6 Cmo 179/2023-197 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 25. 5. 2021 domáhala se žalobkyně určení, že první žalovaný je jediným společníkem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“). V žalobě uvedla, že se domáhá určení vlastnického práva k podílu prvního žalovaného ve společnosti. Žalobkyně a první žalovaný jsou manželé, manželství uzavřeli 22. 3. 1998. Rozsah jejich společného jmění nebyl modifikován. Žalovaný nabyl podíl ve společnosti úplatně za trvání manželství a z prostředků společného jmění, do obchodního rejstříku byl jako společník zapsán 16. 9. 2016. První žalovaný převedl podíl na druhou žalovanou (svou matku) smlouvou ze dne 22. 10. 2020, aniž s tím žalobkyně souhlasila. Žalobkyně se dovolala relativní neplatnosti této smlouvy dopisem ze dne 30. 4. 2021. Žalovaní přesto neuvedli stav zapsaný v obchodním rejstříku do původního stavu. První žalovaný převedl podíl na druhou žalovanou těsně poté, co žalobkyně podala návrh na rozvod manželství. První žalovaný společnost fakticky ovládá i nadále. Převod podílu tedy neměl žádný ekonomický smysl; jeho cílem bylo pouze „umenšit masu aktiv SJM ve snaze krátit majetková práva žalobkyně v rámci vypořádání SJM“.2. Usnesením ze dne 7. 10. 2021, č. j. Ncp 646/2021-47, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“).3. Žalovaní namítali, že podíl nebyl součástí společného jmění žalobkyně a prvního žalovaného, neboť jej první žalovaný získal darem od svých rodičů. Původně byl jediným společníkem společnosti otec prvního žalovaného , Jméno žalované, st., který již zemřel. Důvodem převodu podílu na druhou žalovanou je poslední vůle otce a vlastně i podmínky darování, podle kterých měl být dar rodičům vrácen, nebudou-li fungovat rodinné vztahy. Chování žalobkyně vůči žalovaným je již delší dobu vyhrocené, žalobkyně „odstavila“ druhou žalovanou od kontaktu s vnoučaty, ničí vztahy prvního žalovaného s dětmi, očerňuje jej a kriminalizuje. Druhá žalovaná proto iniciovala vrácení daru do původní rodinné sféry.4. Žalovaní později své vyjádření doplnili tak, že podíl byl na prvního žalovaného převeden za symbolickou cenu 1 000 Kč, která nebyla a ani podle dohody stran neměla být zaplacena, protože šlo fakticky o dar. Skutečná hodnota podílu byla podstatně vyšší, pohybovala se kolem 2 milionů Kč. Podmínkou převodu bylo, že podíl vždy zůstane rodině a že v případě rozpadu manželství druhého žalovaného bude vrácen rodičům. Smlouva o převodu byla uzavřena 15. 11. 2013, avšak do obchodního rejstříku byl převod zapsán až v roce 2016 po smrti , Jméno žalované, st., který chtěl mít společnost po kontrolou. První žalovaný potom převedl podíl zpět druhé žalované za stejných podmínek, tj. také za symbolickou (a neuhrazenou) cenu 1 000 Kč. Druhá žalovaná doplnila, že kupní smlouvy považuje za simulované, ve skutečnosti šlo o dar.5. Žalobkyně v reakci na uvedené vyjádření upozornila, že první žalovaný je zkušeným podnikatelem, kterému nic nebránilo uzavřít smlouvu o převodu podílu jako smlouvu darovací, zejména za situace, že podíl by se potom nestal součástí společného jmění. Pokud byla naopak uzavřena smlouva kupní, bylo by jejím smyslem, aby se podíl stal součástí společného jmění. Účelem opožděného zápisu prvního žalovaného jako společníka bylo, aby se podíl nestal součástí dědictví po otci žalovaného a neměli na něj nárok sourozenci žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že na počátku jejich vztahu s prvním žalovaným neměl velký majetek žádný z nich a žalobkyně se společného podnikání aktivně účastnila.6. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalovaným přiznal náklady řízení (výroky II. a III.).7. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně a první žalovaný jsou od 22. 3. 1998 manželi a že jejich společné jmění nebylo modifikováno. , Jméno žalované, , Anonymizováno, . koupil podíl ve společnosti smlouvou ze dne 19. 10. 2007 od , jméno FO, za 200 000 Kč. Dne 15. 3. 2013 uzavřel s prvním žalovaným smlouvu, kterou mu podíl převedl za úplatu ve výši 1 000 Kč, kterou měl první žalovaný uhradit v hotovosti bez zbytečného odkladu. Ke konci roku 2013 vykázala společnost aktiva i pasiva ve výši 6 714 000 Kč, z čehož 6 282 000 Kč představovaly pozemky a stavby. Cizí zdroje financování činily 4 999 000 Kč. Tyto hodnoty byly podobné jako v roce předchozím. Společnost vlastní nemovitosti v , adresa, . Smlouvou ze dne 22. 10. 2020 převedl první žalovaný druhé žalované podíl ve společnosti za úplatu ve výši 1 000 Kč.8. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouvu o převodu podílu z 15. 11. 2013 je třeba posoudit podle tehdy platné právní úpravy, tj. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle té tvořil společné jmění manželů majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma za trvání manželství, s výjimkou majetku nabytého dědictvím nebo darem. Podle soudu prvního stupně svědčí převod podílu v hodnotě několika milionů Kč za úplatu ve výši 1 000 Kč o tom, že vůlí smluvních stran nebyl úplatný převod podílu, nýbrž jeho darování. Společnost v době převodu fungovala, vykazovala zisk, vlastnila majetek v hodnotě přes 6 milionů Kč a dlužila 4 999 000 Kč. Stěží si lze představit, že by podíl v takové společnosti převedl někdo za částku 1 000 Kč, za kterou se převádí společnosti nefunkční, dlouhodobě ztrátové, nemajetné, případně předlužené. Navíc šlo o převod z otce na syna. Současně podle soudu prvního stupně smlouva z 15. 11. 2013 splňovala náležitosti smlouvy o bezúplatném převodu obchodního podílu. Smlouva kupní je tedy ve smyslu § 41a obč. zák. simulovanou, ve skutečnosti se jednalo o darování. Podíl se proto nestal součástí společného jmění, a proto k jeho dalšímu převodu na druhou žalovanou nebylo třeba souhlasu žalobkyně.9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalobkyně. Skutečnosti, že kupní cena podílu byla nízká a že se jednalo o převod z otce na syna, podle ní nestačí pro závěr, že se jednalo o zastřenou smlouvu darovací. Nízká úplata podle žalobkyně ještě neznamená ani neplatnost prvního úkonu, ani simulaci. Prvnímu žalovanému nic nebránilo uzavřít smlouvu darovací, zvlášť pokud se jednalo o osoby zkušené jako v podnikatelském, tak v právním prostředí. Žalobkyně odkázala na judikaturu, podle které je pro závěr, že projevený právní úkon neodpovídá pravé vůli účastníků, nezbytný pečlivě zjištěný skutkový základ. Především je třeba zjistit, proč strany projevily navenek formálně zcela jinou vůli, než kterou skutečně měly. Přitom je třeba právní úkon vyložit podle § 35 odst. 2 obč. zák., přičemž taková interpretace nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle. Určitost písemného právního úkonu je pak dána obsahem listiny.10. Tvrzení žalovaných jsou podle žalobkyně navíc rozporná. Pokud si rodiče prvního žalovaného skutečně přáli, aby podíl zůstal v jejich rodině a jejich rodinné podnikání nebylo dotčeno rozpadem manželství žalobkyně a prvního žalovaného, nedávalo smyslu uzavírat smlouvu kupní, pokud si žalovaní byli dobře vědomi, že dar není součástí SJM. Navíc ujednání o rozvazovací podmínce rozpadu manželství ve smlouvě o převodu podílu z 15. 11. 2013 zcela absentuje. Přitom uvedená smlouva naopak obsahuje ujednání, že smí být měněna a doplňována jen písemně. Pokud by takové ujednání o rozvazovací podmínce skutečně existovalo, zanikla by smlouva z roku 2013 automaticky, aniž by bylo třeba uzavírat další smlouvu o převodu podílu. Ostatně i smlouva z roku 2020 má formu smlouvy kupní. Navíc druhá žalovaná v odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření uvedla, že vrácení daru nemělo žádnou souvislost s rozvodem manželství žalobkyně a žalovaného č. 1. K uvedeným rozporům soud prvního stupně nepřihlédl.11. Tvrzení prvního žalovaného jsou potom podle žalobkyně nevěrohodná už proto, že v řízení o výchově a výživě jejich společné dcery tvrdil, že je zcela nemajetný, načež bylo prokázáno, že disponuje majetkem v řádech stovek milionů Kč. Žalobkyně setrvává na svém tvrzení, že první žalovaný převedl podíl na druhou žalovanou za účelem spekulativního snížení majetku v SJM. Žalobkyně připomíná, že důkazní břemeno k prokázání, že věc nabytá za trvání manželství nespadá do společného jmění, tíží žalovaného. Žalovaná podle ní toto břemeno neunesl. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.12. Žalovaní se k odvolání nevyjádřili.13. Žalobkyně podáním z 23. 11. 2023 opravila rozpor mezi žalobními tvrzeními a žalobním návrhem tak, že se nyní domáhá určení, že podíl ve společnosti je ve společném jmění žalobkyně a prvního žalovaného.14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.15. Podle ustálené judikatury „v odvolacím řízení je změna žaloby přípustná a z ustanov