5 Cmo 109/2024-153 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvého stupně rozhodl o zrušení jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 13. 6. 2012, č. j. 49 Cm 180/2012-11 vůči žalované 2) v celém rozsahu a o zastavení řízení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 8 062 Kč (výrok II.) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se na žalovaných domáhala zaplacení směnečné pohledávky s příslušenstvím ve výši 5 014 909 Kč. Dříve, než začal soud jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 11. 11. 2013 žalobu vůči žalované 2) v celém rozsahu zpět, a proto soud dle § 96 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení zastavil a směnečný platební rozkaz vůči ní zrušil. Soudní poplatek se nevrací, neboť směnečný platební rozkaz již vůči žalovanému 3) nabyl právní moci. Dále soud uložil v souladu s § 148 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. žalobkyni povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení státu (znalečného), které nebyly kryty zálohou 5 000 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 1 písm. c) o. s. ř. s odůvodněním, že řízení bylo zastaveno.2. Žalovaná 2) podala proti výroku III. shora uvedeného usnesení včasné odvolání. V něm uvedla, že podávala námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, navíc její námitka nepravosti podpisu byla potvrzena znaleckým posudkem. K projednání námitek bylo nařízeno jednání, které bylo odročeno bez věcného projednání. Žalobkyně vzala proti odvolatelce žalobu zpět. Zastavení řízení z procesního hlediska tedy zavinila žalobkyně, proto měla být žalované přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaná 2) tedy navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku III. změnil tak, že je žalobkyně povinna žalované zaplatit k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení zahrnující zaplacenou zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč, odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání námitek), půl úkonu za dostavení se k ústnímu jednání, které se nekonalo, 3 režijní náhrady po 300 Kč, a DPH. Současně navrhla, aby odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, kde je rozhodnou částkou hodnota nákladů řízení.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok o náhradě nákladů řízení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že Městský soud v Praze vydal na návrh žalobkyně dne 13. 6. 2012 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 180/2012-11, v němž uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 5 014 909 Kč, 6 % úrok z této částky od 3. 5. 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 16 716 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 251 580 Kč. Žalovaná 1) a žalovaná 2) podaly proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky. Soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 20. 7. 2012, č. j. 49 Cm 180/2012-38 žalovanou 1) a žalovanou 2) k zaplacení zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 5 000 Kč za každou z nich, následně byl soudem ustanoven znalec za účelem zkoumání pravosti podpisu jednatele žalované 1) a žalované 2). Zálohy byly oběma žalovanými zaplaceny. Usnesením ze dne 3. 5. 2013, č. j. 49 Cm 180/2012-77 soud prvního stupně přiznal znalci , tituly před jménem, , Anonymizováno, znalečné ve výši 13 062 Kč. Dne 30. 10. 2013 se konalo jednání před soudem prvního stupně, při němž žalobkyně vzala žalobu v plném rozsahu zpět vůči žalované 1) a v částečném rozsahu (ohledně částky 1 671 000 Kč) rovněž vůči žalované 2). Usnesením ze dne 4. 11. 2013, č. j. 49 Cm 180/2012-109 soud v tomto rozsahu směnečný platební rozkaz vůči žalovaným 1) a 2) zrušil a řízení zastavil. Následně žalobkyně svým podáním ze dne 11. 11. 2013 vzala žalobu ve zbývajícím rozsahu zpět rovněž vůči žalované 2). Soud prvního stupně proto napadeným usnesením směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) v celém rozsahu zrušil a řízení ve vztahu mezi těmito účastníky zastavil. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 4. 2014, č. j. KSUL 69 INS 23190/2013-A-38 zjištěn úpadek žalované 2), o čemž odvolací soud vyrozuměl účastníky řízení přípisem ze dne 18. 4. 2014 s tím, že dle § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) bylo řízení ve shora uvedené věci přerušeno. Dne 21. 5. 2015 podala žalobkyně soudu prvního stupně návrh na vstup nového účastníka do řízení dle § 107a o. s. ř., neboť dne 18. 5. 2015 byla převedena indosamentem veškerá práva ze směnky na společnost , Jméno žalované A, . (žalovanou 1); žalobkyně tedy navrhla vstup této společnosti do řízení na místo žalobkyně, doložila smlouvu o postoupení pohledávky a kopii směnky s rubopisem a uvedla, že společnost se vstupem do řízení souhlasí. Dne 17. 6. 2024 vydal Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení č. j. KSUL 23 INS 26346/2020-B-19, kterým vzal na vědomí splnění oddlužení a osvobození dlužnice , Jméno žalované B, od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení.5. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2.6. Podle § 141 odst. 1 o. s. ř. lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen.7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Jak vyplývá z citovaných ustanovení, náhrada nákladů je ovládána zásadou úspěchu ve věci a doplněna zásadou zavinění. Judikatura je přitom ustálena v tom, že zavinění zastavení řízení dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. může spočívat také ve zpětvzetí žaloby, nejde-li o výjimku dle věty druhé, tedy že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného (obdobně v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, sp. zn. 22 Cdo 4359/2015, nebo sp. zn. 33 Cdo 3139/2015).10. Soud prvního stupně tedy rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně, když zastavení řízení z procesního hlediska zavinila žalobkyně ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tím, že vzala žalobu zpět. Nejednalo se přitom o zpětvzetí důvodně podané žaloby pro chování žalované ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. např. proto, že by žalovaná po podání žaloby poskytla požadované plnění (obdobně rovněž ve výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu). Žalobkyně je tedy dle citovaného ustanovení povinna nahradit žalované 2), která je zastoupena advokátem, náklady řízení zahrnující odměnu za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepsání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu ve výši 28 460 Kč za jeden úkon, dále za účast na jednání před soudem prvního stupně dne 30. 10. 2013 ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za tento úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) a § 12 odst. 2 advokátního tarifu, tedy ve výši 14 230 Kč, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhradu 21 % DPH ve výši 15 130,50 Kč, celkem tedy náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 87 180,50 Kč. Dále žalované 2) náleží náhrada ve výši 5 000 Kč, odpovídající zaplacené záloze na náklady důkazu znaleckým posudkem dle § 141 odst. 1 o. s. ř.11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně v části, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2), tedy ve výroku III., podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je shora uvedeno.12. K návrhu žalobkyně na vstup společnosti , Jméno žalované A, . (ve výše uvedené věci žalované 1) do řízení namísto žalobkyně podle § 107a o. s. ř. odvolac