12 Cmo 133/2024-484 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (bod I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit jednak žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 63 373 Kč (bod II. výroku), jednak státu náhradu nákladů řízení ve výši 61 176,78 Kč (bod III. výroku) a žalovanému vrátil zálohu ve výši 5 000 Kč (bod IV. výroku). Uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně se domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí družstevního podílu v , Anonymizováno, . Tvrdila, že spolu s manželem podíl převedla na žalovaného (syna), následně dar odvolala a od darovací smlouvy odstoupila. O pokračování v řízení se žalobkyní bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 1. 2021, č. j. 18 C 253/2017-126 a byla připuštěna změna žaloby tak, že bude určeno, že výlučným vlastníkem družstevního podílu je žalobkyně jako jediná dědička původní žalobkyně. Žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na související spor vedený pod sp. zn. 72 Cm 195/2020, jehož cílem je, aby byla uznána za členku družstva mající podíl. Žalovaný se zpětvzetím žaloby vyslovil nesouhlas odůvodněný tím, že ve věci již mělo dojít k rozhodnutí a žalobkyně zpětvzetím žaloby zmařila vydání pro ni nepříznivého rozhodnutí. Nárok není po právu a opírá se o nepravdivé a dehonestující tvrzení, že žalovaný ublížil své matce, kterým dochází k neoprávněnému zásahu do cti a vážnosti žalovaného. Usnesení ze dne 29. 8. 2023, č.j. 63 Cm 48/2023-424, kterým bylo rozhodnuto o účinnosti zpětvzetí žaloby, bylo změněno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2023, č. j. 12 Cmo 169/2023-438 tak, že se nevydává. Soud postupoval § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř. Protože žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil, bylo třeba řešit, zda k tomu má vážný důvod. Vážné důvody, pro které by zpětvzetí žaloby nemělo být účinné a o žalobě by mělo být rozhodnuto meritorně, jsou dány zejména tam, kde řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, a v řízení sporném (ovládaném dispoziční zásadou) především tehdy, kdy řízení mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany občanskoprávního vztahu nebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální či ekonomický) důvod pro požadavek, aby řízení skončilo rozhodnutím ve věci samé (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 26 Cdo 682/2003, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2149/2014, či ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3189/2018 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 pod sp. zn. 22 Cdo 3265/2020). Soud s ohledem na okolnosti případu uzavřel, že žalovaný nemá vážný důvod se zpětvzetím žaloby nesouhlasit. Zamítavým rozhodnutím ze dne 22. 9. 2023, č. j. 72 Cm 195/2020180, které nabylo právní moci dne 7. 11. 2023, byla potvrzena oprávněnost obrany žalovaného, a proto je neúčelné pokračovat v tomto řízení jen proto, aby žalovaný duplicitně popíral tvrzení žalobkyně. V obou řízeních bylo vycházeno ze shodných skutkových okolností (v rozsudku se uvádí, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný zůstavitelku napadl). Sám žalovaný navrhoval obě řízení spojit s odůvodněním, že věci spolu skutkově souvisejí. Nesouhlas se zpětvzetím žaloby je nezpůsobilý vyvolat účinek předpokládaný v § 96 odst. 3 o. s. ř. Proto soud řízení zastavil. Povinnost nahradit náklady řízení byla podle § 146 odst. 2 o. s. ř. uložena žalobkyni, která zpětvzetím žaloby procesně zavinila zastavení řízení. Současně jí byla uložena i povinnost k náhradě nákladů řízení státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanému soud vrátil zálohu na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč, která nebyla spotřebována.2. Žalovaný podal proti usnesení, konkrétně bodu I. a II. výroku, včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že vážný důvod pro nesouhlas se zpětvzetím existuje, a to morální, neboť nepravdivými tvrzeními žalobkyně dochází k neoprávněnému zásahu do cti a vážnosti žalovaného. Bylo zřejmé, že ve věci bude vydáno pro žalobkyni nepříznivé rozhodnutí, čemuž žalobkyně předešla zpětvzetím žaloby. Důvody postupu se snažila maskovat poukazem na řízení vedené pod sp. zn. 72 Cm 195/2020. Soud nesprávně aplikoval názory Nejvyššího soudu prezentované v usnesení ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2149/2014. V pravomocném rozsudku vydaném ve věci sp. zn. 72 Cm 195/2020 se uvádí, že nebylo prokázáno, že by se stal skutek, který je uveden v odvolání daru, tj. že by se žalovaný napadl dárkyni. Žalovaného se dotklo, že žalobkyně neváhala zneužít i jeho dceru, aby jako svědkyně potvrdila závadné jednání žalovaného vůči dárkyni. To se nestalo, avšak dcera u soudu stejně uvedla, že žalovaný všem ženám ve svém životě nadával, urážel je, vyhrožoval jim a mlátil jak matku dcery, tak svou dlouholetou družku, byť jsou tato tvrzení v rozporu se skutečností. Řízení ve věci vedené pod sp. zn. 72 Cm 195/2020 nemají totožný předmět řízení, ačkoliv vycházejí ze stejných skutkových okolností. K tomu, aby uhájil čest, musí být deklarováno, že se odsouzeníhodného jednání vůči matce nedopustil. Proto musí být rozhodnuto i v této věci. Žalobkyně, ať již sama nebo jménem matky, podala vůči žalovanému další tři žaloby a neváhala žalovaného očerňovat u třetích osob, aby pak jejich svědectví mohla použít u soudu. Řízení v této věci mohlo být zahájeno i k návrhu žalovaného. K nákladovému výroku uvedl, že podání ze dne 17. 6. 2021 neobsahuje jen námitky proti obsahu protokolu, ale sdělení žalovaného o skutečnostech majících podstatný význam pro řízení, ne-li pro věc samu. Sdělení bylo nutné k účelnému bránění práv žalovaného. Podání ze dne 1. 11. 2021 neobsahuje jen otázky, které mají být položeny znalci, ale i další skutečnosti a důkazní návrhy, které spolu s posudkem měly vést k prokázání tvrzení žalovaného. Podání ze dne 21. 6. 2023 obsahuje vyjádření žalovaného ve věci samé. V doplnění odvolání ze dne 23. 11. 2023 nemohl žalovaný argumentovat pravomocným rozsudkem (právní moci nabyl až dne 7. 11. 2023). Měla být přiznána i náhrada za promeškaný čas v souvislosti s jednáním, které se mělo konat dne 30. 5. 2018, avšak nekonalo. Právní zástupce žalovaného se o nekonání nedozvěděl včas, na čemž nic nemění ani to, že oznámení o zrušení jednání bylo do datové schránky advokáta zasláno necelé dva dny před termínem jednání. Právní zástupce není povinen datovou schránku vyzvedávat každý den. Náhrada nákladů řízení měla být přiznána ve výši 79 192 Kč.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze v části týkající se výše náhrady nákladů řízení.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně vzala žalobu zpět podáním ze dne 14. 7. 2023 z důvodu, že cílem tohoto řízení a řízení vedeného pod sp. zn. 72 Cm 195/2020 je, aby žalobkyně byla uznána členkou bytového družstva mající podíl. Žalovaný v návrhu na spojení věcí ke společnému řízení uvedl, že „v obou řízeních žalobkyně opírá svou žalobu o tvrzení, že členský podíl v bytovém družstvu přešel na , Anonymizováno, v důsledku jejího požadavku na vrácení daru žalovaným“; jde o posouzení totožných sporných otázek. Žalovaný vyslovil se zpětvzetím žaloby nesouhlas s tím, že dokazování před Obvodním soudem pro Prahu 9 (vedl řízení do rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o tom, že k projednání a rozhodnutí věcí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy) pokročilo natolik, že bylo očekáváno rozhodnutí. Ke zpětvzetí došlo den před jednáním, na které mělo dle očekávání dojít k rozhodnutí. Zpětvzetím žaloby se žalobkyně snažila zmařit vydání očekávaného nepříznivého rozhodnutí. Důvodem nesouhlasu je i skutečnost, že nárok opřela žalobkyně o nepravdivé a dehonestující tvrzení, že žalovaný ublížil své matce. Tím došlo k zásahu do cti žalovaného.5. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.6. Žalobkyně vzala žalobu zpět zcela, a to dříve, než soud prvního stupně ve věci rozhodl, a žalovaný se zpětvzetím vyslovil nesouhlas.7. Jak již bylo řečeno soudem prvního stupně, nesouhlas žalovaného musí být podložen vážnými důvody, které jsou dány zejména tehdy, jestliže řízení mohlo být zahájeno bez návrhu nebo i na návrh druhé strany (tzv. iudicium duplex) nebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální, procesně ekonomický) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto, a to i proti vůli žalobce (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 26 Cdo 682/2003). Z uvedeného je zřejmé, že vymezení, co lze považovat za vážné důvody, chybí, což dává soudu prostor pro úvahu, kterou lze v rámci přezkumu zpo