14 Cmo 159/2021-53 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti , Anonymizováno, , IČ , IČO, (dále jen „společnost“) konané dne 17. prosince 2019 přijatého ve formě notářského zápisu, jímž bylo rozhodnuto o změně společenské smlouvy, konkrétně článku 13 („zákaz konkurence jednatelů a společníků, důsledky jeho porušení“) /výrok I./, navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení 11 616 Kč do tří dnů od právní moci /výrok I. /.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- dne 17. prosince 2019 se konala valná hromada společnosti (dále jen „předmětná valná hromada“), jež rozhodla o změně stanov společnosti vložením článku 13 s označením „Zákaz konkurence jednatelů a společníků, důsledky jeho porušení“, dle kterého je každý jednatel a společník vázán zákazem konkurence /§ 199 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „z. o. k.“/ v oborech živnosti volné spočívajících v provozování služeb wellnes, zvláště pak služeb sauny a masáží, na území hl. m. Prahy, omezení trvá ještě po dobu 5 let ode dne skončení výkonu funkce jednatele, respektive po dobu účasti společníka ve společnost, v případě porušení zákazu konkurence je osoba, která zákaz porušila, povinna odstranit závadný stav neprodleně po upozornění ze strany společnosti a zároveň je povinna uhradit smluvní pokutu 1 000 000 Kč za každý jednotlivý případ takového porušení,- předmětem činnosti společnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 - 3 živnostenského zákona, hostinská činnost, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor,- společnost provozuje služby wellnes, sauny a masáží, shodně společnost , Anonymizováno, , jejímž je navrhovatel 25% společníkem,- navrhovatel je společníkem společnosti s 10% podílem na základním kapitálu, rovněž je jediným společníkem společnosti , Anonymizováno, vzniklé 12. prosince 2012, mající zapsán předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona,- k prokázání tvrzení, že navrhovatel provozuje činnost architekta formou vypracování architektonických projektů v oboru wellnes a saun, a to tak, že odměnou má být jeho vstup do konkurenčních společností formou nabytí podílu, nebyl ze strany navrhovatele označen žádný důkaz.3. Na takto ustaveném základě dospěl k závěru, že:- k přijetí předmětného rozhodnutí nebylo třeba souhlasu všech společníků /§ 171 odst. 2 z. o. k./, neboť jím nově přijatý zákaz konkurence nepředstavuje zásah do práv a povinností navrhovatele (společníka), jehož činnost coby architekta novým zněním stanov omezena nebyla,- bylo-li tedy předmětné rozhodnutí přijato 85 % hlasů všech společníků, bylo přijato v souladu s § 171 odst. 1 z. o. k., jde tak o rozhodnutí platné,- argumentoval-li navrhovatel tím, že omezení jeho činnosti by mohlo spočívat v tom, že odměnou za svou činnost získává podíly ve společnostech podnikající ve stejném oboru činnosti jako společnost, pak taková skutečnost jednak nebyla prokázána, jednak se takovou argumentací soud prvního stupně neztotožnil, neboť nebylo prokázáno, že by 25% podíl ve společnosti , Anonymizováno, navrhovatel nabyl za vypracování architektonického projektu (v oboru wellnes a sauny) pro tuto společnost. I kdyby tomu tak bylo, pak z tohoto případu není možno považovat za prokázané, že bude do budoucna přijatým zákazem konkurence omezen. Dodal navíc, že vlastnictví podílu navrhovatele v jiných společnostech podnikajících ve stejném oboru činnosti nepředstavuje provozování konkurenční činnosti,- nikoli konzistentní argumentaci navrhovatele považoval za účelovou a tedy rozpornou s dobrými mravy; pokud s navrhovanou změnou společenské smlouvy nesouhlasil, bylo logickým postupem, aby se předmětné valné hromady zúčastnil a hlasoval proti přijetí navrhované změny, což se nestalo, navrhovatel pouze (společnosti i notářce) předem oznámil, že se valné hromady nezúčastní (aniž sdělil důvod, jenž mu v účasti bránil),- z těchto důvodů by byly dány podmínky pro aplikaci § 260 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť případným vyslovením neplatnosti by bylo podstatně více zasaženo „do práv společníků než do práv navrhovatele“.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesně úspěšné společnosti přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu nákladů právního zastoupení za 4 úkony právní pomoci po 2 100 Kč, 4 režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že jeho návrhu vyhoví.6. Odvolatel předně namítá, že předmětná valná hromada nebyla svolána řádně, neboť mu nebyla (coby společníku) řádně a včas (v souladu s článkem 9. 6. společenské smlouvy) doručena pozvánka. Dále argumentuje tím, že před přijetím rozhodnutí předmětné valné hromady pro něj žádný zákaz konkurence neplatil, ani mu nehrozila v případě porušení zákazu konkurence žádná smluvní pokuta. Sám si je vědom toho, že svým působením v jiných právnických osobách zákaz konkurence porušuje. Změna společenské smlouvy zásadním způsobem zasahuje do jeho práv, neboť nejenže je v případě porušení sankcionován smluvní pokutou, ale je mu rovněž zakázáno podnikat v daném oboru, být členem statutárního orgánu v jiné právnické osobě podnikající v daném oboru a rovněž tak být zaměstnán či být v pracovním poměru (pozici poradce) vůči subjektu v daném oboru podnikajícím; s tímto tvrzením se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nevypořádal. Má navíc za to, že v průběhu řízení dostatečně prokázal (označil důkazy k prokázání svého tvrzení, odkazuje na podání ze dne 2. března 2020), že je činný v oboru wellnes na území hlavního města Prahy prostřednictvím činnosti architekta staveb wellnes. Nadto měl dle jeho názoru soud prvního stupně postupovat dle § 20, § 21 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a zjistit všechny pro rozhodnutí rozhodné skutečnosti. Odvolatel v odvolání dále doplňuje konkrétní projekty týkající se služeb wellnes, jež realizoval. Bod 13 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně řešící otázku dobrých mravů považuje za „vytržený z kontextu“, za nepřiléhavý a nedostatečně odůvodněný považuje rovněž bod 14 týkající se aplikace § 260 o. z.7. Nadto se dle jeho názoru soud prvního stupně nikterak nevypořádal s jeho tvrzením o nezbytnosti jeho souhlasu v případě, má-li být i on sám zavázán smluvní pokutou. Nevypořádal se ani s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, na nějž v průběhu řízení odkazoval, či s jeho tvrzením o jeho účasti ve společnosti Anderle architekti (či tvrzeních o zakázkách a podkladech, odkazuje na podání ze dne 22. května 2020). Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za nedostatečně odůvodněné.8. Společnost se k podanému odvolání nevyjádřila.9. Po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 212 a § 212a o. s. ř. dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.10. Odvoláním primárně nastolenou otázkou je, zda byl navrhovatel na předmětnou valnou hromadu řádně a včas v souladu s § 184 z. o. k. a společenskou smlouvou společnosti, jež se může od pravidla upraveného v citovaném ustanovení upravující doručování pozvánky odchýlit a upravit jiný způsob doručování, pozván, popř. zda se práva na včasné a řádné svolání valné hromady vzdal.11. Vyřešení této otázky se však z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (ani z provedeného dokazování, viz protokoly o jednání před soudem prvního stupně z 3. prosince 2020, č. l. 21 a z 1. dubna 2021, č. l. 25, když tato skutečnost nebyla učiněna nespornou) nepodává, přitom případná pochybení při svolání valné hromady mohou být důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady přijatých na vadně svolaném zasedání valné hromady.12. Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí nezabýval ani dalšími souvisejícími otázkami, tedy nejen tím, zda byl návrh podán včas, či z jakého důvodu se navrhovatel předmětné valné hromady neúčastnil, ale ani tím, zda byl proti přijatému rozhodnutí podán protest (§ 191 odst. 1 a § 192 z. o. k.).13. Rovněž vyřešení těchto otázek bylo pro posouzení předmětného návrhu podstatným. Je tomu tak proto, že neplatnosti usnesení valné hromady se společník může domáhat toliko z důvodů, které on sám, popř. jiná oprávněná osoba, uplatnili formou protestu. Protest totiž plní preventivní funkci, umožňuje, aby valná hromada reagovala na výhrady akcionáře a napravila (je-li to možné) vady, pro které by soud mohl následně vyslovit neplatnost (všech či některých) usnesení valné hromady přijatých na zasedání valné hromady. Současně institut protestu (tím, že omezuje právo společníků dovolat se neplatnosti usnesení) dává společnosti relativní jistotu, že může – nejsou-li vzneseny žádné protesty – z přijatých usnesení vycházet (s