14 Cmo 152/2022-42 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zahájil řízení o zrušení společnosti , právnická osoba, . (dále jen „společnost“) s likvidací a jmenování likvidátora, výrokem II. rozhodl o zrušení společnosti a nařídil její likvidaci, výrokem III. jmenoval likvidátorem společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , výrokem IV. uložil společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně shledal důvod pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace podle § 172 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 9 odst. 1 a § 14 a 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), neboť společnost nedoložila právní důvod užívání prostor v místě zapsaném v obchodním rejstříku jako sídlo společnosti, ani nepodala řádný návrh na zápis nové adresy svého sídla do obchodního rejstříku. Dne 29. ledna 2021 rejstříkový soud vyzval společnost k podání návrhu na zápis změny sídla ve veřejném rejstříku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy a zároveň společnost upozornil, že v případě neodstranění výše uvedeného nesouladu jí může soud zrušit s likvidací. Současně soud prvního stupně konstatoval, že společníky zrušované společnosti za účastníky řízení paušálně považovat nelze, proto s nimi nejednal. Jelikož společnost i přes výzvu rejstříkového soudu nápravu nezjednala, soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dán důvod pro zrušení společnosti s likvidací.3. Likvidátora společnosti soud prvního stupně jmenoval s odkazem na § 187 odst. 1 a § 191 odst. 1, 3 a 4 o. z. ze seznamu insolvenčních správců s odůvodněním, že společnost nemá kontaktní statutární orgán.4. Výrok IV. týkající se povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek soud prvního stupně opřel o § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a o položku 11 odst. 1 písm. e) Sazebníku soudních poplatků.5. Výrok V. týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.7. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za předčasné a nedostatečně odůvodněné. Soud prvního stupně neozřejmil, proč je zrušení společnosti v zájmu třetích osob. Odvolatelka zdůraznila, že vykonává podnikatelskou činnost, vykazuje obraty v řádech milionů korun, není dotčena exekucí, má zaměstnance, odvádí daně atd. Z důvodu velkého pracovního vytížení jednatele/společníka společnosti bylo v předchozím období obtížnější odvolatelku kontaktovat a vynutit z ní formální reakci související s potvrzením o jejím sídle. Zdůraznila, že její zrušení není v zájmu třetích osob, naopak ohrožuje její zaměstnance a s ní spolupracující subjekty. Na podporu svých tvrzení připojila k odvolání souhlasy s umístěním sídla prokazující, že společnost nemá potíže s umístěním sídla a že má uzavřenou smlouvu o službách s poskytnutím sídla na zapsané adrese, účetní závěrky, fakturu č. , Anonymizováno, za 1. část vytvoření webových stránek, dohodu o poskytnutí příspěvku z cíleného programu Antivirus č. , Anonymizováno, ze dne 30. dubna 2022, zveřejněnou v registru smluv. Rovněž odvolacímu soudu předložila účetní závěrky za roky 2018 až 2020.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než namítaných důvodů. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.9. Podle § 13 odst. 3 z. ř. s. proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné.10. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.11. Podle § 14 odst. 3 z. v. r. zapsaná osoba musí mít právní důvod užívání prostor uvedených v odstavci 1 po celou dobu, po kterou jsou tyto prostory zapsané ve veřejném rejstříku jako její sídlo.12. Podle § 9 odst. 1 z. v. r. jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.13. Odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné (§ 13 odst. 3 z. ř. s.), protože jde o rozhodnutí o zahájení řízení bez návrhu (§ 13 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud proto odvolání v tomto rozsahu podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl (výrok I. tohoto usnesení).14. Z obsahu spisu se podává, že napadeným usnesením soud prvního stupně zahájil řízení o zrušení společnosti, nařídil její likvidaci, jmenoval likvidátora, a to s odkazem na § 172 odst. 2 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1, § 14 a § 25 odst. 1 písm. a) z. v. r.15. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že společnost vznikla dne 12. dubna 2018, jakož i to, že společnost má jednoho společníka – Jaroslava Šmejkala, jež je zároveň jejím jednatelem (§ 121 o. s. ř.).16. Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným jsou dle § 6 z. ř. s. vždy ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy společníci zrušované společnosti, což odpovídá závěrům ustálené rozhodovací praxe (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95, dostupný na www.usoud.cz; nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2019, sp. zn. 7 Cmo 261/2018, nebo ze dne 18. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 281/2019). Účastenství v daném řízení tak vyplývá přímo ze zákona. Soud prvního stupně pochybil, pakliže se společníkem společnosti nejednal jako s účastníkem řízení. Tímto svým postupem mu odňal možnost jednat před soudem a vyjádřit se k důkazům, čímž zatížil řízení zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 o. s. ř. Již jen pro tuto vadu nemůže usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroků II. – III. (a závislých výroků IV. a V.) obstát.17. Nad rámec uvedeného odvolací soud zdůrazňuje, že předpokladem pro zrušení společnosti s likvidací je v daném případě vydání a doručení výzvy podle § 172 odst. 2 o. z., protože zrušení z důvodu dle § 9 odst. 1 z. v. r. představuje důvod zrušení společnosti dle § 172 odst. 1 písm. d) o. z. Z obsahu předloženého spisu se podává, že soud prvního stupně, aniž by postupoval podle § 172 odst. 2 o. z., vydal odvoláním napadené rozhodnutí o zrušení společnosti a nařízení její likvidace.18. Výzva dle § 172 odst. 2 o. z. musí být vydána soudem, který o případném zrušení právnické osoby s likvidací rozhodne, musí vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací bezprostředně předcházet a splňovat obligatorní náležitosti výzvy jako je označení (odstranitelného) důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit, přičemž z výzvy musí být současně patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit, v jaké lhůtě a v neposlední řadě musí být účastník řízení poučen o případných následcích nečinnosti (k tomu blíže např. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 892 – 907).19. Soud prvního stupně však povinnost zakotvenou v § 172 odst. 2 o. z. zcela pominul a společnost k odstranění nedostatků v přiměřené lhůtě nevyzval. Soud prvního stupně měl nejprve v daném řízení společnost vyzvat k odstranění vytýkaných nedostatků v přiměřené lhůtě (a to před rozhodnutím ve věci samé) a teprve v případě, že by společnost na předmětnou výzvu nereagovala a vytýkané nedostatky neodstranila, bylo namístě zvážit další postup. Soud prvního stupně tak jednal v rozporu s § 172 odst. 2 o. z., když společnosti neumožnil zákonem předpokládaným způsobem v přiměřené lhůtě odstranit nedostatky, pro něž má být zrušena. V této souvislosti je dále třeba zdůraznit, že výzva rejstříkového soudu podle § 9 odst. 1 z. v. r. zásadně nenahrazuje povinnou (u odstranitelného nedostatku) výzvu soudu učiněnou v řízení o zrušení společnosti s likvidací podle citovaného § 172 odst. 2 o. z.20. Konečně je třeba dodat, že spis neobsahuje ani výzvu rejstříkového soudu, kterou měla být společnost dne 29. ledna 2021 vyzvána podle § 9 odst. 1 z. v. r. ke zjednání nápravy (§ 14 odst. 3 z. v. r.)