7 Cmo 136/2023-184 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2018 domáhala vyloučení žalovaného ze společnosti. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako společník žalobkyně s podílem o velikosti 10467/80000 porušuje zvlášť závažným způsobem své povinnosti, ačkoliv byl k plnění svých povinností vyzván a na možnost vyloučení upozorněn. Porušení povinností společníka ze strany žalovaného spatřuje žalobkyně zejména v neplnění zákonné vkladové povinnosti.2. Společným podáním účastníků ze dne 11. 4. 2023, doručeným soudu 13. 4. 2023, došlo za souhlasu žalovaného ke zpětvzetí žaloby žalobcem, přičemž oba účastníci se vzdali práva na náhradu nákladů řízení.3. Městský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví rozhodl pod výrokem I. tak, že řízení se dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu, zastavuje z důvodu zpětvzetí žaloby. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá dle § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu, právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) s tím, že účastníci řízení jsou povinni hradit náklady vzniklé státu, a to ve výši a lhůtě stanovené samostatným usnesením (výrok III.). Výrokem IV. soud vyzval společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a výrokem V. pana , adresa, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , jako v řízení ustanovené znalce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení předložili soudu vyúčtování zadaného znaleckého úkolu. Usnesení s odkazem na ust. § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. neobsahovalo odůvodnění.4. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítá, že v souvislosti s předmětným řízením žádné náklady státu nevznikly a usnesení je tak založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Ustanovený znalec , právnická osoba, . úhradu vynaložených nákladů v souvislosti se znaleckým posudkem vyhotoveným pro účely předmětného řízení nepožaduje a posudek vyhotovený ustanoveným znalcem , adresa, byl zcela nepoužitelný, trpěl celou řadou závažných, věcných, metodických i formálních vad a nesplňoval náležitosti znaleckého posudku. Znalec opomněl klíčové podklady, v důsledku nesprávného určení výměry a druhu komparovaných pozemků také způsobil značné navýšení jednotkové ceny za m2 nemovitostí a žalobkyně byla s ohledem na závažnost vad posudku nucena podat stížnost na Ministerstvo spravedlnosti ČR k prošetření činnosti znalce. Sdělením soudu ze dne 23. 6. 2023 žalobkyně doplnila své odvolání o informaci, že se znalcem , adresa, bylo v důsledku jeho stížnosti zahájeno řízení o přestupku, ve kterém byl tento znalec pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 25a odst. 1 písm. a) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok III. tak, že účastníci nejsou povinni hradit náklady vzniklé státu.5. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. odvoláním napadené usnesení jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž by k projednání odvolání nařídil jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro jeho potvrzení ani změnu.6. Podle ust. § 148 odst. 2 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.7. Podle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (..)8. Podle ust. § 155 odst. 1 o. s. ř., věta druhá, ve výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li jen o základu náhrady řízení, určí její výši v samostatném usnesení.9. Podle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.10. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. II. ÚS 314/05 rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí civilního řízení, rozhodnutí obecného soudu musí být s ohledem na konkrétní okolnosti odůvodněno způsobem, z něhož logicky a přesvědčivě vyplývají jeho právní závěry.11. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že absence odůvodnění usnesení soudu prvního stupně neodpovídá požadavkům uvedeným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a nelze než uzavřít, že napadené usnesení je pro nedostatek důvodů odvolacím soudem nepřezkoumatelné.12. Nutno dodat, že napadený výrok postrádá i řádné rozhodnutí o základu náhrady nákladů řízení (§ 155 odst. 1 o.s.ř.), konkrétně určení, v jaké části, ten který z účastníků řízení náklady státu ponese. „Povinnost rozhodnout o nákladech řízení ex offo (§ 151 odst. 1), tj. o základu i výši náhrady, je usnadněna v tom smyslu, že nákladové rozhodnutí lze rozštěpit co do základu (v rozsudku) a co do výše (v samostatném usnesení). (HRNČIŘÍK, Vít. § 155 [Výrok, měna a uveřejnění rozsudku]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022.) „Není-li známo při vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí, zda, popřípadě v jaké výši vzniknou účastníkům nebo státu náklady řízení, soud rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů jen co do základu. Rozhodnutím o základu náhrady nákladů řízení soud určí, zda a kterému účastníku přísluší plná náhrada nákladů nebo v jaké části, popřípadě v jakém poměru jsou účastníci povinni nahradit náklady řízení státu. Poté, co náklady vzniknou (např. státu zaplacením znalečného) a co bude známa jejich výše, stanoví soud v souladu s pravomocným rozhodnutím o základu náhrady nákladů řízení jejich výši samostatným usnesením.“ (DRÁPAL, Ljubomír. § 155 [Výrok rozsudku]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1063, marg. č. 2.) „Samostatným usnesením již nelze o základu nároku opětovně rozhodovat a vydané rozhodnutí o něm, tedy rozhodnutí o tom, kdo, případně v jaké části je povinen nahradit náklady řízení, měnit.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015 sp. zn. 26 Cdo 2475/2013).13. Z vyložených důvodů odvolací soud výrok III. usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.14. V dalším řízení soud prvního stupně znovu rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení vzniklých státu a své rozhodnutí náležitě odůvodní, přičemž se neopomene zabývat i námitkami vznesenými v odvolání.