12 Cmo 220/2021-400 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 337 335 Kč a v bodě II. výroku povinnost nahradit mu náklady řízení ve výši 199 644 Kč.2. V odůvodnění rozsudku uvedl, že částka 337 335 Kč je nárokem na náhradu škody v důsledku předběžného opatření vydaného Městským soudem v Praze (usnesení ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 80 Cm 61/2016, kterým bylo žalobci uloženo zdržet se právního i „jakéhokoliv jednání“ za společnost , právnická osoba, . a které bylo zrušeno usnesením ze dne 7. 9. 2017, č. j. 80 Cm 61/2016-207). Žalobci vznikla vydáním předběžného opatření škoda, neboť nemohl pro společnost , právnická osoba, vykonávat pracovní činnost v době od 16. 6. 2017 (ode dne následujícího po dni doručení předběžné opatření) do 28. 9. 2017 (den zrušení předběžného opatření) z důvodu neplaceného volna poskytnutého jeho zaměstnavatelem. Škodu představuje náhrada čistého příjmu, důchodového, sociálního, nemocenského a zdravotního pojištění, které bude za výše uvedené období povinen uhradit, včetně náhrady odvodů za daň z příjmu. Vzniklou škodu představuje rovněž zaplacený soudní poplatek za odvolání a za návrh na navýšení jistoty. Návrh na náhradu nemajetkové újmy ve výši 35 000 Kč byl žalobcem vzat zpět a v této části bylo řízení zčásti zastaveno.3. Žalovaný ve svém vyjádření zejména uvedl, že předběžné opatření žalobci neznemožňovalo výkon práce v rámci společnosti , Anonymizováno, , když mohl vykonávat i jinou pracovní činnost převedením na jinou práci dle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce s tím, že pro nástup na neplacenou dovolenou nebyl důvod. Mezi údajnou ušlou mzdou žalobce a předběžným opatřením není příčinná souvislost. Vzhledem k tomu, že předběžné opatření neznemožňovalo žalobci výkon práce osobně ani výkon práce pro společnost , právnická osoba, , nemohla mu být způsobena škoda.4. Na základě provedeného dokazování (výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2017, č. j. 80 Cm 61/2016-131, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2017, č. j. 80 Cm 61/2016-207, pracovní smlouvou ze dne 8. 7. 2016, dopisem ze dne 15. 6. 2017, dopisem ze dne 16. 6. 2017, pracovním řádem společnosti , právnická osoba, , usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2016, č. j. 2 Nc 1050/2016-12, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2017, č. j. 14 Cmo 316/2016-45, dopisem ze dne 8. 3. 2019, dopisem , Anonymizováno, ze dne 16. 7. 2019, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 80 Cm 61/2016, vyjádřením žalobce ohledně vzdělání a výslechem žalobce a , Anonymizováno, ) vzal soud za prokázané, že , Anonymizováno, byl zapsán do obchodního rejstříku, vedeného ohledně společnosti , právnická osoba, , jako její jednatel s datem vzniku funkce 13. 6. 2016. Jménem společnosti , právnická osoba, uzavřel se žalobcem dne 8. 7. 2016 pracovní smlouvu, jejíž součástí byl pracovní řád. Dle hlavy II čl. 1 bodu 4 pracovního řádu, účinného ode dne 1. 6. 2016, platilo, že s hlavním manažerem společnosti uzavírá pracovní smlouvu statutární orgán. Žalobce písemně oznámil společnosti , právnická osoba, vznik překážek v práci v důsledku vydaného předběžného opatření s tím, že oznámení společnost převzala dne 16. 6. 2017. Téhož dne společnost žalobci v reakci sdělila, že mu poskytuje neplacené pracovní volno do doby pravomocného ukončení platnosti usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření. Předběžné opatření bylo zrušeno usnesením ze dne 7. 9. 2017, č. j. 80 Cm 61/2016-207, které nabylo právní moci dne 28. 9. 2017. Po dobu trvání předběžného opatření žalobce nevykonával pro společnost , právnická osoba, pracovní činnost.5. Při právním posouzení věci vycházel soud z § 77a § 76 odst. 2 o. s. ř. a podle § 545, § 546 a § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a dospěl k závěru, že pravomoc Městského soudu v Praze je dána (odst. 3 citovaného ustanovení). Žaloba byla podána ve lhůtě stanovené v § 77a odst. 1 o. s. ř., právo žalobce tak nezaniklo. Ke vzniku nároku se nepožaduje, aby navrhovatel předběžného opatření vznik škody nebo újmy zavinil; jde o případ odpovědnosti za výsledek. Své odpovědnosti se mohl žalovaný zprostit, jen jestliže by ke škodě nebo jiné újmě došlo i jinak. Škodu je povinen navrhovatel (žalovaný) hradit každému, komu předběžným opatřením vznikla, i kdyby bylo usnesení o nařízení předběžného opatření změněno nebo zrušeno. Soud se tedy zabýval tím, zda v souvislosti s předběžným opatřením vznikla škoda, a zda existovala příčinná souvislost mezi nařízeným předběžným opatřením a škodou. Žalovaný se domáhal, aby žalobci bylo uloženo zdržet se právního jednání i jakéhokoliv jednání za společnost , právnická osoba, a to uložením povinnosti někomu jinému než účastníkovi řízení, aniž by řádně zdůvodnil, že tato omezení lze po žalobci spravedlivě žádat. Vydání předběžného opatření ve věci sp. zn. 80 Cm 61/2016 předcházelo vydání předběžného opatření ve věci sp. zn. 2 Nc 1050/2016, které bylo změněno. Návrh na vydání předběžného opatření byl zamítnut usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 316/2016-45, z něhož vyplývá, že „bez statutárního orgánu by společnost byla paralyzována, nemohla by plnit své závazky a další smluvní povinnosti. Nařízení předběžného opatření nepřípustným způsobem zasahuje do činnosti společnosti, širokým rozsahem překračuje účel předběžného opatření.“ Přes tyto závěry se žalovaný ve stejném rozsahu domáhal tímto způsobem zasahovat i do pracovní činnosti hlavního manažera společnosti , právnická osoba, . Žalobce nebyl účastníkem řízení ve věci sp. zn. 80 Cm 61/2017, nežádal o neplacené pracovní volno, které bylo poskytnuto rozhodnutím společnosti na základě soudem vydaného předběžného opatření v uvedené věci. Za společnost rozhodl o neplaceném volnu dne 16. 6. 2017 , Anonymizováno, , který se žalobcem uzavřel pracovní smlouvu. Po dobu trvání předběžného opatření nevykonával žalobce svoji pracovní činnost -funkci hlavního manažera. Žádná jiná práce mu nebyla přidělena, neboť mu bylo uloženo zdržet se právního a jakéhokoliv jiného jednání za společnost , právnická osoba, . V rámci doplněného dokazování soud zkoumal, zda u společnosti , právnická osoba, se nachází taková pracovní pozice (kuchař, číšník, barman apod.), na kterou mohl být žalobce přeřazen. Soud dospěl k závěru, že ani na jinou pracovní pozici nemohl být žalobce převeden, neboť kuchaři (na tuto pracovní pozici není žalobce ani zaškolen), číšníci a barmani objednávají zboží u třetích osob a tudíž jednají jménem společnosti. Současně převedení žalobce jako hlavního manažera na výše uvedenou pozici by na kolektiv zaměstnanců působilo negativně. Tudíž žádné jednání, které by společnost nezavazovalo, se v pracovním řádu ani v organizační struktuře společnosti nenachází. Soud uzavřel, že nebyla tvrzena ani prokázána pozice nebo pracovní zařazení, na které mohla společnost , právnická osoba, žalobce převést. Žalobci tedy vznikla škoda tím, že po dobu nařízeného pracovního volna nemohl vykonávat žádnou pracovní činnost.6. Žalovaný napadl rozsudek včasným a navrhl jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně ignoroval závěr odvolacího soudu, když nerozlišil „jednání jménem společnosti“ a jinými pracovními činnostmi hlavního manažera. Předběžné opatření absolutizoval tak, že by mělo žalobci zakazovat prakticky všechny činnosti jakýchkoliv zaměstnanců společnosti , právnická osoba, na jakýchkoliv pracovních pozicích. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s námitkou neplatnosti pracovní smlouvy, odkázal pouze na zásadu materiální publicity zápisů v obchodním rejstříku. Dobrá víra žalobce nemůže neplatnost pracovní smlouvy zhojit. I kdyby předběžné opatření bránilo žalobci ve výkonu jeho zaměstnání dle pracovní smlouvy, měl být společností , právnická osoba, převeden na jinou práci. Z napadeného rozsudku se ani nepodává, proč by předběžné opatření mělo znemožnit výkon jeho práce manažera restaurace. Absence rozlišení „jednání jménem společnosti“ a „jinými pracovními činnostmi“ způsobuje nesprávnost napadeného rozsudku. Pokud má zaměstnavatel důvod k převedení na jinou práci a tato práce je pro zaměstnance vhodná, musí se zaměstnanec převedení na jinou práci podřídit, případně nahradit zaměstnanci mzdu dle § 208 zákoníku práce. Úvaha soudu, že převedení na jinou pozici bude ostatními pracovníky vnímáno negativně, je irelevantní. Společnost , právnická osoba, byla povinna brát v úvahu pouze zdravotní stav žalobce, jeho schopnosti a až na posledním místě kvalifikaci. Uplatněný nárok měl být omezen čistou výši mzdy, neboť náhrada zdravotního a sociálního pojištění není příjmem žalobce a nemůže představovat jemu vzniklou škodu. Navíc k těmto odvodům by byl žalobce povinen i bez nařízeného předběžného opatření. Převedením na jinou práci by byl zaměstnavatel povinen vyplatit žalobci náhradu mzdy, jež by následně představovala škodu zaměstnavate