14 Cmo 69/2024-415 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že 1. žalovaný byl ke dni 14. 12. 2020 vlastníkem a) 100% podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, /dále jen „, právnická osoba, “/, b) 100% podílu ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , c) 60% podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , d) podílu ve výši 2833/8500 ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a tyto podíly ad a), b) c) a d) byly ke dni 14. 12. 2020 součástí společného jmění žalobkyně a 1. žalovaného /dále jen „SJM“/ [výrok I.], 1. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 33 061,20 Kč [výrok II.] a 2. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 33 061,20 Kč [výrok III.].2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a s ohledem na nesporná tvrzení účastníků řízení dospěl k těmto skutkovým zjištěním:- žalobkyně a 1. žalovaný uzavřeli dne 18. 6. 1994 manželství, které zaniklo rozhodnutím soudu dne 14. 12. 2020;- podíly ve společnostech , právnická osoba, ., , právnická osoba, a , právnická osoba, . byly pořízeny z prostředků ze SJM;- jediným zakladatelem , právnická osoba, byl 1. žalovaný a základní vklad ve výši 100 000 Kč splatil z prostředků ze SJM. Souhlas druhého manžela se založením se v rejstříkovém spisu nenachází;- dne 29. 2. 2020 uzavřel 1. žalovaný s 2. žalovaným smlouvy o převodu výše uvedených podílů a), b), c) a d) na 2. žalovaného, který byl ke dni podání žaloby v obchodním rejstříku zapsán jako společník;- konečný zůstatek na sporožirovém účtu 1. žalovaného k 13. 11. 2000 činil 78 941,25 Kč, k 12. 12. 2000 činil 77 920,25 Kč a k 10. 1. 2001 činil 93 260,95 Kč;- v návrhu na rozvod manželství ze dne 7. 8. 2020 žalobkyně uvedla, že podíly ad a), b), c) a d) náleží do SJM, a že 1. žalovaný je bez jejího vědomí převedl bezúplatně na jejich syna;- v rámci vyjednávání o vypořádání společného jmění v období od listopadu 2020 do února 2021 sdělil 1. žalovaný prostřednictvím svého zástupce zástupci žalobkyně návrh na podmínky nesporného rozvodu - mimo jiné řešil hodnotu a ocenění (všech) společností, požadavek žalobkyně na vypořádání ve výši 30 mil. Kč, protinávrh 1. žalovaného na vypořádání ve výši 8 mil Kč, možnost převodu podílů na jejich děti, nejistotu ohledně budoucích ekonomických výsledků společností - přičemž advokát 1. žalovaného v této komunikaci nijak neupozornil, že , právnická osoba, do SJM nepatří, což by se dalo logicky očekávat;- podle výpovědi žalobkyně byly jejich majetkové poměry za trvání manželství nadstandardní, oficiálně činily měsíční příjmy 50 000 Kč, neoficiálně kolem 80 000 Kč; výdaje byly kolem 60 000 Kč;- 1. žalovaný vypověděl, že v roce 2000 podnikal jako fyzická osoba a zároveň měl status reprezentanta České motocyklové federace a reprezentoval Českou republiku na závodech. Mnoho peněz rodině daroval a půjčoval jeho otec, ten si o tom vedl záznamy. Otec 1. žalovaného získal prostředky z prodeje nemovitostí a z podnikání s jeho bratrem v letech 1994 a 1995. , právnická osoba, 1. žalovaný založil na radu daňové poradkyně;- na účtu k podnikání byl ke dni 15. 12. 2000 zůstatek 122 507,52 Kč. Podle výpovědi 1. žalovaného podnikali s železářským sortimentem na DIČ a IČO jeho otce. Každý den chodili ukládat tržbu na účet u , právnická osoba, . Výběry z účtu sloužily k platbě dodavatelům v hotovosti;- otec 1. žalovaného vypověděl o podnikání se svým bratrem do roku a následně s 1. žalovaným, nejprve jako podnikající fyzické osoby, následně na radu účetních založili , právnická osoba, . Dary uvedené v předloženém notářském zápisu nejsou pro věc rozhodující;- otec 1. žalovaného měl možnost darovat 1. žalovanému 120 000 Kč na založení , právnická osoba, . I 1. žalovaný měl v rozhodné době (vzhledem k jeho podnikání i příjmům rodiny s měsíčním přebytek domácího rozpočtu ve výši 20 000 Kč) dostatečné prostředky k založení řešené společnosti. Tvrzení, že 1. žalovaný k tomu neměl dostatek finančních prostředků, soud neuvěřil;- tvrzení 1. žalovaného, že prostředky na založení , právnická osoba, byly výlučným darem jeho otce, soud neuvěřil. Jde o účelovou námitku s cílem snížit výši nároku žalobkyně na vypořádání SJM. Výpověď , jméno FO, staršího je v tomto směru nevěrohodná, jak lze dovodit z komunikace ohledně vypořádání SJM a doby, kdy teprve 1. žalovaný uplatnil požadavek na vyloučení podílu v , právnická osoba, . Při komunikaci o vypořádání SJM byl 1. žalovaný zastoupen advokátem, kterého stíhá odborná péče. Již v prvním přípisu ze dne 4. 11. 2020 jsou zmiňovány podíly ve všech společnostech, v následné komunikaci 1. žalovaný odpovídá ohledně všech společností. Nelze přisvědčit argumentu, že důvodem pozdějšího uplatnění této námitky v podání ze dne 26. 1. 2022 bylo zaměření 1. žalovaného na lidský aspekt věci a nikoliv právní rozbor jednotlivých položek. Ani v odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření 1. žalovaný nerozporoval, že podíl v , právnická osoba, je součástí SJM, jak by soud logicky očekával, pokud by nárok neměl být osvědčen. Uvedl pouze, že se žalobkyně nestala společnicí. Soud přihlédl i k motivaci 1. žalovaného, který se snaží snížit hodnotu SJM poté, co s žalobkyní nedospěl k dohodě o jeho vypořádání;- zjištění z novinových článků, z daňových přiznání, z rozvah k 31. 12. 2014, k 31. 12. 2018, k 31. 3. 2019 a příloh nejsou pro věc relevantní. Zjištění z dalších listinných důkazů navržených žalobkyní za účelem vyvrácení věrohodnosti výpovědi , jméno FO, staršího jsou s ohledem na shora uvedené závěry nadbytečná. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědků Karlíka a Šťovíčkové k majetkovým poměrům žalobkyně a 1. žalovaného v době založení , právnická osoba, .3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k těmto právním závěrům:- je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení dle § 80 o. s. ř. V daném případě jde o výjimku z obecně přijímaného judikaturního závěru, podle něhož zpravidla není dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k podílu, lze-li tuto otázku řešit v probíhajícím řízení o vypořádání společného jmění manželů jako otázku předběžnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5693/2017). Ovšem v projednávané věci je účastníkem řízení též 2. žalovaný, který není účastníkem řízení o vypořádání SJM vedeného u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 99/2021, takže rozhodnutí o vypořádání SJM pro něj nebude závazné. Ovšem dle § 159a odst. 1 o. s. ř. pro něj bude závazný rozsudek v nadepsané věci, který předejde možným budoucím sporům účastníků;- účast daných společností nebyla nezbytná (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1308/2022);- pro posouzení, zda se podíly staly součástí SJM, se s ohledem na dobu jejich nabytí uplatní úprava v § 143 odst. 1 písm. a), § 143 odst. 2 a § 144 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /dále jen „ObčZ“/;- na námitku neplatnosti převodních smluv dopadá právní úprava v § 714 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/;- převod podílu náležejícího do SJM spadá pod nikoliv běžnou správu SJM a k tomuto právnímu jednání je dle § 714 o. z. zapotřebí souhlasu druhého manžela. Smlouvy o převodu podílů v dotčených společnostech uzavřeli 1. žalovaný s 2. žalovaným v únoru 2020, aniž by k tomu žalobkyně dala souhlas. Následně žalobkyně uplatnila námitku neplatnosti těchto jednání v souladu s § 714 odst. 2 o. z. v zákonné tříleté lhůtě skrze žalobu, která byla doručena 1. žalovanému dne 19. 4. 2021 a 2. žalovanému dne 22. 4. 2021. V souladu s § 41 odst. 3 o. s. ř. jde o včas uplatněnou námitku. Všechny tyto převody jsou tudíž neplatné;- žalovaný nevyvrátil domněnku upravenou v § 144 ObčZ, takže se má za to, že podíl v , právnická osoba, byl ke dni zániku manželství žalobkyně a 1. žalovaného 14. 12. 2020 součástí SJM. Tak tomu bylo i u ostatních podílů;- proto soud určil, že řešené podíly byly k právě uvedenému dni ve vlastnictví 1. žalovaného a náležely do SJM žalobkyně a 1. žalovaného.4. Výroky o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem žalobkyně v řízení. Žalobkyni náleží ve vztahu k žalovaným náhrada soudního poplatku ve výši 8 000 Kč, náhrada odměny advokáta za 14 úkonů právní služby po 3 100 Kč, náhrada 14 režijních paušálů po 300 Kč, náhrada cestovného ve výši 435 Kč a náhrada 21% DPH. Na každého z žalovaných připadá povinnost zaplatit žalobkyni náhradu poloviny těchto nákladů, tj. 33 061,20 Kč.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba žalovaní odvolání, navrhujíce, aby jej odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne.6. Odvolatelé soud prvního stupně vytýkají, že na základě provedeného dokazování d