2 Cmo 387/2020-77 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, kterým by žalované 2. bylo uloženo nenakládat s bytovou jednotkou, pozemkem a spoluvlastnickým podílem, jak jsou konkretizovány ve výroku I. usnesení. Výrokem II. usnesení byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit Krajskému soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že ze samotné skutečnosti, že žalobkyně shledává nedůvodnými námitky žalovaných 1., 2., 3. a 4. (dále jen „žalovaní“) podané proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému, nelze dospět k závěru, že svůj nárok vůči žalovaným osvědčila, když „odůvodněnost“ podaných námitek bude přezkoumávána v námitkovém řízení. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně neprokázala skutečnosti, které odůvodňují její obavu, že výkon rozhodnutí posléze vydaného by mohl být ohrožen. Zmínka o tom, že žalovaný 4. již dříve převedl svůj majetek na své dcery, je bez významu, pakliže návrh na nařízení předběžného opatření směřuje proti žalované 2., u které žalobkyně bez dalšího uvádí, že je vlastníkem specifikovaného nemovitého majetku. Podle soudu prvního stupně nejsou v návrhu na nařízení předběžného opatření uváděny žádné skutečnosti, z nichž by plynulo, že by si žalovaná 2. počínala tak, že by se například úmyslně zbavovala svého majetku za účelem vyhnout se eventuální povinnosti hradit své závazky či jiným způsobem vedoucím k odůvodněné obavě. Podmínky pro vyhovění navrhovanému předběžnému opatření tak podle soudu prvního stupně splněny nejsou. O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření bylo rozhodnuto podle položky 5. Sazebníku soudních poplatků.2. Usnesení napadla včasným odvoláním žalobkyně, a to v rozsahu jeho výroku I., když pouze tento má podle obsahu odvolání za nesprávný. Namítla, že existenci uplatněného nároku osvědčila předložením směnky, na jejímž základě byl vydán směnečný platební rozkaz. Pokud je v odůvodnění usnesení zmiňováno, že k projednání námitek žalovaných bude vedeno řízení a další dokazování, zdůraznila, že dokazování povede ke konečnému rozhodnutí ve věci a rozhodně přesahuje požadavek na osvědčení pravděpodobné existence pohledávky pro účely rozhodnutí o předběžném opatření. Žalobkyně se ohradila proti konstatování soudu prvního stupně, že v návrhu na předběžné opatření nejsou uváděny žádné skutečnosti, z nichž by plynulo, že žalovaná 2. by si počínala tak, že by se například zbavovala svého majetku. V této souvislosti žalobkyně výslovně upozornila na čl. IV. návrhu na nařízení předběžného opatření, který citovala. Namítla dále, že k tvrzení v tomto článku uvedeným předložila potřebné listiny. Na základě uvedeného pak žalobkyně uzavřela, že existuje obava, že by se žalovaná 2. mohla svého majetku zbavit. Navrhla proto změnu usnesení tak, že navrhovanému předběžnému opatření bude vyhověno.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném rozsahu (tedy v jeho výroku I.), včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky po jeho potvrzení ani pro jeho změnu.4. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se domáhá vůči žalované 2. nařízení předběžného opatření v rámci řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 3 808 500 Kč s příslušenstvím a odměnou. Jedná se o tedy o předběžné opatření navrhované podle ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř., které může soud nařídit v případě, že po zahájení řízení je třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Podmínky nařízení předběžného opatření podle citovaného ustanovení jsou přitom v zásadě totožné s podmínkami, které zákon stanoví pro nařízení předběžného opatření před zahájením řízení (§ 74 až 77 o. s. ř.). Předpokladem pro nařízení předběžného opatření je jednak osvědčení nároku, který žalobce uplatňuje ve věci samé, a dále pak obava, že by výkon budoucího soudního rozhodnutí mohl být ohrožen. Tato obava musí vždy existovat objektivně, nepostačuje jen obava subjektivně pociťovaná. Předběžné opatření lze tedy nařídit v těch případech, kdy nastala určitá situace osvědčující reálnost takové obavy.5. Ze žalobkyní předloženého prvopisu směnky lze mít za osvědčené její tvrzení o existenci směnečné pohledávky ve výši 3 808 500 Kč s příslušenstvím a odměnou vůči žalované 2. jako rukojmí za závazek žalované 1. coby výstavce směnky vystavené v Praze dne 28. 6. 2019 na řad žalobkyně se splatností dne 3. 3. 2020 a znějící na částku shora uvedenou (čl. I. § 32 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 a čl. I. § 47 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů). Nárok ve věci samé byl tedy ve vztahu k žalované 2. pro potřeby případného předběžného opatření dostatečně osvědčen, což ostatně deklaroval sám soud prvního stupně tím, že žalobě, kterou se žalobkyně nároků ze směnky v soudním řízení domáhá, vyhověl vydáním směnečného platebního rozkazu. Podání námitek proti němu přitom na osvědčení nároku pro účely předběžného opatření ničeho změnit nemůže.6. Pokud jde o druhý předpoklad pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, tedy osvědčení důvodnosti obavy žalobkyně z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí v řízení posléze vydaného, lze se žalobkyní souhlasit v tom, že soud prvního stupně se jím zabýval nedostatečně, když zcela pominul čl. IV. jí podaného návrhu na nařízení předběžného opatření a v něm obsažená tvrzení o tom, že bylo zahájeno řízení o vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve vlastnictví žalované 2. uvedeným v čl. III. návrhu, kdy jejich nabyvateli by měli být , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . V čl. V. návrhu pak žalobkyně dodala, že převodu vlastnictví nebrání ani poznámka o zákazu zcizení nemovitostí zapsaná ve prospěch zástavního věřitele , právnická osoba, ., neboť v takovém případě je převod závislý na souhlasu zástavního věřitele, který byl pravděpodobně vydán. Ke svým tvrzením žalobkyně předložila výpisy z katastru nemovitostí. Závěr soudu prvního stupně, že v návrhu na nařízení předběžného opatření nejsou uváděny žádné skutečnosti nasvědčující jednání žalované 2., jež by mohlo odůvodňovat obavu žalobkyně z budoucího výkonu rozhodnutí, je tak v příkrém rozporu s obsahem spisu, v důsledku čehož nemůže obstát.7. S odkazem na shora uvedené je napadené usnesení nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť soud prvního stupně se v něm nevypořádal se všemi argumentačními tvrzeními žalobkyně, jež ji vedly k podání návrhu na nařízení předběžného opatření vůči žalované 2., čímž došlo k porušení ústavně zaručeného práva žalobkyně na spravedlivý proces (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3441/11 ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1834/10 ze dne 22. 11. 2010, N 231/59 SbNU 357, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).8. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v jeho výroku I. zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a věc vrátil v uvedeném rozsahu soudu prvního stupně podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. k dalšímu řízení, v němž tento o návrhu na nařízení předběžného opatření znovu rozhodne, přičemž zabývat se bude všemi skutečnostmi žalobkyní v návrhu uvedenými. Vázán přitom bude právními závěry odvolacího soudu shora uvedenými (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).9. Podle ustanovení § 145 o. s. ř. rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů předběžného opatření včetně nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2. v rozhodnutí, jímž se u něho skončí řízení o námitkách této žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému.