2 Cmo 98/2021-188 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou podanou soudu prvního stupně dne 29. 8. 2017 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 1 966 136,49 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky ode dne 4. 8. 2017 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 6 553,79 Kč. Jak žalobkyně uvedla, žalovaná 1. vystavila dne 5. 3. 2009 na řad , právnická osoba, ., IČO , IČO, , směnku vlastní na směnečnou sumu 1 966 136,49 Kč se splatností dne 3. 8. 2017 v Praze. Směnka byla avalována žalovaným 2. a jejím remitentem byla převedena rubopisem na řad žalobkyně, která je majitelkou směnky. Ve lhůtě splatnosti byla směnka předložena k placení, k jejímu zaplacení však ze strany žádného ze žalovaných nedošlo.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 31. 10. 2017, č. j. 49 Cm 147/2017-15, který byl usnesením téhož soudu ze dne 1. 3. 2018, č. j. 49 Cm 147/2017-21, vůči žalovanému 2. zrušen analogicky postupem podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř.3. Napadeným rozsudkem, ve znění jeho opravného usnesení, soud prvního stupně uložil žalovanému 2. povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 1 966 136,49 Kč se 6% úrokem z této částky ode dne 4. 8. 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6 533,79 Kč a k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 249 098,50 Kč s tím, že plněním žalované 1. podle směnečného platebního rozkazu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 49 Cm 147/2017-15, v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaného 2. podle rozsudku zaniká. Jedná se o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 20. 6. 2018, č. j. 49 Cm 147/2017-31, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2020, č. j. 2 Cmo 77/2020-75, jímž věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.4. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení čl. I. § 1, § 75, § 30, § 11 odst. 1 a § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), a konstatoval, že žalobkyně jako majitelka směnky má právo na její zaplacení a není její povinností při vymáhání nároku ze směnky tvrdit a prokazovat důvod jejího vystavení a obsah směnečné dohody. Připomněl, že důkazní břemeno tíží v námitkovém řízení žalovaného a nelze ho přenášet na žalobkyni. Ve vztahu k námitkám žalovaného 2. uvedl, že jím nebyla vznesena samotná námitka nepoctivého nabývání směnky, že směnka byla na žalobkyni řádně převedena a že žalovaný 2. tak může vznášet námitky pouze ve vztahu k žalobkyni, která o vzájemných vztazích remitenta s dlužníkem nemusí být vůbec informována. Pokud jde o konflikty mezi žalovanými a o tvrzení, že žalovaný 2. nemohl ovlivnit postup nového vedení výstavce směnky, tyto se netýkají remitenta ani žalobkyně, v důsledku čehož nemohou žalovaného 2. zbavit jeho směnečného závazku. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že nejsou přípustné žádné námitky týkající se vztahů s , právnická osoba, . (např. zrušení dispozičního práva žalovaného 2. k účtu společnosti výstavce či spory mezi žalovanými, resp. žalovaným 2. s novým vedením výstavce směnky a jejich vzájemného konfliktního rozchodu). Vzhledem k tomu, že kauzální námitky vůči remitentovi směnky nelze v daném případě ze zákona uplatnit, nehodnotil soud prvního stupně provedené důkazy týkající se vztahů žalovaných, a to zápisy z valných hromad, zasedání představenstva, účetní doklady výstavce ani korespondenci žalovaného 2. s , právnická osoba, ., neboť pro posouzení věci nejsou relevantní. Pro směnečné řízení nemají podle soudu prvního stupně význam ani podaná trestní oznámení žalovaného 2. na osoby nového vedení žalované 1. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalovaný 2. byl v době podpisu směnky předsedou představenstva jejího výstavce a zároveň avalistou, že směnku nezpochybňoval, že nebyl slabší stranou a že tak nemůže úspěšně uplatňovat obranu poukazem na spory mezi výstavcem směnky a avalistou ani uplatnit námitky vůči remitentovi, který měl jednat v rozporu s dobrými mravy s úmyslem mu ublížit. Žalovaný 2. jako zástupce obchodní společnosti si přitom musel být vědom obchodního rizika v případě neplnění závazků vůči bance a abstraktnosti zajišťující směnky, která může být bez omezení dále převáděna. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu vůči žalovanému 2. ve výši zaplaceného soudního poplatku, 7 a půl úkonu právní služby, 9 režijních paušálů a náhrady za daň z přidané hodnoty.5. Žalovaný 2. podal proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Setrval na svých námitkách s tím, že jejich podstatou je skutečnost, že žalovanému 2. bylo dne 27. 11. 2012 neoprávněně odebráno věřitelem dispoziční právo k účtu a toto bylo převedeno na jiné členy představenstva žalované 1., čímž nebylo žalovanému 2. umožněno udržet peníze na účtu dne 5. 12. 2012 a následně kontokorent vyrovnat a zrušit (uzavřít účet), což by znamenalo, že dluh vůči , právnická osoba, . by nevznikl. Žalovaný 2. podrobně shrnul časový sled událostí, podrobně popsal jednání žalované 1. a namítl, že soud nemůže zcela rezignovat na požadavek principu dobrých mravů, resp. na právní principy zakotvené v ustanovení § 2 o. z. Uvedl, že vůči žalobkyni i jejímu předchůdci vznesl námitku spočívající v odepření plnění věřiteli ve smyslu ustanovení § 2022 o. z., na které rovněž setrval, přičemž popsal okolnosti, pro které ji má za důvodnou. Soudu prvního stupně vytkl, že zvolil příliš formalistický a nesprávný postup, když důkazy jím navržené sice provedl, ale následně je nehodnotil. Nadto soud prvního stupně odmítl provést žalovaným 2. dále navržené důkazy. Žalovaný 2. poukázal na to, že žalobkyni nabízel mimosoudní řešení věci, což však bylo odmítnuto. K nákladům řízení, jak žalobkyni byly přiznány, uvedl, že má za to, že zde jsou ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které tyto neměly být žalobkyni přiznány. Konkrétně se jedná o to, že žalovaný 2. se bez svého přičinění ocitl v pozici slabší strany, a dále o ekonomickou situaci žalovaného 2., když v řízení mu bylo přiznáno 95 % osvobození od soudních poplatků. I pokud jde o výši nákladů řízení, tato neodpovídá nákladům žalobkyní v řízení účelně vynaloženým.6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného 2. navrhla potvrzení rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Argumentaci žalovaného 2. v podaném odvolání odmítla, přičemž se k jednotlivým bodům odvolání podrobně vyjádřila.7. Odvolací soud, aniž k projednání odvolání žalovaného 2. nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek, ve znění jeho opravného usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozsudku.8. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je v prohlášení třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle § 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 47 odst. 2 ZSŠ může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali.9. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.10. Podle čl. I. § 17 ZSŠ nemůže ten, kdo je žalován ze směnky, činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.11. Žalobkyně uplatnila v soudním řízení právo z platné směnky vlastní (čl. I. § 75 ZSŠ), na které žalovaný 2. je v pozici směnečného rukojmího za žalovanou 1. coby výstavce směnky. Podpis