7 Cmo 165/2024-722 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl, že se žaloba o zaplacení částky 9 770 649,19 Kč zamítá a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 2 172 370 Kč.2. V odůvodnění rozsudku soud uvedl následující:3. Žalobkyně se žalobou domáhala žalovaném zaplacení částky v celkové výši 11 milionů Kč, přičemž žaloba sestávala z částí označených písmeny A až K, v nichž byly uvedeny jednotlivé případy, kdy měl žalovaný porušit svoji povinnost jako jednatel žalobce jednat s péčí řádného hospodáře a způsobit tak žalobci škodu v žalobě uvedené výši.4. Soud rozhodl rozsudkem ze dne 31. 8. 2015, č. j. 80 Cm 34/2010-330, tak, že v rozsahu nároku na zaplacení částky 100 297,17 Kč řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 070 647,19 Kč a nahradit žalobci náklady řízení. Ve zbytku žalobu výrokem III. zamítl. Tento rozsudek ve výrocích I. a III. nabyl právní moci dne 14. 11. 2015.5. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2016, č. j. 8 Cmo 121/2016-416, tento rozsudek ve výroku II. zrušil a v tomto rozsahu věc zdejšímu soudu vrátil k dalšímu řízení.6. Soud znovu rozhodl rozsudkem ze dne 20. 6. 2019, č. j. 80 Cm 34/2010-563, tak, že pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil řízení co do nároku na zaplacení částky 300 000 Kč a ve zbytku, tedy co do nároku na zaplacení částky 9 770 649,19 Kč, žalobu zamítl.7. Proti výroku I. tohoto rozsudku (částečné zastavení řízení) se účastníci neodvolali, a tak nabyl právní moci. Ve výrocích II. a III. byl rozsudek na základě odvolání žalobce potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2020, č. j. 6 Cmo 255/2019-597.8. Na základě dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 27 Cdo 496/2021-630, zrušil jak uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze, tak rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2019, č. j. 80 Cm 34/2010-563, ve výrocích II. a III. a v tomto rozsahu věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení.9. Předmětem řízení tedy nadále zůstal nárok na zaplacení částky 9 770 649,19 Kč.10. V souladu s právním názorem odvolacího soudu soud vyzval žalobkyni podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) k doplnění žalobních tvrzení ke všem bodům žaloby, žalobkyně doplnění tvrzení neprovedla.11. Pokud žalobkyně svá nedostatečná žalobní tvrzení nedoplnila, pouze je zopakovala a na poslední výzvu k jejich doplnění usnesením ze dne 21. 9. 2023, č. j. 80 Cm 34/2010-677, nereagovala, soud uzavřel, že žalobkyně neunesla svoje břemeno tvrzení.12. Soud proto žalobu zamítl. Uvedl, že nenařizoval jednání ve věci, vzhledem k tomu, že důvodem jejího zamítnutí bylo neunesení břemene tvrzení žalobkyní, tedy bez nutnosti provádět další dokazování.13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci a jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému.14. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení a aby odvolací soud podle § 221 odst. 2 o.s.ř. nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.15. Odvolání odůvodnila tím, že soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, aniž by pro postup dle § 115a o.s.ř. byly splněny zákonné předpoklady. Ani jeden z účastníků se nevzdali práva účasti na projednání věci, nedali souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Rozsudek je vydaný v rozporu s právní úpravou a s ustanovením čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).16. Shrnula, že soud o věci již dříve dvakrát rozhodl, že stejně tak odvolací soud a že k dovolání Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 29.06.2022, č.j. 27 Cdo 496/2021-630, rozsudek odvolacího soudu ze dne 17. 9. 2020, č. j. 6 Cmo 255/2019-597, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 80 Cm 34/2010-563, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud poté nařídil na den 7.9.2023 jednání ve věci. Dne 4.9.2023 soud toto jednání bez náhrady zrušil. Usnesením ze dne 27.9.2023, č. j. 80 Cm 34/2010- 677, soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá žalobní tvrzení. Poté soud dne 29.1.2024 v 9:00 hod. při jednání vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.17. Skutečnost, že soud na jednání dne 29.1.2024 vyhlásil odvoláním napadený rozsudek, se žalobkyně dozvěděla z informací uveřejněných na internetovém portálu InfoSoud. Soud žalobkyni předvolání na toto jednání nezaslal. Ze spisu je zřejmé, že soud nezaslal předvolání na uvedené jednání ani žalovanému.18. Soud navíc žádného z účastníků řízení nepoučil dle ust. § 119a o.s.ř.19. Návrh, aby odvolací soud nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce, odůvodnila tím, že jsou zde závažné procesní vady řízení, které zasahují do základního práva účastníků na spravedlivý proces, přičemž vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení, které je fakticky opět na začátku, přispěje změna samosoudce k řádnému vyřešení věci.20. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že je napadené usnesení správné a navrhl jeho potvrzení. Uvedl, že ve věci jednání nařízeno nebylo, žalobkyně tedy nesprávně tvrdí, že bylo jednání nařízeno na den 29.1.2024. Soud reagoval na nečinnost žalobkyně nejhospodárněji a nejrychleji, jak mohl. Žalobkyně nesplnila svoji povinnost tvrzení po dobu čtyř měsíců od výzvy soudu.21. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z níže uvedených důvodů neobstojí.22. Předně odvolací soud uvádí, že jde již o třetí rozhodnutí o věci.23. Ze spisu vyplynulo, že soud o věci před vydáním napadeného rozsudku dvakrát rozhodl, přičemž odvolací soud tato rozhodnutí soudu přezkoumal a vydal též dvě rozhodnutí, k dovolání Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 29.06.2022, č.j. 27 Cdo 496/2021-630, druhé rozhodnutí odvolacího soudu, a to rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020, č. j. 6 Cmo 255/2019-597, jakož i druhý rozsudek Městského soudu v Praze, a to rozsudek ze dne 20. 6. 2019, č. j. 80 Cm 34/2010-563, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud poté nařídil na den 7.9.2023 jednání ve věci. Vyrozuměním ze dne 4.9.2023 soud toto jednání bez náhrady zrušil. Usnesením ze dne 27.9.2023, č. j. 80 Cm 34/2010- 677, soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá žalobní tvrzení způsobem, ve výzvě specifikovaná a aby navrhla ke svým tvrzením důkazy. Žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k doplnění svých tvrzení, žádosti soud vyhověl.24. Ze spisu nevyplynulo, že by soud poté, co o věci rozhodl Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 29.06.2022, č.j. 27 Cdo 496/2021-630, soud k projednání věci nařídil jednání.25. Ze spisu dále vyplynulo, že na č. l. 687 je založen protokol o vyhlášení rozsudku před soudem prvního stupně. Podle tohoto protokolu došlo k vyhlášení napadeného rozsudku dne 29. 1. 2024. Z tohoto protokolu nevyplývá, že by při vyhlášení byli přítomni účastníci, či jejich zástupci, ani, že by soud obeslal k vyhlášení rozsudku účastníky, či jejich zástupce.26. Napadeným rozsudkem rozhodl soud, jak výše uvedeno a s výše uvedeným odůvodněním.27. Co se týče námitky odvolatelky, že postupem soudu, který bez nařízení jednání zamítl její žalobu pro neunesení důkazního břemene ke svým tvrzením, bylo porušeno její právo na projednání věci v přítomnosti účastníků řízení, odvolací soud konstatoval následující:28. Podle § 115a o. s. ř. platí, že k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.29. Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.30. K otázce práva na projednání věci v přítomnosti účastníka řízení se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11.02.2020, sp. zn. III. ÚS 2440/19.31. Uvedl v něm, že ……11. Soudní praxe totiž vymezila základní pravidla pro postup podle § 115a o. s. ř., která důsledně reflektují zjištění skutkového stavu věci na základě účastníky řízení předložených listinných důkazů. Vychází z toho, že soudní řízení je ovládáno zásadou projednací a zásadou ústnosti, přičemž bez nařízení jednání může soud výjimečně věc projednat a rozhodnout jen tehdy, byl-li náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin, neboť jimi byly prokázány všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci. Ukáže-li se, že účastník řízení dosud nesplnil svou povinnost tvrzení (nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně) nebo povinnos