19 Cmo 50/2023-150 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl takto: „Řízení o žalobě proti žalovanému č.1/ se zastavuje.“ V bodě II. výroku rozhodl takto: „Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č.1/ na náhradě nákladů řízení částku 10 164 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám , tituly před jménem, , Jméno, , advokáta.“ V bodě III. výroku rozhodl takto: „Návrh na přistoupení , Jméno žalované A, ., IČO , IČO žalované A, , sídlem , Adresa žalované A, , na stranu žalobce se nepřipouští.“2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že popsaným způsobem soud rozhodl v řízení o určení, že žalovaný č.1/ je vlastníkem obchodního podílu v žalovaném č.2/.3. Z odůvodnění rozhodnutí je dále zřejmé, že žalobce svou žalobu odůvodnil tvrzením, že „se žalovaným č.1/ uzavřel 16. 4. 2021 smlouvu o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu o velikosti 100% na žalovaném č.2/, na základě které se žalovaný č.1/ zavázal převést tento obchodní podíl na žalobce. Jako vlastník podílu je však evidován , Jméno, , který jej od žalovaného č.1/ nabyl smlouvou o převodu obchodního podílu již 11. 12. 1996, přičemž však , Jméno, zemřel. Dědické řízení není skončeno, pročež jsou účastníky řízení i jeho dědici, tedy žalovaní č.3 -14. Smlouvu uzavřenou 11.12.1996 považuje žalobce za neplatnou.“4. V odůvodnění rozhodnutí se dále praví, že „žalovaný č.1/ se žalobou souhlasil a navrhnul, aby jí soud vyhověl, žalovaní č.2/ – 14/ nárok žalobce považují za zcela nedůvodný.“ / odst. 2,3 odůvodnění /5. Dále z odstavce 4 odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce při prvním jednání ve věci vzal zpět žalobu vůči žalovanému č.1/, „pokud má soud za to, že žalobce není aktivně věcně legitimován.“6. Dále, „ Žalovaný č.1/ se zpětvzetím vyslovil souhlas, souhlasí rovněž se svým vstupem do řízení na stranu žalobce.“ / odst. 5 /7. Dále je z odůvodnění rozhodnutí / odst.6/ zřejmé, že žalovaní č.2/ nesouhlasili se zpětvzetím žaloby ani s přistoupením žalovaného č.1/ do řízení na stranu žalobce. Žalovaný č.2/ svůj nesouhlas odůvodnil nedostatkem právního zájmu ani věcné legitimace žalobce v daném sporu, což by nemělo být nahrazeno pouze tím, že bude zaměněn žalobce nebo přistoupí jiná osoba na stranu žalobce, žaloba jako zcela nedůvodná má být zamítnuta. Správce pozůstalosti nesouhlas s přistoupením odůvodnil tím, že by neměla být pozice žalobce nahrazována záměnou ani přistoupením jiného žalobce a dále tím, že návrh žalobce považuje za obcházení institutu záměny účastníka na straně žalobce.8. O zastavení řízení / bod I. výroku rozsudku / ve vztahu k žalovanému č.1/ soud rozhodl za souhlasu žalovaného č.1/ postupem dle ustanovení § 96 odst. 1 až 3 o.s.ř., nesouhlas žalovaných č.2/až č.14/ měl za irelevantní, „ neboť v řízení nemají postavení nerozlučných společníků spolu se žalovaným č.1/“.9. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným č.1/ soud rozhodl postupem dle ustanovení § 146 odst.2 o.s.ř. a procesně úspěšnému žalovanému č.1/ přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. / bod II. výroku /10. Uvedené body výroku rozsudku nejsou napadeny odvoláním.11. Pokud jde o návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení, k tomu soud odkázal na dikci ustanovení § 92 odst. 1/ o.s.ř. , poukázal dále na skutečnost, že návrh byl žalobcem učiněn poté, co soud poučil účastníky o koncentraci řízení dle § 118b o.s.ř., poté, co bylo provedeno dokazování usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 26 D 1544/2017-876, výpisy z obchodního rejstříku žalovaného č.1/ a žalovaného č.2/, smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 11. 12. 1996 a dohodou o budoucím převodu podílu ze dne 16. 4. 2021.12. V odstavci 12 odůvodnění soud odkázal na závěry, jež vyplývají z judikatury Nejvyššího soudu ČR, a to z Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2007 pod č. 1, nebo ze dne 15. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 4168/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3449/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. 30 Cdo 3554/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1363/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5929/2016. Mimo jiné šlo o stanovisko Nejvyššího soudu, že je „nepřípustné, aby institut záměny účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen návrhem žalobce na přistoupení dalšího účastníka do řízení. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé /nepochybné/, že dosavadní žalobce /či žalovaný/ již v době zahájení řízení nebyl ve sporu aktivně /pasivně/ věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka do řízení na jeho straně. Nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníků podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř.“13. Z citované judikatury rovněž vyplývá, že soud nemůže přistoupení dalšího účastníka do řízení v případě, že je tu nedostatek podmínky řízení, v případě, že není zřejmé, čeho se přistoupivší účastník vůči žalovanému domáhá, jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup.14. V odstavci 13 odůvodnění soud konstatoval, že „ v posuzovaném případě se žalobce žalobou domáhá, aby soud určil, že jediným vlastníkem žalovaného č. 2/ je žalovaný č.1/. Tvrdil, že tak činí z důvodu, že se žalovaným č.1/ uzavřel /krátce před podáním žaloby v této věci/ smlouvu, na jejímž základě mu žalovaný č.1/ přislíbil budoucí převod tohoto obchodního podílu v žalovaném č.2/, který je však předmětem pozůstalostního řízení po osobě, která jej nabyla na základě smlouvy o převodu obchodního podílu od žalovaného č.1/ 11.12.1996.”15. V odstavci 14, 15 odůvodnění soud s odkazem na dikci ustanovení § 80 o.s.ř. uzavřel, že “Vzhledem k tomu, že žalobce není a nikdy nebyl účastníkem právního jednání - smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené 11.12.1996, nemůže se účinně domáhat ani určení vlastnictví, jak činí v této věci, jinak řečeno, nesvědčí mu v tomto sporu aktivní věcná legitimace. Aktivní věcná legitimace totiž vyjadřuje, že se žalobce účastní právního poměru nebo mu svědčí právo, o něž v řízení jde, nebo že se sporný právní poměr či právo týká jeho právní sféry /srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 294/2003 ze dne 26. 1. 2006 nebo již citované rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 679/2001 a sp. zn. 29 Cdo 3469/2009/. Založil-li tedy žalobce svou aktivní věcnou legitimaci na příslibu budoucího převodu obchodního podílu od původního převodce, který ale není jako vlastník podílu evidován a jehož vlastnictví není postaveno najisto, nelze z takového právního jednání mezi osobami rozdílnými od smluvních stran smlouvy ze dne 11.12.1996 dovodit, že by snad žalobci, coby třetí osobě, svědčilo právo na určení vlastnictví, neboť výše uvedená smlouva o smlouvě budoucí takový nárok nezakládá. Z uvedeného výkladu je zřejmé, že žalobci již v době zahájení řízení nesvědčila aktivní věcná legitimace, pročež je jeho návrh na přistoupení původního účastníka smlouvy z 11.12.1996 tj. převodce obchodního podílu, zjevným obcházením institutu záměny účastníků na straně žalobce dle § 92 odst. 2 o.s.ř.“16. Dále z odůvodnění rozhodnutí / odstavec 16 / vyplývá, že jako důvod pro zamítnutí návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení soud shledal dále obcházení institutu záměny účastníků dle § 92 odst. 2 o.s.ř., návrh je navíc v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, „ neboť soud provedl potřebné dokazování při prvním jednání, které zkoncentroval, a přistoupení by vyvolalo další dokazování, které by jinak nebylo potřebné a jež by ve svých důsledcích vedlo k oddálení rozhodnutí ve věci mezi dosavadními účastníky.“17. Soud návrh na přistoupení nového účastníka do řízení nepřipustil.18. Proti bodu III. výroku podali žalobce a žalovaný č.1/ včas samostatné obsahově shodné odvolání. Odvolatelé navrhovali změnu rozhodnutí ve smyslu vyhovění návrhu na vstup žalovaného č.1/ na stranu žalobce, případně zrušení rozhodnutí v daném rozsahu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.19. Odvolatelé jednak namítali nesrozumitelnost výroku v tom směru, že soud neměl rozhodnout, že nepřipustí návrh, ale správně měl výrok znít, že „návrh … se zamítá“ Nebo „Přistoupení …se nepřipouští“, dle odvolatelů nicméně „ Z kontextu celého Usnesení včetně jeho odůvodnění ale vyplývá, že soud prvního stupně zamýšlel rozhodnout o Návrhu v tom smyslu, zda navrhované přistoupené připouští či nikoliv.“20. Dále odvolatelé namítali nesprávnost výroku, neboť je odrazem nesprávného názoru soudu, že dosavadní žalobce již v době zahájení řízení nebyl ve sporu aktivně věcně legitimován. Odvolatelé mají z to, že přinejmenším není nepochybné, že žalobce legitimován není. Vytýkají soudu, že své závěry, předestřené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, odůvodňuje shodnou argumentací, / včetně odkazu na stanoviska, vyjádřená v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR