4 CO 205/2018-239 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně rozsudkem v záhlaví označeným zastavil řízení v části, jíž se žalobce domáhal vydání pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. a obci [obec], jenž vznikl oddělením provedeným geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba], č. plánu [číslo], který byl nedílnou součástí rozsudku (výrok I.). Žalobci vydal pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. a obci [obec], jenž vznikl oddělením provedeným geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba], č. plánu [číslo], který byl nedílnou součástí rozsudku (výrok II.) a v uvedeném rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp.zn. [spisová značka] (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce vzal ohledně vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] žalobu zpět, proto řízení v této části zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. V případě vydání pozemku parc. [číslo] (odděleného geometrickým plánem) v k.ú. a obci [obec] (dále též„ předmětný pozemek“) dospěl k závěru, že pozemek není nezbytný k užívání staveb – budov (obytných domů a garáží) postavených na pozemcích parc. č. st. [anonymizováno 9 slov] a [anonymizováno] podle § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“). Předmětný pozemek je dle platného územního plánu městyse [obec] veden jako obytná zóna, což není důvodem ani pro nevydání pozemku podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání. Soud zamítl návrh účastníka na doplnění dokazování vyžádáním aktuální zprávy městyse [obec] a provedením místního šetření, neboť je považoval za nadbytečné s tím, že sdělení městyse [obec] o existenci sídliště není ve věci relevantní a z ortofotomapy měl soud za dostatečně zjištěný stav věci. O náhradě nákladů účastníků řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. 3. Proti rozsudku podal jak účastník, tak žalobce v zákonné lhůtě odvolání. 4. Účastník napadl odvoláním výroky II. – IV. rozsudku. V odvolání namítal, že předmětný pozemek se nachází v zástavbě bytových domů a tvoří neoddělitelné veřejné prostranství mezi domy a spolu s nimi jako komplex vytváří jedno sídliště a má tak význam i z hlediska veřejného zájmu. Uvedl, že si lze těžko představit realizaci vlastnického práva žalobce a užívání vydaného pozemku způsobem odpovídajícím účelu restituce, tj. k zemědělským účelům, když se jedná o území v platném územním plánu vedené jako obytné. Za účelem prokázání svého tvrzení ke splnění podmínky stanovené v § 8 odst. 1 písm. a) a k prokázání důvodu dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání navrhl místní šetření a vyžádání aktuálního vyjádření městyse [obec] k charakteru daného území, resp. funkčnosti a provázanosti předmětného pozemku s dalšími nemovitostmi tvořícími spolu s ním sídliště a k existenci místní komunikace na předmětném pozemku. Soudem prvního stupně však byly navrhované důkazy zamítnuty jako nadbytečné. Konstatoval, že sídliště je třeba posuzovat jako nedělitelný celek a nelze jeho část vydat, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28Cdo 3574/2014 a sp.zn. 28 Cdo 1831/2016. Účastník navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobu na vydání předmětného pozemku zamítl. K nákladovému výroku uvedl, že mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení, protože byl ve věci úspěšný. 5. Žalobce v odvolání brojil proti výroku IV. o náhradě nákladů řízení s tím, že to byl účastník, kdo zavinil nutnost projednání věci soudem, neboť se k výzvě žalobce na vydání pozemku stavěl odmítavě. Je proto pochopitelné, že žalobce byl v takové situaci nucen vynaložit náklady k obraně svého práva (už kvůli tomu, že zde existovalo pravomocné správní rozhodnutí, kterým nebyl celý předmětný pozemek vydán), což měl soud prvního stupně zohlednit v přiznání náhrady nákladů řízení. Nadto zdůraznil, že mělo být zohledněno, že se jedná o restituční věc. Žalobce byl nucen vynaložit také náklady na geometrický plán a v té souvislosti bylo třeba aplikovat ustanovení § 14 odst. 2 zákona o majetkovém vyrovnání. Žalobce se domáhal změny nákladového výroku tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 36.058 Kč. 6. Ve vyjádření k odvolání účastníka žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku, když se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně. Dodal, že účastník v odvolání neuvedl, v čem spočívá bezprostřední souvislost předmětného pozemku s konkrétní stavbou a proč je předmětný pozemek nezbytně nutný k užívání stavby. Nedoložené je také tvrzení, že předmětný pozemek s bytovými domy tvoří sídliště. Stavby obklopující předmětný pozemek jsou v podílovém spoluvlastnictví fyzických osob, na předmětném pozemku se nenachází parkovací plochy, místa s klepadly, popelnicová stání, pískoviště pro děti atd. Účastník žádný konkrétní účel pro využívání předmětného pozemku v tomto smyslu netvrdil a nedokládal, jeho odkaz na veřejný zájem je obecný. 7. Účastník ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že žalobce nebyl v řízení úspěšný, když vydaný pozemek je menší výměry, než pozemek, pro nějž bylo řízení zastaveno. Geometrickým plánem, který nechal žalobce vypracovat, toliko odstranil vadu spočívající v neurčitosti svého žalobního petitu; odkaz na § 14 odst. 2 zákona o majetkovém vyrovnání považoval za nepřípadný, neboť ten je aplikován ve správním řízení a nikoliv v řízení soudním. 8. Odvolací soud již jednou o věci rozhodoval rozsudkem ze dne 30.4.2020, č.j. 4Co 205/2018-134, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. Dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2021, č.j. 28Cdo 108/2021-165. Nálezem Ústavního soudu ze dne 16.8.2021, sp.zn. II.ÚS 1697/21 byla citovaná rozhodnutí zrušena s tím, že existence trávníku a jednoho solitérního stromu nacházejícího se na předmětném pozemku může hrát pro obyvatele sídliště nějakou roli, ale samo paušální tvrzení, že je pozemek součástí sídliště a plní roli veřejné zeleně však v daném případě nemůže vyvrátit plausibilní námitky žalobce, že se jedná o rozsáhlý pozemek, který není v územním plánu určen jako veřejná zeleň, a že by jej případně mohl využít ke své činnosti například formou vybudování stavby, v níž by v souladu se záměry v území, vyjádřenými v územně plánovací dokumentaci, realizoval svou činnost, tj. že by mohl předmětného pozemku využít k vybudování stavby sociálního, zdravotnického či církevního charakteru. Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy žalobci dostatečně neodůvodnily, proč by v jeho případě měl panovat veřejný zájem na tom, aby na předmětném pozemku byl trávník spíše, než aby tam žalobce vybudoval například sakrální stavbu či stavbu se sociální funkcí, což by mu podle jeho názoru obecně územní plán umožňoval. Bude proto třeba pečlivě vážit a odůvodnit proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původního pozemku a prosazením konkrétního veřejného zájmu. 9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl k odvolání účastníka a žalobce, k jejich vyjádření a poté dospěl po doplnění dokazování k závěru, že pouze odvolání účastníka je důvodné. 10. Předmětný pozemek se nachází mezi bytovými domy v městysi [obec]. Podle územního plánu městyse se jedná o obytné území. Stavební [úřad obce XY] podle § 21 odst. 3 stavebního zákona sdělil, že v lokalitě, jejíž součástí je pozemek parc. [číslo] bude posilován výrazně obytný charakter; je možno připustit další doplňování nebytových funkcí, funkce bydlení musí být však zachována i nadále jako dominantní a nebytové funkce nesmí zhoršit obytný standard lokality. Bude kultivováno prostředí mezi jednotlivými bytovými domy s cílem zvýšit obytný standard parteru. Připuštěno je omezené doplňování nebytových funkcí ve stávajících bytových domech pro potřeby obyvatel lokality s tím, že stávající objem jednotlivých objektů již nebude dále zvyšován. 11. Odvolací soud doplnil dokazování také ohledáním předmětného pozemku. Po ohledání zjistil, že pozemek je užíván obyvateli bytových domů k relaxaci, když jsou na něm umístěny lavičky, okrasná zeleň, stromy, pískoviště pro děti, zčásti pozemek plní užitkovou funkci pro obyvatele bytových domů (sušáky na prádlo); předmětným pozemkem také vede betonový chodník, který slouží ke spojení jednotlivých naproti sobě stojících bytových domů. Místním ohledáním pozemku tak bylo zjištěno, že se skutečně jedná o veřejnou zeleň přístupnou veřejnosti, jak ostatně vyplývá i z vyjádření městyse [obec] ze dne [datum], byť jako veřejná zeleň není vymezena v územním plánu městyse [obec]. 12. Ze shora uvedeného vyplývá, že předmětný pozemek, který je umístěn mezi bytovými domy v intravilánu městyse [obec] slouží jako veřejná zeleň pro veřejnost; na pozemku je zčásti odpočinková část a zčásti se jedná o užitnou část pr