7 Cmo 310/2019-111 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2017, doplněnou podáním doručeným soudu dne 9. 10. 2018, domáhá, aby soud svým rozhodnutím nahradil projev vůle prvního a druhého žalovaného a uložil jim povinnost uzavřít s ní smlouvu o převodu obchodního podílu o obsahu uvedeném v petitu žaloby ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též jen „Společnost“), neboť žalovaní od ní tento podíl stále nekoupili, ač k tomu byli opakovaně vyzváni. Svůj nárok na uzavření předmětné smlouvy se žalovanými žalobkyně opírá o dohodu společníků ze dne 16. 7. 2013, ve které se žalovaní zavázali při nesplnění podmínek zde stanovených odkoupit od žalobkyně její 25% podíl ve Společnosti za cenu 350 000 Kč navýšenou o sjednaný úrok.2. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu mezi žalobkyní a prvním a druhým žalovaným, ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost nahradit prvnímu a druhému žalovanému společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 41 624 Kč. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se domáhá nahrazení projevu vůle obou žalovaných ohledně přijetí návrhu na uzavření smlouvy o převodu podílu ve Společnosti. Soud postupoval podle § 153 odst. 1 a § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro to, aby mohlo být žalobě vyhověno. Po provedeném dokazování soud uzavřel za použití § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že smlouvy se mají být plněny a posoudil ujednání v dohodě ze dne 16. 7. 2013 jako smlouvu o smlouvě budoucí o převodu obchodního podílu ve Společnosti. Žalobkyni svědčí nárok domáhat se po žalovaných uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem je prodej jejího podílu ve Společnosti, když k naplnění podnikatelských cílů nedošlo a žalobkyně své právo na odkup u žalovaných uplatnila. Námitku neurčitosti návrhu smlouvy o úplatném převodu obchodního podílu, jejíhož uzavření se žalobkyně touto žalobou domáhá, neshledal soud důvodnou, když z obsahu návrhu smlouvy se podává, že žalovaní mají podíl žalobkyně nabýt do spoluvlastnictví. Nyní platná právní úprava v § 32 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb, zákon o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) výslovně uvádí, že podíl v obchodní korporaci může být i ve spoluvlastnictví více osob. V závěru soud konstatoval, že výkon práva žalobkyně na uzavření předmětné kupní smlouvy však shledává v rozporu s dobrými mravy, když se žalobkyně domáhá práva, které vzniklo tím, že předtím zanedbávala plnění svých povinností. Žalobkyně se domáhá svého práva požadovat po žalovaných odkoupení svého podílu ve Společnosti, přičemž toto právo jí vzniklo proto, že Společnost nedosáhla podnikatelských cílů, jak byly vytyčeny v dohodě společníků ze dne 16. 7. 2013. Žalobkyně je však vedle žalovaných rovněž společnicí Společnosti, jakož i smluvní stranou této dohody, proto z této dohody společníků plynuly povinnosti nejen žalovaným, ale i žalobkyni, a to přinejmenším povinnost podporovat strategické zaměření podnikatelské činnosti Společnosti a z účasti ve Společnosti žalobkyni plyne i povinnost loajality vůči Společnosti. Dle soudu proto není v souladu s těmito povinnostmi, pokud se žalobkyně sama o své vůli (pozvána byla řádně a včas) neúčastní zasedání valné hromady Společnosti, a to za situace, kdy bez účasti žalobkyně není valná hromada usnášeníschopná. Pokud tedy žalobkyně namítá, že nedosažení podnikatelských cílů stanovených v dohodě společníků z 16. 7. 2013 je věcí jednatelů, nezbývá než tuto námitku odmítnout jako nedůvodnou tím spíše, když dohodou společníků z 16. 7. 2013 bylo postavení valné hromady co do určování strategického zaměření Společnosti vůči jednatelům posíleno. Na zjištěný skutkový stav soud dále aplikoval § 32 odst. 4 ZOK, § 261 odst. 3 písm. a), § 289 a § 290 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák“). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 137 o. s. ř.3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Namítla, že její nárok je oprávněný. Otázky konání valných hromad či plnění povinností žalobkyně považuje odvolatelka pro posouzení věci za nerozhodné. Soud prvního stupně neprovedl žalobkyní navržené důkazy, např. k posouzení odbornosti obsahu tzv. business plánů. Nadto soud poučil žalované, že pokud neprokážou nezbytnou nutnost konání valných hromad pro dosažení podnikatelských cílů, nebudou mít úspěch ve věci. I když toto žalovaní nikterak nedoložili, soud prvního stupně rozhodl v jejich prospěch. Dále žalobkyně namítla, že žalovaní neuvedli žádné legitimní důvody na svoji obranu. Soud prvního stupně zaměnil obecný princip loajality společníka vůči společnosti s konkrétní povinností činit úkony a postupovat tak, aby byla realizována obchodní politika společnosti. Toto ale není povinností společníka, nýbrž statutárního orgánu, což soud nesprávně posoudil. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný.5. Podle § 3028 o. z. (1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.6. Podle § 775 ZOK se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne jeho účinnosti.7. Podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.8. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 4/2016 dospěl k závěru, že „přechodné ustanovení § 3030 zákona č. 89/2012 Sb. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost § 1 až 14 zákona č. 89/2012 Sb. na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry)“. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.9. Z předloženého spisu plyne, že žalobkyně se domáhá nahrazení projevu vůle prvního a druhého žalovaného ohledně přijetí návrhu na uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu žalobkyně ve Společnosti. Dle zjištění soudu prvního stupně jsou žalobkyně i žalovaní společníky Společnosti. Dne 16. 7. 2013 uzavřela žalobkyně na straně jedné a žalovaní na straně druhé dohodu, kterou bylo ujednáno, že pokud nedojde k dosažení sjednaných podnikatelských cílů, vznikne žalobkyni právo prodat její podíl ve Společnosti žalovaným za kupní cenu 350 000 Kč navýšenou o 11% úrok p. a. ode dne 16. 7. 2013 do dne prodeje podílu (dále jen „Dohoda“). Dle žalobkyně podnikatelských cílů sjednaných v Dohodě se nepodařilo dosáhnout, proto uplatila vůči oběma žalovaným své právo na prodej svého podílu ve Společnosti žalovaným za dohodnutou kupní cenu a ti jej neakceptovali.10. Posuzovaný právní vztah (Dohoda) vznikl dne 16. 7. 2013. Podle § 3028 odst. 3 o. z. a § 775 ZOK je nutno věc posoudit podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013. Soud prvního stupně proto pochybil, když právní vztah vzniklý do 31. 12. 2013 posuzoval podle § 3 odst. 2 písm. d) o. z., platného a účinného až ode dne 1. 1. 2014. Totéž platí o aplikaci § 32 odst. 4 ZOK, když uvedený právní předpis nabyl platnosti a účinnosti též ode dne 1. 1. 2014.11. V dané věci má aplikace nesprávného právního předpisu za následek nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude mít soud prvního stupně na zřeteli, že předmět plnění budoucí smlouvy musí být určen alespoň obecně, a musí být stanovena doba, kdy bude tato smlouva uzavřena. Předmět smlouvy musí být natolik určitý, aby bylo jasné, jaká budoucí smlouva, tedy s jakým obsahem, s jakým předmětem plnění má být uzavřena. Obsah smlouvy o uzavření budoucí smlouvy musí přitom odpovídat požadavkům a nárokům, vyplývajícím z právní úpravy smlouvy, která má být na jejím základě uzavřena (§ 289 a § 115 obch. zák.). Při novém rozhodování o věci samé soud neopomene, že ve v