5 Cmo 114/2022-105 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních poplatků žalované 1. (výrok I.) a rovněž žalovanému 2. (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaní 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) podali včasná odvolání proti rozsudku ve věci vydanému, jímž jim byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 601 402,29 Kč s příslušenstvím a odměnou. Poté, co žalovaní byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za podaná odvolání ve výši 80 337 Kč společně a nerozdílně, obdržel soud prvního stupně návrh žalovaných na jejich osvobození od soudního poplatku. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že z tvrzení žalovaných a z jimi předložených listin je patrno, že do aktuální nepříznivé situace (nevykazování zisku a nízký příjem) se dostali kvůli neúspěchům v podnikání. Navzdory tvrzení žalovaných je z předložených důkazů zřejmé, že žalovaná 1. hospodaří s vyrovnaným rozpočtem. Žalovaný 2. pak z vlastní vůle neznámo kdy uzavřel smlouvu o úvěru na částku přesahující 5 000 000 Kč. K čemu, tyto finanční prostředky byly užity či z jakého důvodu nemohou být užity ke splnění poplatkové povinnosti, však žalovaný 2. netvrdil. Podle soudu prvního stupně je zřejmé, že aktuální majetková situace žalovaných je výsledkem jejich svobodných rozhodnutí, nikoli však skutečností, kterou nemohli ovlivnit. V zájmu žalovaných bylo, aby zvážili rizika, pokud přistoupili k podnikatelským závazkům, potažmo aby řádně vedli své interní záležitosti. Soud prvního stupně dále konstatoval, že aktuální poplatková povinnost obou žalovaných činí 80 337 Kč společně a nerozdílně, přičemž tato povinnost jim vznikla v dubnu 2022, tedy před více než půl rokem. Žalovaní tak již měli půl roku na to, aby se společně složili na částku 80 337 Kč. Z toho soud prvního stupně dovodil, že se jedná o částku pro žalované spíše zanedbatelnou. Okolnosti, které by odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků, tak žalovaní neprokázali, a proto jim požadované osvobození přiznáno nebylo.2. Žalovaní se proti usnesení včas odvolali (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a navrhli jeho zrušení a přiznání osvobození od soudního poplatku. Namítli, že zjišťování příčin majetkové nesolventnosti žadatele o osvobození od soudního poplatku je nesprávným postupem soudu. V té souvislosti poukázali na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 659/12, ze kterého citovali podstatné závěry. Za nesprávný označili závěr soudu prvního stupně, že žalovaná 1. hospodaří s vyrovnaným rozpočtem. Na žalovanou 1. je podán insolvenční návrh, který směřuje k přiznání jejího úpadku (řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS 12322/2022). Žalovaná 1. předložila seznam pasiv, kde má desítky neuhrazených faktur, které jí věřitelé vystavili (všechny jsou po splatnosti), a žádné příjmy. Z uvedeného podle žalované 1. neplyne ani náznak toho, že její hospodaření je jakkoli vyrovnané. Ke smlouvě o úvěru žalovaní uvedli, že ze samotného spisu je zřejmé, že se jednalo o hypoteční úvěr na nemovitost pro bydlení pro žalovaného 2. Žalovaní se ohradili proti závěru soudu prvního stupně, že „operují v částkách jednotek milionů Kč“, Jedná se totiž o milionové dluhy, nikoli příjmy. Soud prvního stupně tak zjistil skutkový stav zcela nesprávně nebo přinejmenším velmi povrchně bez hlubšího zkoumání žalovanými předložených důkazů a důkazů již ve spise založených. Žalovaní setrvali na tom, že nejsou schopni vyměřený soudní poplatek uhradit z důvodu vlastní nesolventnosti. Žalovaný 2. disponuje s příjmy, které stěží pokrývají jeho základní životní potřeby, a je odkázán na finanční podporu rodiny. Žalovaná 1. je upadlou společností, která očividně není a nebude schopna se vyrovnat se svými dluhy, a nemá žádné příjmy a své podnikání fakticky již neprovozuje, neboť finanční úřad kontaktoval veškeré smluvní partnery žalované 1. a ti následně obchody se žalovanou 1. „preventivně“ ukončili.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaných odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro potvrzení ani pro změnu usnesení.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.6. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně při rozhodování o žádostech žalovaných o jejich osvobození od soudního poplatku za odvolání podaná proti rozsudku ve věci vydanému vycházel z toho, že k zaplacení soudního poplatku ve výši 80 337 Kč jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně, když tímto způsobem je k zaplacení soudního poplatku v uvedené výši vyzval usnesením ze dne 13. 5. 2022, č. j. 53 Cm 164/2021-70, a když v odůvodnění napadeného usnesení uzavřel, že v možnostech žalovaných bylo se společně na částku 80 337 Kč složit. K tomu odvolací soud uvádí, že ustanovení § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, podle kterého v případě, kdy více poplatníkům vznikne povinnost zaplatit poplatek, ho platí společně a nerozdílně, lze aplikovat pouze u poplatníků, kteří jsou tzv. nerozlučnými společníky ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o. s. ř. V případě těchto společníků jde o taková společná práva a povinnosti, že účinek rozsudku se vztahuje na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a že úkony jednoho z nich platí i pro ostatní a zavazují je, vyjma změny či zpětvzetí návrhu, uznání nároku a uzavření smíru, k nimž je třeba souhlasu všech účastníků na jedné straně vystupujících. Žalovaní jako směneční dlužníci jsou však v pozici společníků samostatných, jak vyplývá z čl. I. § 47 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou, a z čl. I. § 47 odst. 2 téhož zákona, podle něhož může majitel žádat plnění na každém z nich, na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali. Každý z více směnečných dlužníků, vůči nimž žaloba směřuje, je tak k žalobci jako druhé straně sporu v samostatném vztahu a tedy procesní úkony každého z nich se týkají pouze jeho. Jestliže tedy odvolání proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo zaplacení směnečné pohledávky, podá více žalovaných, jde o úkony samostatné a povinnost soudní poplatek za takto podaná odvolání zaplatit vzniká každému z odvolatelů samostatně (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 224/11, dostupné na www.nalus.cz, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3659/2014, dostupné na www.nsoud.cz).7. V poměrech projednávané věci to znamená, že každému ze žalovaných vznikla podáním odvolání proti rozsudku ve věci vydanému poplatková povinnost ve výši 80 337 Kč. Tato částka tak měla být v případě každého ze žalovaných základem úvah soudu prvního stupně o tom, zda je v jejich možnostech ji uhradit. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, když soud prvního stupně byl veden nesprávnou úvahou o tom, že uvedenou částku jsou povinni žalovaní zaplatit společně a nerozdílně, nemůže napadené usnesení obstát.8. V řízení tak došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o žádosti žalovaných o jejich osvobození od soudních poplatků. Za tohoto stavu je namístě nejprve učinit úkony směřující k nápravě chybného vyměření soudních poplatků žalovaným za použití ustanovení § 12 zákona o soudních poplatcích a teprve poté o žádostech žalovaných o jejich osvobození od soudních poplatků znovu rozhodnout s přihlédnutím k závěrům výše odvolacím soudem vyjádřeným a rovněž k argumentaci žalovaných v jimi podaných odvoláních.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a/ o. s. ř. a věc vrátil podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž tento bude vázán právním názorem odvolacího soudu obsaženým v to