2 Cmo 28/2024-47 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení směnečného penízu ve výši 3 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou na základě směnky vlastní vystavené dne 13.10.2014.2. Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 14.2.2023 směnečný platební rozkaz č. j. 37 Cm 121/2022-5, kterým žalovanou zavázal k zaplacení směnečného penízu ve výši 3 500 000 Kč se 6 % úrokem z této částky od 12.9.2019 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 11 667 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 175 584 Kč.3. Žalovaná podala v zákonné lhůtě proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, ve kterých mimo jiné uvedla, že ji směnka nebyla předložena k placení a žalobcem nebyla vyzvána k zaplacení dluhu. Žalovaná svou povinnost splnila, když žalovanou částku ve výši 3 500 000 Kč ve lhůtě určené soudem ve směnečném platebním rozkazu uhradila.4. V písemném podání ze dne 5.10.2023 žalobce uvedl, že žalovaná po doručení směnečného platebního rozkazu uhradila žalobci částku 3 500 000 Kč, a proto vzal žalobu v plném rozsahu zpět a navrhl soudu prvního stupně, aby řízení zastavil a žalobci přiznal dle § 146 odst.2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení.5. Žalovaná ve svém přípisu ze dne 6.10.2023 sdělila, že žalobci uhradila částku ve výši 3 500 000 Kč avšak z jiného právního titulu než z předmětné směnky, která dosud nebyla prezentována k úhradě. Z tohoto důvodu má být náhrada nákladů řízení přiznána žalované dle § 146 odst.2, věta prvá o. s. ř.6. Na základě výše uvedeného postupoval soud prvního stupně dle § 96 odst.1,2 o. s. ř. a ve výroku I. zrušil vydaný směnečný platební rozkaz č. j. 37 Cm 121/2022-5, ve výroku II. řízení zastavil, ve výroku III. rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši 140 467,20 Kč a ve výroku IV. přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 90 002,40 Kč. Své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že žalovaná zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a proto žalobci náleží 2 úkony právních služeb po 22 380 Kč za převzetí zastoupení a zpětvzetí návrhu, 2 paušální částky po 300 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH a dále poměrná část (20 %) soudního poplatku ve výši 35 116,80, tj. celkem 90 002,40 Kč.7. Písemným podáním ze dne 15.12.2023 se žalovaná odvolala do výroku IV. o náhradě nákladů řízení a uvedla, že žalobce podal žalobu, aniž by žalovanou za podmínek § 142a odst.1 o. s. ř. vyzval k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů před podáním návrhu a poskytl ji lhůtu k jeho zaplacení. Žalovaná se o požadavku žalobce na zaplacení směnečného dluhu ve výši 3 500 000 Kč dozvěděla až doručením směnečného platebního rozkazu. Jelikož žalovaná svým chováním nezavdala příčinu k podání žaloby, má v takovém případě právo na náhradu nákladů řízení dle § 143 o. s. ř. Návrh nebyl podán důvodně a žalobce jej nevzal zpět pro chování žalované dle § 146 odst.2, věta druhá o. s. ř. Žalovaná dále uvedla, že žalobce nevynaložil účelné náklady právního zastoupení k uplatňování práva, neboť v době zahájení řízení nebyl zmocněn a plnou moc k právnímu zastoupení udělil advokátovi až v okamžiku zpětvzetí žaloby. Předmětná směnka měla zajišťovací povahu a sloužila k zajištění pohledávek ze smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ve výši 3 500 000 Kč, jež byla uzavřena ústně bez sjednané splatnosti. Do doby podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu nebyla žalovaná vyzvána k vrácení zápůjčky, smlouva nebyla žalobcem vypovězena, a proto ani nenastala splatnost zápůjčky. Podání návrhu žalovaná vyhodnotila jako vypovězení smlouvy o zápůjčce a částku 3 500 000 kč dobrovolně uhradila dne 10.3.2023. Žalovaná uplatnila náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 2 úkonů právní služby po 22 380 Kč za převzetí zastoupení a podání námitek, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH a dále náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 1 úkonu právní služby ve výši 22 380 Kč za podané odvolání, v rozsahu 1 paušální částky ve výši 300 Kč, to zvýšené o 21 % DPH.8. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.9. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst.2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.10. V souladu s § 96 odst.1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. V souladu s 96 odst.2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.11. Napadeným usnesením ve výrocích I., II. a III. byl zrušen směnečný platební rozkaz, řízení bylo zastaveno a soudem rozhodnuto o vrácení poměrné části soudního poplatku s tím, že v této části nebylo rozhodnutí napadeno odvoláním a je v právní moci. Předmětem odvolacího řízení je rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení v rozsahu výroku IV.12. V souladu s čl. I § 38 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné musí majitel předložit k placení v den platební nebo v jeden ze dvou následujících dnů.13. V souladu s § 142a odst.1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.14. Žalobce ve svých skutkových tvrzeních neuvedl ničeho o tom, že splnil svou povinnost uvedenou v čl. I § 38 ZSŠ a směnku předložil žalované k placení a v průběhu řízení žádným způsobem tuto skutečnost nijak neosvědčil. V takovém případě je třeba dospět k závěru, že dlužník nebyl v prodlení s úhradou směnečného dluhu, neboť k předložení směnky došlo až doručením směnečného platebního rozkazu spolu se žalobou (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.1.2006, sp. zn. 7 Cmo 115/2005).15. Vzhledem k tomu, že součástí spisu není předžalobní výzva předvídaná ust. § 142a odst.1 o. s. ř. a žalobce rovněž její existence nedoložil, nemá žalobce v důsledku její absence právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst.2, věta o. s. ř., jež byla soudem prvního stupně žalobci přiznána. Současně bylo žalovanou osvědčeno její tvrzení uvedené v námitkách a mezi účastníky není ani sporným, že směnečný dluh byl žalovanou žalobci uhrazen dne 10.3.2023 v rámci lhůty stanovené směnečným platebním rozkazem.16. V souladu s § 143 o. s. ř. žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení.17. V předmětné věci je třeba proto konstatovat, že žalovaná svým chováním nezavdala příčinu k podání žalobního návrhu, když po doručení směnečného platebního rozkazu směnečnou jistinu žalobci uhradila, aniž byla osvědčena řádná prezentace směnky a doručení předžalobní výzvy dle § 142a odst.1 o. s. ř. Naopak porušení povinnosti je třeba shledat v jednání žalobce, který uplatnil svůj návrh „předčasně“, aniž vyzval žalovanou k zaplacení směnečného dluhu za podmínek § 142a odst.1 o. s. ř.18. Za těchto okolností postupoval odvolací soud dle § 220 odst.1 písm.a) o. s. ř. a změnil napadené rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku IV. a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, jež vznikla před soudy obou stupňů dle § 224 odst.2 a § 143 o. s. ř. v rozsahu 2 úkonů právní služby po 22 380 Kč dle § 7 § 11 odst.1 písm.a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení a podání námitek proti směnečného platebnímu rozkazu, v rozsahu poloviny úkonu právní služby ve výši 11 190 Kč za podané odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (nikoli ve věci samé) o náhradě nákladů řízení dle § 7 a § 11 odst.2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále v rozsahu 3 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst.1,4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 68 788,50 Kč.