzální námitka není řádně odůvodněna.6. Soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil. Jeho žádosti o odročení jednání nevyhověl, vyhodnotil ji jako obstrukční. Žádost byla soudu doručena poté, co žalovaný svému dosavadnímu právnímu zástupci vypověděl dne 20. 1. 2021 plnou moc a dne 25. 1. 2021 udělil plnou moc novému právnímu zástupci, který se jednání nemohl zúčastnit z důvodu kolize s trestním řízením. Ta mu však musela být známa již v okamžiku převzetí zastoupení.7. Z provedeného dokazování (prvopisem směnky, znaleckým posudkem , Anonymizováno, z 30. 10. 2020 č. j. , Anonymizováno, ) soud zjistil, že směnka obsahuje bezpodmínečný slib žalovaného zaplatit žalobci směnečnou pohledávku ve výši 1 400 000 Kč dne 31. 12. 2013. Je opatřena doložkou bez protestu a vlastnoručním podpisem žalovaného, kdy závěr o pravosti podpisu soud opřel o závěry znaleckého posudku, podle nichž podpis žalovaného na směnce je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem žalovaného.8. Na základě učiněných skutkových zjištění námitku falza podpisu žalovaného vyhodnotil jako nedůvodnou, vyvrácenou znaleckými závěry. Námitku, že mezi účastníky neexistoval žádný vztah, jehož výsledkem by mohla být pohledávka odpovídající směnečnému penízi, na nějž byla směnka vystavena, shledal účelovou a neurčitou. Takovou námitkou by se soud musel zabývat, pokud by žalovaný například uvedl, že jeho podpis na směnce pochází z jiné listiny, která byla do podoby směnky upravena. To však žalovaný netvrdil. Pravdivost tvrzení žalovaného je pak vyvrácena jeho vlastním jednáním, částečným plněním částky 500 000 Kč. Takto by neplnil při vědomí, že směnku podepsal v důsledku omylu, vyvolaného žalobcem nebo lstí.9. Soud prvního stupně proto podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu vůči žalovanému v platnosti a o náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.10. Rozsudek včas podaným odvoláním napadl žalobce i žalovaný.11. Žalobce napadl rozsudek ve výroku II. a navrhl jeho změnu tak, že na náhradě nákladů námitkového řízení mu bude přiznána částka 147 149 Kč. Vytkl soudu, že s částí jím požadovaných a vyúčtovaných nákladů řízení se soud v odůvodnění rozsudku nevypořádal. Nepřiznal žalobci náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 9 862 Kč. Nesprávně stanovil výši náhrady za ztrátu času, kdy za dvacet půlhodin namísto částky 2 000 Kč přiznal jen částku 1 200 Kč. Žalobci dále náleží odměny za úkony právní služby, spočívající ve sdělení znalci ze dne 7. 8. 2020 a za podané odvolání do výroku o náhradě nákladů ve směnečném platebním rozkaze. Ty mu soud rovněž nepřiznal.12. Žalovaný ve včas podaném odvolání napadl rozsudek v celém rozsahu a navrhl jeho zrušení. Právní posouzení věci soudem považuje za nesprávné. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, v němž dovolací soud vyložil, že požadavek na řádné odůvodnění kauzálních námitek bude naplněn jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku. Směnečný dlužník sice nemůže vzhledem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách, ale i v námitkovém řízení může uvádět nové skutečnosti, jež mohou mít význam pro posouzení důvodnosti již řádně uplatněné námitkové obrany. Žalovaný v námitkách bránil tvrzením o falzu svého podpisu na směnce a dále tvrzením, že směnka neměla důvod (kauzu), neboť mezi žalovaným a žalobcem nikdy neexistoval smluvní vztah, jehož výsledkem by mohla být pohledávka ve výši odpovídající částce, na niž měla být směnka vystavena. V intencích citovaného judikátu jsou tvrzení žalovaného zcela jednoznačná. Vymezují jak rozsah, v němž je směnečný platební rozkaz napadán, tak skutkové okolnosti obrany dlužníka. Předkládá odborné stanovisko , Anonymizováno, , znalce v oboru písmoznalectví se specializací na ruční písmo. Podle žalovaného toto stanovisko zpochybňuje závěry znaleckého posudku , Anonymizováno, . Má za to, že by se soud s tímto stanoviskem měl vypořádat a měl by vyslechnout oba znalce. V den vystavení směnky se žalovaný nenacházel na území republiky, jak dokládá kopii svého cestovního dokladu. Kauzální námitkové tvrzení je jednoznačné. Závěr soudu, že by žalovaný musel v námitkách tvrdit, že k vytvoření směnky byla použita jiná listina s podpisem žalovaného, je irrelevantní a závěr o částečném plnění na směnku nepodložený. Žalovaný nepopírá, že mezi ním a žalobcem existovaly závazky z půjček. Ty však splatil. Požadovaná částka představuje dluh společnosti , právnická osoba, , jejímž byl žalovaný jednatelem a společníkem. Společnost byla převedena na třetí osobu, kterou bylo na závazky vůči žalobci částečně plněno. Závěr soudu prvního stupně o obstrukčním jednání žalovaného a jeho právního zástupce v souvislosti se žádostí o odročení jednání je v rozporu s čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod i účelem a smyslem ochrany ústavně garantovaných práv a svobod.13. K výhradám žalovaného k postupu soudu, který neodročil nařízené jednání, žalobce ve vyjádření k odvolání s odkazem na soudní judikaturu zdůraznil, že jakkoliv právo na osobní účast na jednání a s ním spojená procesní práva účastníka řízení je zakotveno v Ústavě, nejsou soudy povinny akceptovat každou žádost o odročení jednání. Zejména tomu tak je v případech záměrných obstrukcí. Žádost o odročení posuzuje soud podle konkrétních okolností případu. Navíc žalovanému nic nebránilo v tom, aby v rámci zákonných možností doplnil své námitky ještě před jednáním. K novým skutečnostem, které žalovaný uvádí v odvolání, již nelze v odvolacím řízení přihlížet, protože jsou v rozporu s ust. § 205a o. s. ř. Má za to, že v případě vyvrácení námitky falza podpisu na směnce z čl. I §17 ZSŠ vyplývá, že podepíše-li dlužník vážně směnku a tvrdí, že k tomu nebyl jakýkoliv důvod, ztrácí možnost vznášet kauzální námitky. Ty by mu náležely, jen pokud by důvod pro vystavení směnky následně odpadl nebo se nenaplnil. Vzájemně se vylučující námitková tvrzení ve svém spojení jsou neurčitá a jako taková neprojednatelná. Nemohou vést ke zrušení směnečného platebního rozkazu.14. Odvolací soud odvolání žalovaného proti výroku III. rozsudku podle ust. § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. O právech a povinnostech žalovaného nebylo tímto výrokem rozsudku vůbec rozhodováno, sféry jeho práv se nijak nedotýká. Bylo jím rozhodováno o vrácení nespotřebované části žalobcem zaplacené zálohy na náklady důkazu. Žalovaným podané odvolání je v tomto rozsahu subjektivně nepřípustné.15. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.). Předpoklady pro jeho změnu ani potvrzení neshledal splněny z důvodů dále uvedených.16. V projednávané věci se námitková obrana žalovaného zakládala na dvou základních tvrzeních. Na tvrzení o falzu podpisu žalovaného na směnce a tvrzení o neexistenci důvodu (kauzy) směnky s ohledem na to, že mezi účastníky nikdy neexistoval smluvní vztah, jehož výsledkem by mohla být pohledávka ve výši směnečného peníze. Se závěrem soudu prvního stupně, že druhá z námitek