2 Cmo 157/2021-161 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 9. 1. 2012 se žalobce proti žalované domáhá zaplacení částky 200 000 Kč se 6 % úrokem z této částky od 1. 10. 2010 do zaplacení a s odměnou ve výši 666 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná se vystavením směnky vlastní v Žatci dne 9. 9. 2010 zavázala zaplatit žalobci dne 30. 9. 2010 částku 200 000 Kč. Směnečnou pohledávku však v den splatnosti ani do data podání žaloby nezaplatila.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 10. 4. 2012, č. j. 33 Cm 8/2012-7. Žalovaná proti němu podala včasné námitky, ve kterých uvedla, že směnka sloužila k zajištění pohledávky při inventuře a že nebyla vydána na základě předběžné smlouvy, nýbrž na vzájemné ústní dohodě. Poukázala na to, že „škoda vznikla na základě půjček peněz do hracích automatů jemu známých hráčů vždy s jeho telefonickým souhlasem“, že hráči hráli v provozovně žalobce a že žalovaná z toho neměla žádný finanční ani materiální zisk. První splátku v částce 100 000 Kč od ní žalobce obdržel v březnu 2011 prostřednictvím , Anonymizováno, . Žalovaná dále uvedla, že od srpna 2011 v provozovně žalobce nepracuje a neví tak, zda mu hráči zbylou dlužnou částku uhradili. První vyrozumění žalovaná obdržela od Krajského soudu v , adresa, formou platebního rozkazu, kde žalobce po ní požaduje 200 000 Kč, aniž by tuto částku snížil o první zaplacenou splátku v hodnotě 100 000 Kč.3. Žalobce ve vyjádření k námitkám žalované navrhl ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. Uvedl, že tvrzení žalované ohledně důvodu vystavení směnky jsou vzhledem k povaze směnky jako abstraktního cenného papíru zcela irelevantní, že žalovaná na směnku ničeho neuhradila a že jí tvrzená částka 100 000 Kč byla úhradou dluhu, který vznikl z jiného titulu a s jejím závazkem ze směnky nijak nesouvisí. Ze směnky je zavázána toliko žalovaná, a proto žádné třetí osoby ničeho nehradily ani hradit nemohly.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v celém rozsahu zrušil vydaný směnečný platební rozkaz (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč (výrok II.) a České republice – Krajskému soudu v , adresa, částku 9 030 Kč (výrok III.). Jedná se o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 26. 3. 2013, č. j. 33 Cm 8/2012-45, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, č. j. 2 Cmo 414/2013-116, jímž věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.5. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce uplatnil proti žalované právo z platné směnky vlastní vystavené na jeho řad. Konstatoval, že směnka byla vystavena k zajištění pohledávek žalobce coby zaměstnavatele žalované v souvislosti s výkonem práce pro žalobce na základě pracovněprávního vztahu. Žalobce jako statutární orgán zaměstnavatele žalované, jímž je podle zjištění soudu prvního stupně společnost , Anonymizováno, , v rozhodné době pověřil žalovanou v souvislosti s výkonem jejího pracovního zařazení (obsluha sázkové kanceláře a výherních zařízení) poskytováním půjček osobám, které o půjčku v souvislosti s hrou na automatech zažádaly. Žalovaná tak učinila vždy se souhlasem žalobce, tedy po jejich vzájemné dohodě, což bylo běžnou praxí i ve vztahu žalobce k dalším zaměstnancům v dalších provozovnách. Žalovaná byla odpovědná za stav pokladny a právě sporná směnka zajišťovala pohledávky žalobce, u něhož byla žalovaná zaměstnána, vzniklé při inventuře. Tato skutečnost, stejně jako částečná úhrada v rámci insolvenčního řízení na žalovanou vedeného, však není relevantní, neboť v situaci, kdy směnka zajišťovala závazek z pracovněprávního vztahu, nebylo možno jakékoli plnění z ní přiznat pro tzv. nepřípustnou kauzu. K tomu soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4659/2016, ze kterého citoval podstatné závěry. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého byla neúspěšnému žalobci uložena povinnost zaplatit žalované jejich náhradu ve výši jí zaplaceného soudního poplatku. K výroku o povinnosti žalobce zaplatit státu částku 9 030 Kč soud prvního stupně uvedl, že tento vychází z ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Úspěšná žalovaná byla v průběhu řízení co do částky 9 030 Kč osvobozena od placení soudních poplatků a tedy povinnost soudní poplatek v uvedené výši zaplatit přešla na žalobce.6. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém namítl, že žalovaná „uzavřela směnku“ se žalobcem – fyzickou osobou, nikoli se svým zaměstnavatelem, jímž byla právnická osoba , Anonymizováno, Uvedl, že v řízení nebylo věrohodným způsobem prokázáno, že směnka „byla uzavřena“ v rámci nebo v souvislosti s pracovním poměrem, kdy žalobce v minulosti prokazatelně zapůjčoval finanční obnosy také jiným zaměstnancům pro jejich osobní potřeby a takto vzniklé dluhy zajišťoval směnkou. Poukázal na to, že svědek , Anonymizováno, , jemuž měla žalovaná přinést údajnou částku 100 000 Kč, nemohl toto její tvrzení potvrdit, a že svědkyně , Anonymizováno, , jejíž výpověď jakožto jediný důkazní prostředek svědčí žalované, není osobou, která by mohla mít povědomí o finančních operacích společnosti a o jejích provozních postupech. Jak žalobce dále uvedl, v rámci insolvenčního řízení týkajícího se žalované byla pohledávka představující nároky ze směnky řádně přihlášena a žalovaná její pravost, výši ani pořadí nepopřela. Z těchto důvodů žalobce navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti v rozsahu poníženém o částku 65 956,91 Kč, která byla žalobci žalovanou již uhrazena.7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce setrvala na tom, že směnka byla vystavena v době jejího pracovního poměru u společnosti , Anonymizováno, . ke krytí finančního schodku v pokladně provozovny, který vznikl půjčováním peněz z pokladny provozovny hráčům hracích automatů po předběžném telefonickém souhlasu žalobce. Jelikož se žalobci nepodařilo zapůjčené peníze od hráčů vymáhat, nechal žalovanou podepsat směnku a to, že dluh od hráčů bude vymáhat, jí sdělil SMS zprávou. Jak žalovaná uvedla, směnku podepsala z nerozvážnosti a ze soucitu k žalobci v době, kdy mezi nimi byl vřelý, přátelský vztah, a rovněž z důvodu, že za kasu zodpovídala. Žalovaná dále popsala způsob, jakým peníze byly půjčovány, a vyjádřila pochybnosti o ztrátě sešitu, do kterého se finanční transakce zapisovaly. Tento sešit by podle ní měl předložit žalobce. K insolvenčnímu řízení uvedla, že v jeho průběhu by těžko popřela část směnky, kterou přihlásila do insolvence. Poukázala na to, že žalobce svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil v částce 241 326,03 Kč s příslušenstvím, aniž by částku snížil o 100 000 Kč. Namítla dále, že další pohledávky žalobce proti ní uplatňovat nemůže.8. Odvolací soud, aniž by ve věci konal jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že ani v tomto případě nejsou podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozsudku. Předmětem odvolacího řízení bylo přitom přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalované a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.9. Předně je třeba uvést, že při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 9. 3. 2021 vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 65 956,91 Kč, přičemž žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasila. Třebaže se žalobce tímto procesním úkonem zřekl práva na rozhodnutí soudu o nároku v rozsahu uvedené částky a jednoznačně tak vyjádřil vůli, aby o něm nadále nebylo jednáno a meritorně rozhodováno, soud prvního stupně částečné zpětvzetí žaloby žádným způsobem nezohlednil, nerozhodl o něm postupem podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř., a směnečný platební rozkaz zrušil v celém jeho rozsahu podle ustanovení § 175 odst. 4, druhá věta o. s. ř., tedy v námitkovém řízení posuzoval důvodnost námitek žalované ve vztahu k celému nároku, jak žalobci byl přiznán směnečným platebním rozkazem ve věci vydaným. Důsledkem tohoto procesního pochybení je, že řízení je zatíženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně.10. Odvolací soud dále uvádí, že rozsudek by neobstál ani v případě, že by zde nebylo vady shora uvedené, neboť jeho od