5 Cmo 39/2024-148 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 15. 8. 2022 se , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala proti žalované (původně žalovaná 2.) a proti společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (původně žalovaná 1.) zaplacení částky 535 304 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 22. 7. 2022 do zaplacení a s odměnou ve výši 1 784,34 Kč. Jak původní žalobkyně uvedla, je řádným vlastníkem směnky vlastní splatné dne 21. 7. 2022, která byla vystavena dne 6. 12. 2017 v , Anonymizováno, a která zní na směnečný peníz ve výši 535 304 Kč. Směnku vystavila původně žalovaná 1. na řad původní žalobkyně, přičemž na směnce je vyznačena doložka „bez protestu“. Směnka, za jejímž zaplacení se jako aval zaručila žalovaná, byla splatná v , adresa, . Ani přes výzvu zaslanou v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. žalovaná ani původně žalovaná 1. dluh nezaplatily.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 37 Cm 110/2022-11, proti kterému podala žalovaná včasné námitky, v nichž učinila nesporným, že se jako rukojmí zaručila za zaplacení předmětné směnky. Namítla, že směnka byla vystavena k zajištění dluhu, kdy původně se jednalo o „firemní kontokorent“ žalované 1. Předmětná částka představuje maximální úvěrový rámec, který lze v rámci kontokorentu čerpat. Tato výše však vyčerpána nebyla, a proto částka 535 304 Kč nesouhlasí. Použitý kontokorent byl částečně splácen, kdy „žalovaná společnost“ uhradila na dluh částku ve výši 1 000 Kč. Směnečná suma byla tedy zčásti zaplacena.3. Pokud jde o původně žalovanou 1., tato námitky nepodala, v důsledku čehož směnečný platební rozkaz nabyl vůči ní právní moci.4. Podáním ze dne 21. 2. 2023 vzala původní žalobkyně žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že po podání žaloby jí bylo zaplaceno 28 000 Kč. Tato platba byla započtena na 6% úrok za období 22. 7. 2022 do 10. 2. 2023 ve výši 17 951,06 Kč, na směnečnou odměnu ve výši 1 784,34 Kč a na část směnečného peníze.5. Usnesením ze dne 1. 6. 2023, č. j. 37 Cm 110/2022-49, soud prvního stupně postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. připustil, aby do řízení na místo původní žalobkyně vstoupila společnost , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , na kterou směnka, jež je předmětem řízení, byla původní žalobkyní indosována.6. Podáním ze dne 22. 8. 2023 byla žaloba vzata zpět o 140 000 Kč s tím, že tuto částku uhradila žalovaná od posledního částečného zpětvzetí. Jednalo se o 5 plateb ve výši 28 000 Kč, které byly uskutečněny dne 13. 3. 2023, 18. 4. 2023, 16. 5. 2023, 19. 7. 2023 a 18. 8. 2023.7. Další částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno podáním žalobkyně ze dne 9. 11. 2023, a to o částku 28 000 Kč, kterou žalovaná uhradila dne 21. 9. 2023.8. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalované v platnosti v rozsahu povinnosti zaplatit částku 359 039,40 Kč s 6% úrokem z částky 535 304 Kč od 22. 7. 2022 do 10. 2. 2023, z částky 527 039,40 Kč od 11. 2. 2023 do 13. 3. 2023, z částky 499 039,40 Kč od 14. 3. 2023 do 18. 4. 2023, z částky 471 039,40 Kč od 19. 4. 2023 do 16. 5. 2023, z částky 443 039,40 Kč od 17. 5. 2023 do 19. 7. 2023, z částky 415 039,40 Kč od 20. 7. 2023 do 18. 8. 2023, z částky 387 039,40 Kč od 19. 8. 2023 do 21. 9. 2023 a z částky 359 039,40 Kč od 22. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou zrušil směnečný platební rozkaz v rozsahu povinnosti zaplatit směnečnou sumu 176 264,60 Kč s 6% úrokem z částky 8 264,60 Kč od 11. 2. 2023 do 13. 3. 2023, z částky 36 264,60 Kč od 14. 3. 2023 do 18. 4. 2023, z částky 64 264,60 Kč od 19. 4. 2023 do 16. 5. 2023, z částky 92 264,60 Kč od 17. 5. 2023 do 19. 7. 2023, z částky 120 264,60 Kč od 20. 7. 2023 do 18. 8. 2023, z částky 148 264,60 Kč od 19. 8. 2023 do 21. 9. 2023, z částky 176 264,60 Kč od 22. 9. 2023 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1 784,34 Kč a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok II.). Soud prvního stupně dále rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) a o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 117 991,70 Kč (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku konstatoval, že předložená směnka je platnou směnkou vlastní a že žalobkyně je její řádnou majitelkou, když ji nabyla indosací. Pokud jde o směnečný závazek žalované, odkázal na úpravu obsaženou v ustanoveních čl. I. § 77, § 30 a § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“). K žalovanou namítané platbě ve výši 1 000 Kč (v odůvodnění rozsudku nesprávně uvedeno „ve výši 1 000 000 Kč“) soud prvního stupně konstatoval, že z provedeného dokazování vyplývá, že jediná platba v této výši proběhla dne 16. 1. 2018, tedy ještě před splatností směnky. S ohledem na skutečnost, že dle tvrzení žalované se jednalo o kontokorentní úvěr, byla tato platba zohledněna při vyplňování směnky. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaná nemohla být poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě tvrdit a prokázat, kdy a jakým způsobem byla uvedená částka uhrazena, zda v námitkách mínila právě platbu výše uvedenou či ještě nějakou jinou. Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno k prokázání svého námitkového tvrzení. Pokud jde o námitku, že výše úvěrového rámce nebyla vyčerpána a částka 535 304 Kč proto nesouhlasí, jedná se o námitku neurčitou a tedy neprojednatelnou, neboť z ní není zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán. Pokud by tato námitka byla uplatněna samostatně, musela by být odmítnuta. V rozsahu nároků, jak jsou uvedeny ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, byl proto směnečný platební rozkaz ponechán vůči žalované v platnosti. V rozsahu nároků uvedených ve výroku II. rozsudku byl směnečný platební rozkaz vůči žalované postupem podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. zrušen a řízení bylo v tomto rozsahu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou zastaveno, neboť žaloba byla ohledně těchto nároků vzata zpět. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby byl směnečný platební rozkaz zrušen i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., podle kterých přiznal jejich náhradu žalobkyni v rozsahu odměny za 7 úkonů právní služby, 7 režijních paušálů po 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty.9. Žalovaná podala proti výrokům I. a IV. rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho zrušení v rozsahu těchto výroků a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že po podání námitek očekávala nařízení ústního jednání k jejich projednání, avšak jednání nařízeno nebylo, minimálně nebyla o konání jednání k projednání námitek vyrozuměna. Jak žalovaná uvedla, základní její námitka a obrana směřovala k tomu, že na směnečnou sumu bylo spláceno. Po podání námitek jednala s původní žalobkyní a prostřednictvím jejího zástupce se dohodla na vyřešení sporu uzavřením soudního smíru, dle kterého by byla splácena žalovaná částka, úrok i náklady řízení v měsíčních splátkách po 28 000 Kč. Návrh smíru byl připraven, žalovanými byl podepsán dne 5. 3. 2023 a poté byl odeslán k rukám zástupce původní žalobkyně k podpisu a k předložení soudu. Ze strany původní žalobkyně byl návrh na schválení soudního smíru podepsán dne 8. 3. 2023. Dohodnuté splátky žalovaná řádně splácela a až z odůvodnění rozsudku zjistila, že směnka byla v průběhu námitkového řízení rubopisována na žalobkyni, jejíž vstup do řízení byl připuštěn usnesením z 1. 6. 2023. Ani o tomto však žalovaná informována nebyla. Podle žalované jednala nová žalobkyně a majitelka směnky vědomě ke škodě žalované, neboť při nabývání směnky a vstupu do řízení musela být informována o uzavření smíru a všech splátkách, které byly v mezidobí spláceny. Námitka, že směnečná suma představuje maximální úvěrový rámec, nikoli však skutečnou výši dluhu, je podle žalované dostatečně určitá a konkrétní a byla způsobilá k projednání. Zřejmé přitom není, z jakého důvodu soud nerozhodl o schválení smíru.10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. S tvrzeními žalované vyjádřila nesouhlas a její námitky označila za zcela nedůvodné a tudíž liché. Žalobkyně upozornila na to, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně se snažila se žalovanou uzavřít soudní smír, avšak žalovaná je zcela nekontaktní, což je nutné přičítat jedině k její tíži. Žalobkyně i soud prvního stupně se návrh na smír snažily žalované doručit, avšak bez úspěchu. Nezbylo proto, než nařídit jednání a ve věci rozhodnout. Žalobkyně se ohradila proti námitce žalované, že mělo být vědomě jednáno k její škodě.11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výrocích I. a IV., podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvol