8 Cmo 33/2022-308 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně zastavil řízení / bod I. výroku /. V bodě II. výroku rozhodl takto: „ Každý z navrhovatelů je povinen zaplatit účastnici 1/ , tituly před jménem, , Anonymizováno, na náhradě nákladů řízení 20 182,80 Kč k rukám její zástupkyně , Jméno Zástupce D, , advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ V bodě III. výroku rozhodl takto: „ Každý z navrhovatelů je povinen zaplatit účastníkovi č. 2/: , Jméno advokátky A, ., na náhradě nákladů řízení 20 182,80 Kč k rukám jeho zástupkyně , Jméno Zástupce D, , advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ V bodě IV. výroku soud rozhodl takto: „Každý z navrhovatelů je povinen zaplatit účastníkovi č.3/ , Jméno advokátky B, . - v likvidaci, na náhradě nákladů řízení 13 209,24 Kč k rukám jeho zástupce , Jméno Zástupce E, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“2. Jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí, navrhovatel a/ navrhl odvolání likvidátorů účastníka č.3/ pro hrubé porušování povinností likvidátora.3. Z obdobných důvodů se odvolání likvidátorů, a rovněž též navrhovatele a/ v pozici likvidátora, domáhal také navrhovatel b/., když likvidátoři spolu nespolupracovali, vedli vzájemné spory, v důsledku čehož docházelo k prodlevám při vedení soudních řízení, týkajících se majetku účastníka.4. Soud řízení o obou návrzích spojil ke společnému projednání.5. Z odůvodnění rozhodnutí / čl. 3 odůvodnění / se dále podává, že „poté, co soud začal jednat ve věci samé, vzali navrhovatelé svými podáními své návrhy zpět. Navrhovatel a/ podáním ze dne 6. 1. 2022, ve kterém uvedl, že návrh bere zpět proto, že v jiném řízení /77 Cm 142/2018/ bylo rozhodnuto o tom, že pozbyl funkci likvidátora, tudíž nemá /nově/ aktivní věcnou legitimaci k podání tohoto návrhu. Navrhovatel b/ svoje zpětvzetí ze dne 4. 1. 2022 odůvodnil tím, že v mezidobí byl navrhovatel a/ z funkce likvidátora účastníka č.3/ odvolán, což bylo potvrzeno odvolacím soudem. Důvody, pro které navrhovatel b/ podal svůj návrh, tak již do značné míry pominuly, spory mezi likvidátory po odvolání navrhovatele a/ z funkce již neovlivňují negativně průběh likvidace účastníka č.3/ Odpadly důvody pro jeho účast v řízení.“6. Soud řízení postupem dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. za souhlasu účastníků zastavil, přičemž pro účely rozhodování o nákladech řízení dovodil procesní zavinění navrhovatelů na zastavení řízení, současně konstatoval, že v případě navrhovatelů nejde o nerozlučné společenství.7. V odůvodnění rozhodnutí soud s odkazem na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále s odkazem na ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., vymezil náklady řízení, jež v jednotlivých výrocích účastníkům přiznal / čl. 10, 11 odůvodnění /, účastníkovi č. 3/ přiznal rovněž náklady cesty. Z odůvodnění rozhodnutí rovněž vyplývá, že soud zohlednil okolnost, že účastníci č.1/ a č.2/ byli zastoupeni jedním advokátem.8. Pokud se navrhovatel a/ dovolával aplikace ustanovení § 150 o. s. ř., soud tomuto návrhu nevyhověl, když neshledal předpoklady pro využití tohoto výjimečného institutu. Soud poukázal na skutečnost, že navrhovatel a/ sice uváděl, že je starobní důchodce a zdravotně indisponovaný, žádné doklady nicméně nedoložil. V dané souvislosti soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1927/2016, kde se uvádí, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat po úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého.9. Ve včas podaném odvolání, směřujícím do bodu II., III., IV. výroku, když výrok o zastavení řízení zůstal odvoláním nedotčen, navrhovatel a/ uváděl, že svůj návrh vzal zpět proto, že nezávisle na své vůli ztratil aktivní věcnou legitimaci k vedení tohoto soudního sporu. Soudu vytýká, že svůj zamítavý postoj k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. řádně neodůvodnil. Navíc účastníkům byly přiznány i náklady, jež nebyly účelně vynaložené. Soud přiznal náklady řízení za vyjádření, jež účastníci k návrhu sice podali, nikoliv však k výzvě soudu.10. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř./, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.11. Podle ustanovení § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.12. Vrchní soud v Praze v obdobné procesní situaci / rozhodování o nákladech řízení v souvislosti se zastavením řízení o odvolání likvidátora pro zpětvzetí návrhu na jeho odvolání / konstatoval mimo jiné v odůvodnění svého rozhodnutí č. j. 7 Cmo 141/2021 ze dne 21. října 2021 toto:„Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2021 sp. zn. 27 Cdo 2277/2020 /veřejnosti dostupné na www.nsoud.justice.cz/ plyne, že jestliže dochází k neodůvodněným průtahům likvidace společnosti, lze o tom informovat soud, který na tento podnět může /podle okolností konkrétního případu/ reagovat tak, že likvidátora, kterého do této funkce jmenoval, odvolá/(§ 194 o. z./. Přitom platí, že i likvidátor je povinen vykonávat svoji funkci s péčí řádného hospodáře a že za řádný výkon funkce lze likvidátora činit odpovědným /odst. 27/. Podle ust. § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Lze-li tedy toto řízení o odvolání likvidátora dle ust. § 194 zák. č.. 89/2012 S., občanský zákoník, zahájit i bez návrhu, pak platí obecné pravidlo, že každý z účastníků si nese své náklady řízení sám dle ust. § 23 věta první z. ř. s. Výjimku z tohoto pravidla stanoví druhá věta § 23 z. ř. s., podle níž náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Okolnosti případu, jež odůvodňují přiznání práva na náhradu nákladů dle ust. § 23 věta druhá z. ř. s., musí vystihovat právě projednávanou záležitost a odchylku od obecného pravidla musí soud náležitě odůvodnit /srov. Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 51,52s./. Na dané řízení nelze aplikovat ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., dle kterého při zastavení řízení hradí náklady ten, kdo zastavení zavinil. Podle ust. § 24 z. ř. s. soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.“13. K citované argumentaci, vyjádřené v odůvodnění rozhodnutí sp. zn. 7 Cmo 141/2021 se odvolací soud hlásí a na ni odkazuje. Jde o typ řízení, jež bylo možno zahájit i bez návrhu, současně zde nejsou dány okolnosti případu, jež by odůvodňovaly rozhodování o nákladech řízení podle výsledku řízení, tedy z hlediska procesního zavinění zastavení řízení. Odvolací soud neshledává ani předpoklady pro uložení povinnosti navrhovatelům k náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 24 z. ř. s., když návrh obou navrhovatelů, tak jak byl podán, nelze bez dalšího považovat za svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.14. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tedy v rozsahu bodu II., III., IV. výroku změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o. s. ř., jak ve výroku uvedeno.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 23 z. ř. s. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal okolnosti případu, které by přiznání nákladů podle procesního úspěchu odůvodňovaly.