14 Cmo 136/2021-534 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím usnesením uložil „žalované“ povinnost zaplatit „žalobci“ do tří dnů od právní moci rozsudku částku 23 071 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou vyhlášené ve věstníku ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů od 23. března 2013 do zaplacení (výrok I.), rovněž žalované“ uložil povinnost nahradit „žalobci“ náklady řízení ve výši 2 950 355 Kč (výrok II.) a dále „žalované“ uložil povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 91 318,94 Kč (výrok III.).2. Nejprve je třeba uvést, že předmětem daného řízení, které bylo zahájeno dne 25. března 2013, je zaplacení vypořádacího podílu dle § 61 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“). Odvolací soud proto již na tomto místě pro srozumitelnost uvádí, že nadepsané řízení je řízením podle § 200e odst. 1, 3 věty druhé a § 9 odst. 3 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř..“), jež má povahu nesporného řízení; a tomu má odpovídat i terminologie při označení účastníků. Účastníci řízení se neoznačují jako „žalobce“ a „žalovaný“, nýbrž jako „navrhovatel“ a „účastník“, resp. odvozeně od jejich hmotněprávního postavení; ve věci samé se nerozhoduje rozsudkem, ale usnesením. Odvolací soud proto používá správnou terminologii.3. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že věc projednal a rozhodl bez přítomnosti společnosti a jejího právního zástupce (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) při ústním jednání dne 19. listopadu 2020, odkazuje na ustálené závěry soudní praxe (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Odon 369/96 nebo Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Cdo 90/93). Soud prvního stupně poukázal na to, že omluva právního zástupce společnosti ze dne 18. listopadu 2020 neobsahovala žádost o odročení jednání, rovněž ji považoval za nedůvodnou a účelovou, neboť tvrzené zdravotní důvody nebyly řádně doloženy (průkazem pracovní neschopnosti), jakož i s ohledem na opakované žádosti společnosti, resp. jejího právního zástupce o odročení jednání ze zdravotních důvodů, aniž by se pokusil zajistit substituci.4. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto skutkových zjištění:- navrhovatel a jeho zemřelý otec , Anonymizováno, , jehož je navrhovatel dědicem, byli společníky společnosti , Anonymizováno, (dále jen „společnost“), každý z nich s podílem ve výši 20 % na základním kapitálu společnosti;- účast navrhovatele a jeho otce , Anonymizováno, ve společnosti zanikla na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2012, č. j. 80 Cm 294/2008-133, které nabylo právní moci dne 19. července 2012;- navrhovatel i jeho otec společnost vyzvali ke spravedlivému majetkovému vypořádání s ohledem na zánik jejich účasti ve společnosti (výzvy byly společnosti doručeny dne 19. prosince 2012 a 12. března 2013);- podle znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným znalcem - znaleckým ústavem , Anonymizováno, (dále jen „znalecký posudek“ a „znalec“) výsledná tržní hodnota vypořádacího podílu navrhovatele ve společnosti činí 11 699 000 Kč.5. Na základě shora popsaného skutkového stavu soud prvního stupně s odkazem na § 61, § 113 a § 150 obch. zák. uzavřel, že v důsledku zániku účasti navrhovatele a jeho otce ve společnosti, jakož i s tím souvisejícím převodem jejich obchodních podílů na společnost, jim vzniklo právo na vypořádací podíl. Soud prvního stupně, odkazuje na ustálenou judikaturu k otázce vypořádání společníků ve společnosti s ručením omezeným v případě zániku účasti společníka (kterou cituje), vycházeje ze závěrů znaleckého posudku uzavřel, že navrhovateli náleží vypořádací podíl v celkové výši 23 398 000 Kč. Soud prvního stupně proto podané „žalobě“ vyhověl.6. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif).7. Výrok o náhradě nákladů řízení vzniklých státu soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. tím, že ve věci neúspěšnou společnost stíhá povinnost zaplatit náklady řízení vzniklé státu. Jde o náklady znalečného, které bylo vyplaceno ze státních prostředků v celkové 91 318,94 Kč.8. Společnost napadla rozsudek soudu prvního stupně, včetně doplňujícího usnesení, odvoláním, nesouhlasíc se závěry soudu prvního stupně po stránce skutkové i právní, a navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soud prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.9. Odvolatelka opakuje argumentaci uplatněnou před soudem prvního stupně. Zejména poukazuje na okolnosti, na jejichž podkladě se navrhovatel a jeho zemřelý otec „stali“ společníky společnosti (vydržení obchodních podílů, což odvolatelka považuje min. za hrubě nespravedlivé, kdy navrhovatel nemohl být v dobré víře), jakož i na chování navrhovatele, který společnosti aktivně škodil (četné návrhy na nařízení předběžných opatření), což v konečném důsledku po dobu jejich účinnosti mařilo podnikatelské záměry společnosti (předběžná opatření nařízená soudem prvního stupně byla odvolací soudem k odvolání společnosti změněna a návrhy byly zamítnuty).10. Odvolatelka se vyjadřuje k otázce poctivého vypořádání. Namítá, že soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku, jehož závěry odvolatelka rozporuje a veškeré své výhrady hodlala uplatnit při jednání nařízeném na 19. listopadu 2020 a navrhnout k vysvětlení rozporů výslech znalce. K jednání se právní zástupce odvolatelky nedostavil, neboť mu v tom bránily zdravotní důvody. O této skutečnosti soud prvního stupně informoval, doložil doklad o pracovní neschopnosti. Postup soudu prvního stupně považuje za alibistický, poukazuje rovněž na existenci v té době platných plošných opatření ohledně šíření nákazy, nezbytné izolace na základě vládních nařízení o nouzovém stavu. Odvolatelka tak má za to, že soud prvního stupně tím, že věc v zásadní fázi dokazování projednal a rozhodl bez její přítomnosti, ji zbavil práva na spravedlivý proces, spočívající v možnosti se vyjádřit ke skutečnostem a navrhnout důkazy k vlastním tvrzením.11. Navrhovatel považuje odvolání společnosti za nedostatečně odůvodněné a věcně nesprávné, navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.12. Navrhovatel se k jednotlivým odvolacím námitkám obsáhle vyjadřuje, zejména k otázce jeho účasti ve společnosti a údajnému poškozování společnosti ze strany navrhovatele. Poukazuje na pravomocně skončené řízení vedené soudem prvního stupně, kdy usnesením ze dne 28. května 2012, č. j. 80 Cm 294/2008-133, došlo ke zrušení účasti navrhovatele a jeho otce ve společnosti. Dále zdůrazňuje, že návrhy na vydání předběžných opatření byly podávány v rámci předmětného řízení vždy pouze v určitých případech převodu nebo zatížení nemovitostí ve vlastnictví společnosti, které z pohledu navrhovatele představovaly riziko nebo zhoršení dobytnosti jeho pohledávky na uhrazení vypořádacího podílu.13. Podrobně se věnuje námitce odvolatelky týkající se porušení jejího práva na spravedlivý proces, poukazuje na dosavadní procesní pasivitu společnosti v řízení (např. neúčast na jednáních soudu, nevyjadřování se k výzvám soudu, neochota spolupráce se soudem ustanoveným znalcem). Znalecký posudek vychází z auditované účetní závěrky společnosti a ohledání nemovitostí společnosti dle možností znalce; znalecký posudek je kvalitně zpracovaný, přičemž jakákoliv nesprávnost či nedostatek v podkladech předložených znalci musí jít k tíži společnosti, neboť jedině ona mohla mít tyto informace a podklady k dispozici. Odvolatelka měla dostatek prostoru se ke znaleckému posudku vyjádřit, znalecký posudek jí byl doručen, doposud proti němu nevznesla žádný relevantní argument, výslech znalce nenavrhovala.14. Tvrzení odvolatelky, že odepřením odročení jednání nařízeného na 19. listopadu 2020 mělo dojít k zásahu jejího do práva na spravedlivý proces, proto v kontextu výše uvedeného považuje navrhovatel za účelové. Odvolatelka byla o nařízeném jednání informována v dostatečném předstihu, pro případ nemožnosti jejího právního zástupce zúčastnit se jednání byl dostatek času pro zajištění vhodné substituce. Nadto zdůrazňuje, že odvolatelka zaslala toliko omluvu z jednání (a to pouhý den před jeho konáním), žádost o odročení jednání tato neobsahovala.15. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí nemůže obstát, a to z níže uvedených důvodů.16. Klíčovou otázkou je posouzení, zda postup prvního stupně dle § 101 odst. 3 o. s. ř. byl správný.17. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nep