7 Cmo 151/2023-286 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud soudu v Praze rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem tak, že žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši násobku rozdílu mezi soudem stanovenou a valnou hromadou společnosti , právnická osoba, , a. s. určenou výší protiplnění a celkovým počtem akcií vlastněných žalobcem, se zamítá (výrok I), a že žalobce je povinen zaplatit žalované na účet jejího právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 279 510 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Žalobkyně, jako minoritní akcionářka společnosti , právnická osoba, , a. s., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále i jen „Společnost“), která byla vlastníkem celkem 1955 ks kmenových akcií, každá o jmenovité hodnotě 500 Kč, se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 6. 3. 2017, domáhala po žalované jako hlavním akcionáři Společnosti“), zaplacení dorovnání na protiplnění poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že hlavním akcionářem poskytnuté protiplnění ve výši 102,66 Kč není přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů ke dni přechodu vlastnického práva na hlavního akcionáře, a má za to, že přiměřené protiplnění za jednu akcii by mělo činit 481 Kč. Znalecký posudek, na základě, kterého bylo vyplaceno protiplnění, označila za nevěrohodný a neprůkazný, přestože byl opatřen doložkou podle ust. § 127a o. s. ř., neboť obsahuje řadu pochybení (např zcela chybí ocenění Společnosti výnosovou metodou a chybně je stanovena likvidační hodnota Společnosti). Navrhla, aby soud ustanovil znalce k vypracování revizního znaleckého posudku za účelem stanovení výše přiměřeného protiplnění.3. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně uplatnila právo na dorovnání včas ve smyslu ust. § 391 odst. 1 ZOK.4. Dále vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění:- dle znaleckého posudku č. A 187/2016 z 12. 10. 2016 znaleckého ústavu , právnická osoba, (dále i jen „, Anonymizováno, “), předloženého žalovanou, na základě, něhož valná hromada Společnosti činí výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti , právnická osoba, , a. s., o jmenovité hodnotě 500 Kč, částku 102,66 Kč; znalecký posudek je opatřen doložkou podle § 127a o. s. ř.- z výslechu znalce , Anonymizováno, , že ten vysvětlil, proč k ocenění byla použita kombinace substanční metody s odhadem nákladů dobrovolné likvidace, a proč nebyla použita metoda výnosová (volných peněžních toků).- dle znaleckého posudku č. 734-16/2019 znalce , právnická osoba, (dále i jen „, Anonymizováno, “), předloženého žalovanou, činí výše přiměřeného protiplnění za jeden kus kmenové akcie , právnická osoba, , a. s. o jmenovité hodnotě 500 Kč, částku 92 Kč; znalecký posudek je opatřen doložkou podle ust. § 127a o. s. ř.- z výslechu znalce , Anonymizováno, , že ocenění v jeho posudku bylo provedeno dvěma základními metodami, a to likvidační a výnosovou. Znalec vysvětlil, proč bylo správné použít k ocenění metodu likvidační.- revizní znalecký posudku znalce , Anonymizováno, , právnická osoba, ., předložený žalobkyní nestanovil částku přiměřeného protiplnění za jednu akcii , právnická osoba, , a. s. o jmenovité hodnotě 500 Kč; původně byl předložen ve verzi bez doložky dle ust. § 127a o. s. ř., ta byla následně dodatkem ke znaleckému posudku doplněna. Ve vztahu k tvrzením žalobkyně o výši přiměřeného protiplnění je zcela neprůkazný a soud prvního stupně jej zhodnotil jako nevěrohodný.5. Poté soud prvního stupně dospěl k závěru, že na znalecké posudky předložené některým z účastníků v rámci soudního řízení, pokud je opatřen doložkou podle ust. § 127a) o. s. ř., se hledí a provádí se jím důkaz stejně, jako kdyby se jednalo o znalecký posudek zpracovaný znalcem soudem ustanoveným. A protože měl za to, že oba znalecké posudky předložené žalovaným jsou jasné a věrohodné a postačují k soudnímu rozhodnutí, tak nebylo nutné ustanovit dalšího znalce soudním rozhodnutím, jak žalobkyně navrhovala. Dle žalované byly začerněny pasáže znaleckého posudku , Anonymizováno, ve verzi, která byla zveřejněna ve sbírce listin rejstříkového soudu a při zpracovávání znaleckého posudku měl znalec , Anonymizováno, k dispozici veškeré potřebné podklady k řádnému provedení ocenění. Znalec , Anonymizováno, potvrdil postup a použité metody znalce , Anonymizováno, (na jehož základě byla stanovena výše protiplnění) a dospěl ke shodným závěrům ohledně použití likvidační metody. Oba znalci přesvědčivě obhájili závěry uvedené v jimi zpracovaných znaleckých posudcích, soud proto mohl při stanovení výše přiměřeného protiplnění vycházet ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem , Anonymizováno, . Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by částka poskytnutého protiplnění ve výši 102,66 Kč na jednu akcii Společnosti o jmenovité hodnotě 500 Kč byla jakkoli nepřiměřená, a proto žalobu, jako nedůvodnou zamítl.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně nerozhodl dle ust. § 390 odst. 3 ZOK, neboť ten hovoří o vyhovujícím soudním rozhodnutí, přičemž v tomto řízení byla žaloba zamítnuta. A náklady vynaložené žalobkyní pak ani nelze označit za účelně vynaložené, neboť netvrdila žádné skutečnosti, pro které by výše přiměřeného protiplnění měla být 481 Kč. Soud prvního stupně proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle úspěchu ve věci přiznal náhradu nákladů žalované, jejichž výši určil celkem částkou 279 510 Kč.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolala žalobkyně, která namítala, že rozsudek je předně v rozporu se soudní judikaturou, např. s rozhodnutím Vrchního soud v Praze č.j. 7 Cmo 229/2021 – 912 ze dne 21. dubna 2022), ve kterém bylo konstatováno, že případech, kdy je v řízení k důkazu jako listina proveden znalecký posudek vypracovaný pro hlavního akcionáře se soudní praxe ustálila v tom, že v přezkumném řízení dle ustanovení § 183k zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nyní dle ustanovení § 390 ZOK, se vychází zejména ze soudem nařízeného znaleckého posudku, jehož úkolem je jednak přezkoumat po formální a obsahové stránce znalecký posudek předložený hlavním akcionářem, a jednak i nově stanovit na základě všech relevantních údajů hodnotu Společnosti, a to i případně ke dni přechodu akcií na hlavního akcionáře. Dle odvolatelky se na znalecké posudky, předložené žalovanou, které splňují předpoklady dle § 127a o.s.ř., nelze pohlížet, jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, neboť úkol, jež znalecké posudky řešily, nekoresponduje s úkolem, jež by mu byl soudem v tomto přezkumném řízení zadán, právě s ohledem k tomu, co je smyslem a účelem tohoto řízení. Soud prvního pak sám hodnotil správnost metody použité znalci, jejich postupy, které je k závěrům o odborných otázkách vedly, a které jsou tedy součástí jejich odborného posouzení (body 18 a 19 rozsudku), což mu ale nepřísluší, jakkoliv se mu mohlo jevit vysvětlení znalců logické či správné (srov. stanovisko Nejvyššího soudu České republiky spis. zn.: Cpj 41 /1979, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1981 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. dubna 2002, spis. zn.: 25 Cdo 583/2001. Napadené rozhodnutí je vadné i pro nedostatek důvodů, neboť opsání části ZOK a o.s.ř. (body 8 až 14 rozsudku), tj. převážná část odůvodnění, není právním posouzením věci soudem prvního stupně. Soud prvního stupně pak vůbec právní otázku o základu nároku neřešil, neboť ta mu splynula s řešením otázky skutkové. Soud prvního stupně rovněž zcela pominul skutečnost, že znalecký posudek , Anonymizováno, , který byl v soudním řízení k dispozici je z velké části začerněn, a jako takový byl absolutně nepřezkoumatelný, protože nebylo možné vyhodnotit, jak znalec k jednotlivým závěrům dospěl. Soud prvního stupně se spokojil pouze s touto verzí a při vydání rozsudku vycházel z neúplného znaleckého posudku. Současně soud prvního stupně odmítl návrh žalobkyně učiněný písmeně v podání ze dne 7. 3. 2023, aby soud uložil žalované tento znalecký posudek, v nezačerněné, tj. kompletní podobě, předložit soudu k důkazu, čímž zabránil žalobkyni se s tímto znaleckým posudkem seznámit a vznést proti němu právně a skutkově relevantní námitky. Zcela chybně a v rozporu s platnou právní úpravou se pak soud prvního stupně vypořádal s otázkou náhrady nákladů řízení, neboť ust. § 390 odst. 3 poslední věta ZOK hovoří o dovolání se práva na dorovnání nikoliv o úspěšném dovolání se práva na dorovnání. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.8. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání předně zdůraznila, že se s výrokem rozsudku soudu prvního stupně ztotožňuje. Odvolatelkou zmiňované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č.j. 7 Cmo 229/2021–912, není přiléhavé, neboť to řešilo odlišný případ, kdy v daném řízení byl k důkazu jako listina proveden toliko znalecký posudek vypracovaný pro hlavního akcionáře pro účely vytěsnění minoritních akcionářů, oproti tomu však v nadepsané věc