6 Cmo 369/2020-181 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 8. ledna 2016 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky nejméně 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody, způsobené žalovaným jako bývalým jednatelem právního předchůdce žalobce , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, v důsledku uzavření neplatné pracovní smlouvy, podle které byla žalovanému vyplacená mzda v celkové výši 1 110 783,20 Kč (bezdůvodné obohacení) a částka 741 993 Kč jako zaplacené zákonné odvody na zdravotní a sociální pojištění (náhrada škody).2. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 27. listopadu 2018, č. j. 49 Cm 4/2016-113 uložil žalovanému povinnost zaplatit- I. žalobci částku 1 852 776,20 Kč (1 110 783,20 Kč + 741 993 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně ode dne 18. července 2012 do zaplacení,- II. žalobci částku 122 042 Kč na náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně,- III. České republice - soudu I. stupně doplatek soudního poplatku ve výši 67 639 Kč za rozšíření žaloby,vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.3. Soud I. stupně v odůvodnění kromě jiného uvedl, že žalovaný byl v období od 20. dubna 2007 do 30. července 2010 jediným jednatelem a statutárním orgánem právního předchůdce žalobce. Dne 31. května 2007 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce pracovní smlouvu, kterou podepsal za obě smluvní strany. Žalovanému byla na jejím základě v období leden 2008 až září 2010 vyplacena částka 1 110 783,20 Kč. Pracovní smlouva nebyla schválena valnou hromadou právního předchůdce žalobce ani písemně všemi jeho společníky, je tudíž absolutně neplatná, pracovní náplň funkce ředitele byla obsahově shodná s výkonem funkce jednatele. Žalovaný nevykonával funkci jednatele právního předchůdce žalobce řádně, činil úkony v rozporu se zájmy společnosti a svým dlouhodobým jednáním v této funkci úmyslně společnost poškozoval, za což byl pravomocně odsouzen. Důvodným byl shledán rovněž nárok na zaplacení částky 741 993 Kč jako náhrady škody z titulu zaplacených odvodů na zdravotním a sociálním pojištění žalovaného.4. Včas podaným odvoláním ze dne 18. prosince 2018 žalovaný (odvolatel) navrhl, aby odvolací soud změnil uvedený rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu zamítne, případně jej zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.5. Ve vyjádření ze dne 7. února 2019 k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil v plném rozsahu a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. června 2020, č. j. 6 Cmo 63/2019-150 napadený rozsudek odkazem na ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a odkazem na ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.7. Odvolací soud v odůvodnění kromě jiného uvedl, že podle ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, pokud z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Ve sporném řízení je v souladu s dispoziční zásadou soud vázán žalobou, tudíž nemůže přiznat žalobci více, než požadoval v žalobním petitu. V dané věci se nejedná o žádný z případů, kdy by výši nároku bylo možno stanovit teprve soudem, tudíž ohledně požadované jistiny i úroků z prodlení nebylo možno přiznat více, než bylo předmětem sporu. Žalobce neměl povinnost navrhnout znění výroku rozsudku, ale učinil tak. Z navrženého petitu je zřejmé, že se domáhá částky 500 000 Kč, k níž nebylo třeba dospět výkladem, nebyla však podložena konkrétními skutkovými tvrzeními tak, aby bylo zřejmé, co konkrétně má představovat, aby případně vydané rozhodnutí o ní mohlo zakládat překážku věci rozhodnuté. Pro možnost zabývat se nárokem na zaplacení částky 1 852 776,20 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení soudem by tato částka včetně příslušenství musela být předmětem sporu, neboť nelze přiznat to, co není v žalobním petitu požadováno. Vyšší než původně navržená částka může být předmětem sporu pouze v připuštění navržené změny žaloby a shledání předpokladů pro takový postup, aktuálně je však předmětem sporu částka 500 000 Kč. Řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odpovídající náprava nemohla být v odvolacím řízení sjednána.8. Odvolací soud nepřisvědčil úvaze soudu I. stupně, že pokud byl žalovaný rozsudkem soudu I. stupně ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 40 T 12/2012 uznán vinným úmyslným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle ustanovení § 128 odst. 2 a 3 tehdy platného zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a způsobením škody ve výši 3 119 800 Kč, že by funkci jednatele ani v jistém rozsahu nevykonával řádně a že mu odměna za výkon této funkce vůbec nenáleží. Žalovaný byl povinen k náhradě uvedené škody způsobené svou trestnou činností, ale bez stanovení žádného dalšího majetkového postihu, např. v povinnosti vrátit veškeré finanční prostředky, jež mu byly vyplaceny za výkon funkce jednatele společnosti.9. Odvolací soud neshledal pochybení v právní argumentaci ohledně dovození neplatnosti pracovní smlouvy soudem I. stupně, navazující na učiněná skutková zjištění a skutkové závěry. Výkon funkce jednatele a odměnu za něj je nutno posoudit vcelku včetně posouzení dopadů trestné činnosti, za níž byl žalovaný pravomocně odsouzen, do výsledku hospodaření společnosti. Následně by se muselo odvodit, zda je právo na odměnu dáno, v kladném případě, jaká je obvyklá výše odměny, a to za předpokladu naprostého určení předmětu sporu a o jaký skutkový základ se uplatněný nárok opírá. Žalobce svou aktivní legitimaci doložil smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla ve vztahu k žalovanému kromě nároku na náhradu škody ve výši 3 139 804 Kč, jež evidentně není předmětem daného sporu, postoupena pohledávka ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím, která byla vyčíslena pouze předběžně. V textu je jednoznačně zmíněna postoupená částka 500 000 Kč s příslušenstvím, výrokem rozsudku soudu I. stupně ze dne 8. října 2012, č. j. 50 Cm 75/2012-124 bylo rozhodnuto o částce 500 000 Kč s příslušenstvím, pojem „případně v jiné výši dle znaleckého posudku“ dle připojené „specifikace“ není v souladu s požadavkem určitosti.10. Soud I. stupně, vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, usnesením ze dne 21. srpna 2020, č. j. 49 Cm 4/2016-157 odkazem na neurčitost podané žaloby (není zřejmé, o jaký skutkový základ žalobce opírá nárok na zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, když neuvádí, v jakém rozsahu tato částka představuje mzdu vyplacenou žalovanému a v jakém rozsahu zaplacené povinné odvody, a rovněž není zřejmé, za jaké období je nárok požadován), vyzval žalobce ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení k odstranění uvedených vad stanoveným způsobem s poučením o odmítnutí podání, pokud podání nebude ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a pro tento nedostatek nebude možno v řízení pokračovat, čímž řízení skončí.11. Soud I. stupně usnesením ze dne 24. září 2020, č. j. 49 Cm 4/2016-158- I. odmítl žalobu o zaplacení částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od doručení žaloby žalovanému do zaplacení,- II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 127 608 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce žalovaného.12. Soud I. stupně v odůvodnění kromě jiného uvedl, že uplatněná částka není podložena konkrétními skutkovými tvrzeními, aby bylo zřejmé, co konkrétně představuje, aby případně vydané rozhodnutí o této částce mohlo zakládat překážku věci rozhodnuté. Žaloba vykazuje vadu neurčitosti, když postrádá vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., proto byl žalobce odkazem na ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzván ve stanovené lhůtě k odstranění vady žaloby stanoveným způsobem s poučením o možnosti odmítnutí podání. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 31. srpna 2020, stanovená lhůta k odstranění vad začala běžet dne 1. září 2020 a marně uplynula dne 21. září 2020, proto soud I. stupně postupem dle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. žalobu odmítl a rozhodl o povinnosti žalobce, jehož žaloba byla odmítnuta, zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř.13. Ve včasném odvolání ze dne 12. října 2020 žalobce (odvolatel) označil uvedené usnesení soudu I. stupně s ohledem na dosavadní průběh řízení za neopodstatněné, nelogické a tudíž zmatečné a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil v plném rozsahu a věc byla soudem I. stupně řádně projednána, když výzva soudu I. stupně v usnesení ze dne 21. srpna 2020, č. j. 49 Cm 4/2016-157 nebyla jeho zástupci doručena.14. Žalobce v odůvodnění setrval na žalobě o zaplacení nejméně 500 000 Kč s příslušenstvím, když požadavek soudu I. stupně, aby ze žaloby byl patrný žalobní petit (čeho se domáhá), nelze vykládat jako povinnost žalobce vždy učinit návrh na znění výroku rozsudku.