2 Cmo 177/2019-191 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 28. 2. 2017 se , Anonymizováno, , IČO , IČO, (dále jen „původní žalobce“) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 000 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 31. 12. 2016 do zaplacení ze směnky vystavené na řad původního žalobce dne 1. 12. 2015 na částku 2 000 000 Kč se splatností dne 30. 12. 2016 a žalovaným avalované. V den splatnosti směnky ani později žalovaný směnečnou pohledávku nezaplatil, ač k tomu byl vyzván dne 23. 1. 2017.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 16. 3. 2017, č. j. 55 Cm 42/2017-11, který byl usnesením téhož soudu ze dne 5. 6. 2016, č. j. 55 Cm 42/2017-19, zrušen z důvodu, že se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.3. Žalovaný se v průběhu řízení před soudem prvního stupně k žalobě nevyjádřil.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci částku 2 000 000 Kč se 6 % úrokem od 31. 12. 2016 do zaplacení (výrok I.) a dále povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení ve výši 160 258 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že po zrušení směnečného platebního rozkazu vyzval účastníky, aby mu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude mít soud bez dalšího za to, že s takovým postupem souhlasí. Původní žalobce sdělil, že souhlasí s rozhodnutím ve věci, žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, a proto měl soud prvního stupně za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání rovněž souhlasí. Soud prvního stupně konstatoval, že v souladu s ustanovením § 115a odst. 1 o. s. ř. vycházel pouze z listinných důkazů předložených účastníky. Uzavřel, že původní žalobce předložil směnku vlastní se všemi náležitostmi podle ustanovení čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), o jejíž pravosti nebylo důvodu pochybovat. Směnku vystavila společnost , Anonymizováno, , která se jí zavázala zaplatit původnímu žalobci jako jejímu majiteli částku 2 000 000 Kč. Žalovaný přijal za zaplacení směnky rukojemství podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ. Vzhledem k tomu, že ke dni splatnosti směnky nebyla tato uhrazena, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit původnímu žalobci směnečnou sumu ve výši 2 000 000 Kč se 6 % úrokem ode dne následujícího po splatnosti směnky, a to podle čl. I. § 48 ZSŠ. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1, věta první o. s. ř. (v odůvodnění nesprávně uvedeno § 42 odst. 1, věta první o. s. ř.), podle kterého zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit původnímu žalobci jejich náhradu ve výši soudního poplatku, odměny za 3 úkony právní služby, 3 režijních paušálů a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty.5. Usnesením ze dne 18. 7. 2018, č. j. 55 Cm 42/2017-82, byl žalovanému ustanoven opatrovník , Anonymizováno, , advokát, neboť žalovanému jako právnické osobě se nepodařilo doručit písemnosti na známou adresu v cizině.6. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém namítl, že usnesení o zrušení směnečného platebního rozkazu ve věci vydaného bylo doručováno pouze původnímu žalobci, čímž soud prvního stupně porušil ustanovení § 168 odst. 2 o. s. ř. a tedy řízení zatížil hned v jeho počátku procesní vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. Podle žalovaného měl soud prvního stupně nařídit jednání a ustanovit mu opatrovníka, který měl být k tomuto jednání předvolán. Nestalo se tak a žalovanému bylo opakovaně doručováno na adresu jeho sídla, třebaže soud prvního stupně již z doručování směnečného platebního rozkazu zjistil, že na této adrese je žalovaný neznámý. Žalovaný odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. a na nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 629/04, a ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. IV. ÚS 2380/08, ze kterých citoval podstatné závěry. Vyjádřil názor, že povinností soudu prvního stupně bylo vzhledem k usnesení o zrušení směnečného platebního rozkazu postupovat podle ustanovení § 114a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 5 o. s. ř., tedy žalovaného vyzvat k vyjádření se ve věci a k předložení listinných důkazů, kterých se dovolává. Žalovaný měl být rovněž poučen o jeho procesních právech a povinnostech, včetně následků, které pro něj bude mít usnesení ohledně rozhodnutí bez nařízení jednání, pokud se k němu nevyjádří. V té souvislosti žalovaný poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 64 Co 2/2014. Namítl dále, že opatrovník mu byl ustanoven až po vydání rozsudku ve věci samé, tedy pouze a jedině pro jeho doručení. Takový postup je však v rozporu se smyslem a účelem funkce opatrovníka, jak jej formuluje občanský soudní řád, ale i v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Žalovaný tak nemohl jednat před soudem a řádně vykonávat svá procesní práva a povinnosti, čímž soud prvního stupně porušil čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vzhledem k tomu, že žalovaný se nemohl nijak vyjádřit k žalovanému nároku a soudem prvního stupně byl „postaven před hotovou věc, tedy Rozsudek“, byla mu odňata možnost jednat před soudem. Žalovaný se dále obsáhle vyjádřil k nároku ze směnky, jak proti němu byl v soudním řízení uplatněn.7. Vzhledem k tomu, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2020, č. j. 2 Cmo 169/2019-169, bylo postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. vyhověno návrhu původního žalobce ze dne 5. 8. 2020, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost , Anonymizováno, , IČO , Anonymizováno, , bylo s touto společností nadále jednáno jako se žalobcem.8. Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil. Podáním ze dne 5. 1. 2021 omluvil svou neúčast při jednání nařízeném odvolacím soudem k projednání žalovaným podaného odvolání na den 12. 2. 2021 a vyslovil souhlas s jednáním v jeho nepřítomnosti. Jednáno proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.10. Ve shodě se závěrem soudu prvního stupně lze konstatovat, že podle čl. I. § 75 ZSŠ uplatnil původní žalobce nárok proti žalovanému jako směnečnému rukojmímu z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti, o jejíž pravosti nebyl důvod pochybovat. Na základě tohoto zjištění soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz, který z důvodu jeho nedoručení žalovanému následně zrušil.11. V souladu s § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.12. Usnesením ze dne 25. 7. 2017, č. j. 55 Cm 42/2017-22, soud prvního stupně vyzval účastníky řízení, aby se ve lhůtě dvaceti dnů ode dne doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Poučil je zároveň o tom, že v případě, že se v uvedené lhůtě nevyjádří, bude mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tato výzva byla žalobci doručena dne 27. 7. 2017 a ten vyslovil souhlas s takovým postupem soudu. Žalovanému soud prvního stupně doručoval výzvu k vyjádření prostřednictvím dožádaného soudu v , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), který v příloze podání ze dne 22. 12. 2017 odkázal na „Potvrzení o doručení písemnosti“ ze dne 20. 12. 2017, z jehož čl. 12.1. plyne, že písemnost (výzva na čísle listu 22 spisu) byla žalovanému doručena dne 12. 12. 2017 na adresu „, Anonymizováno, “ vhozením listin do domovní schránky (článek 12.2.1.3) s tím, že adresát písemnosti byl písemně vyrozuměn o tom, že může odmítnout její přijetí, jestliže není vyhotovena v jazyce, kterému rozumí, nebo v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa doručení nebo k ní není připojen překlad do těchto jazyků (článek 12.3).13. Za situace, kdy žalovanému byla doručena náhradním způsobem výzva k vyjádření podle ustanovení § 115a o. s. ř. a ten se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, předpokládá se podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., že k takovému postupu nemá námitek. Současně se mu dostalo poučení, že může odmítnout přijetí písemnosti, která není vyhotovena v (německém) jazyce, kterému rozumí nebo k ní není připojen překlad. Pokud soud prvního stupně s odkazem na učiněnou výzvu vydal dne 7. 2. 2018 rozsudek, kterým žalovaného v postavení směnečného rukojmího zavázal k peněžitému plnění ze směnky ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím včetně náhrady nákladů ř