6 Cmo 22/2021-42 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem ze dne 25. 11. 2020 se navrhovatelka domáhá, aby soud zrušil rozhodnutí soudu o výmazu obchodní společnosti , Jméno advokátky B, ., IČ: , IČO, , …(dále jen “společnost”) z obchodního rejstříku, společnost znovu vstoupila do likvidace a byl jmenován , Anonymizováno, znovu likvidátorem společnosti. Uvedla, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 85Cm 2553/2020-4, byla společnost zrušena s likvidací a jejím likvidátorem byl jmenován , Jméno advokátky D, ; ke dni 4. 12. 2018 vymazána z obchodního rejstříku po ukončení likvidace. Návrh odůvodnila tím, že je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti, k níž je zřízené zástavní právo ve prospěch společnosti, a to na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi navrhovatelkou jako zástavcem a společností jako zástavním věřitelem. Zástavní právo zajištˇovalo pohledávku společnosti za navrhovatelkou ve výši 200 000 Kč. Dále uvedla, že v letech 2001 – 2006 došlo k zániku pohledávky zajištěné zástavním právem, když byla navrhovatelkou celá uhrazena v hotovosti k rukám tehdejšího jednatele společnosti , Anonymizováno, , jež byl následně „vazebně stíhán“ a dlouhou dobu ve výkonu trestu odnění svobody. Na společnost byl prohlášen konkurz, který byl zrušen pro nedostatek majetku. Na příslušném vlastnickém listu, na kterém jsou zapsány předmětné nemovitosti, je stále zapsáno dávno zaniklé zástavní právo ve prospěch společnosti, jehož výmaz katastrální úřad zamítl s odůvodněním, že navrhovatelka nepředložila potvrzení o zániku zástavního práva s tím, že toto nemůže ani učinit, neboť subjekt, který by potvrzení mohl vystavit, případně se po něm mohla domáhat vystavení tohoto potvrzení o zániku zástavního práva určovací žalobou, byl vymazán z obchodního rejstříku. Proto má navrhovatelka právní zájem na obnovení zápisu společnosti dle § 209 o.z.2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh, aby soud zrušil výmaz společnosti, nařídil její likvidaci a jmenoval jí likvidátora, se zamítá.“ (výrok I.) a dále, že „Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně rekapituloval tvrzení uvedená navrhovatelkou v návrhu a dále uvedl, že bývalý likvidátor ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že byl navrhovatelkou osloven se žádostí o vydání potvrzení o zániku zástavního práva již v průběhu likvidace, nebyla však schopna dodat jakékoliv doklady, které by potvrzovaly její tvrzení o uhrazení pohledávky, a on sám k uvedené pohledávce žádné podklady nedohledal. Z toho důvodu žádosti nevyhověl a nemá proto návrh za důvodný. Dále soud prvního stupně citoval ustanovení § 209 o.z. s tím, že ze sdělení likvidátora i ze samotného návrhu vyplývá, že „právní zájem“ navrhovatelky na výmaz zástavního práva časově předchází výmazu předmětné společnosti. Nejedná se tedy ve smyslu ust. § 209 o.z. o „právní zájem“, který se objevil po výmazu a soud proto nemá zákonné podmínky za naplněné. Vedle toho navrhovatelka v původní likvidaci nepředložila žádné doklady o uhrazení pohledávky a ani v návrhu neoznačila k tvrzení o zániku pohledávky resp. zástavního práva žádné důkazy, omezuje se na tvrzení, že dlužná částka byla v letech 2001-2006 uhrazena v hotovosti k rukám jednatele společnosti. Z8věrem soud prvního stupně jen poukázal na odůvodnění rozhodnutí Katastrálního úřadu, kde se uvádí, že navrhovatelka se může domáhat určení zániku zástavního práva žalobou. Soud prvního stupně proto návrh zamítnul s tím, že „jednání přitom s ohledem na § 85 a 89 zákona o zvláštních řízeních soudních nebylo třeba nařizovat“.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. V odvolání namítla zcela formalistický a alibistický přístup soudu prvního stupně. Dále uvedla, že v současné době nedisponuje žádným dokladem o úhradě dluhu, a to zejména z důvodu časového odstupu od vzniku dluhu do dnešního dne. S ohledem na datum vzniku zajištění pohledávky, v roce 2000 je zcela nepochybné, že předmětná pohledávka by v současné době byla v případě jejího soudního vymáhání promlčená. Za situace, kdy věřitel zcela prokazatelně prošel insolvenčním řízením, resp. konkurzem a předmětná pohledávka v rámci konkurzu nebyla sepsána do majetkové podstaty účastníka č. 1 jako dlužníka, je zcela nepochybné, že tato již v době prohlášení konkurzu na majetek účastníka č. 1 jako dlužníka v roce 2009 neexistovala, a to právě z toho důvodu, že již byla uhrazena. I kdyby pohledávka existovala, tato by pravděpodobně byla promlčena. Za této situace, neexistuje subjekt, po kterém by se navrhovatelka mohla požadovat vydání potvrzení o zániku zástavního práva. Potom je zcela lichý názor soudu prvního stupně, který uvádí v odůvodnění rozhodnutí. Pokud by se soud vyložil obsah usnesením katastrálního úřadu řádně, došel by k závěru, že je nejdříve třeba postupovat pouze tak, že je třeba obnovit zaniklý subjektu v obchodním rejstříku a teprve poté se domáhat vydání potvrzení o zániku zástavního práva od likvidátora, případně se poté domáhat potvrzení o zániku zástavního práva žalobou na určení, že zástavní právo zaniklo. Dále brojila proti tomu, že v jejím případě bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a navrhovatelka tak nemohla uplatnit řádně všechna tvrzení a označit důkazy. Navrhla změnu napadeného usnesení tak, že bude jejímu návrhu vyhověno, případně zrušení odvoláním napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, přezkoumal odvoláním napadené usnesení, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Řízení o zrušení rozhodnutí o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku je řízením ve statusových věcech právnických osob (viz § 85 písm. a/ z.ř.s.), řízením tzv. nesporným.6. Dle § 19 z.ř.s. „K projednání věci samé soud nařídí jednání, ledaže tento zákon stanoví, že jednání není třeba nařizovat.“ Dle § 89 z.ř.s. „Neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat.“7. Z předloženého soudního spisu a i z odvoláním napadeného usnesení vyplývá, že soud prvního stupně v řízení nenařídil jednání, při kterém by provedl dokazování.8. Odvolací soud konstatuje, že v dané věci se jedná o meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož důsledkem v případě vyhovění návrhu je obnovení již z obchodního rejstříku vymazané a tedy zaniklé obchodní společnosti a obnovení její likvidace. Mezi navrhovatelkou a dalšími účastníky přitom nejsou jejich tvrzení nesporná (zaplacení předmětné pohledávky navrhovatelkou), navrhovatelka navrhovala ke svým tvrzením provedení důkazů, které označila. Z povahy věci je proto zřejmé, že v tomto případě se jedná o věc, kdy je na soudu, aby řádně zjistil skutkový stav, učinil o něm skutkový závěr, jež následně právně zhodnotí. Vycházel-li proto soud prvního stupně při svém rozhodnutí ze zjištění, která učinil z listin založených v soudním spisu, nebyla jeho úvaha, že lze v tomto řízení rozhodnout bez nařízení jednání dle ust. § 89 z. ř. s., správná. Listiny založené do soudního spisu jsou pouze důkazními prostředky ve smyslu ust. § 125 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s., jimiž lze zjistit stav věci, a to tak, že je soud provede k důkazu způsobem určeným v § 129 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s., přičemž dokazování provádí soud zásadně při jednání dle ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s. a účastníci mají právo se ke všem provedeným důkazům vyjádřit (§ 123 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s.).9. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, kdy ve věci nenařídil jednání, při kterém by provedl dokazování, zatížil řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení odvoláním napadeného usnesení (viz § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Z uvedeného důvodu odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.10. V dalším řízení soud prvního stupně nařídí ve věci jednání, při kterém provede dokazování ke zjištění skutkového stavu věci a bude se primárně zabývat mj. existencí „jiného zájmu hodného právní ochrany“ ve smyslu § 209 odst. 1 o.z., a též řádně vyzve navrhovatelku ke všem relevantním tvrzením a předložení důkazů k prokázání těchto tvrzení.