9 Cmo 232/2023-41 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je členem družstva , Jméno žalované B, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO žalované B, (dále též jen „družstvo“) - žalovaného 2., se základním a dalším členským vkladem ve výši 60 000 Kč a s právem na uzavření nájemní smlouvy na garážové stání č. , Anonymizováno, (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem III. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne 31. 12. 2013 byla mezi žalobcem a žalovanou 1. uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností v , právnická osoba, (dále též jen „dohoda“), kde se žalobce zavázal na žalovanou 1. převést podíl, zahrnující právo nájmu ke garážovému stání č. , Anonymizováno, . Dohoda obsahuje prohlášení žalobce, že podíl družstvu splatil v plné výši, a dále prohlášení účastníků, že ke dni podpisu dohody mezi nimi došlo k finančnímu vypořádání a že nemají vůči sobě žádné pohledávky ani závazky. Dohoda neobsahuje ujednání o úplatnosti ani bezúplatnosti převodu. Žalovaná 1. žalobci za převod obchodního podílu ničeho neuhradila. Dohodu převzalo družstvo dne 31. 12. 2015. Žalovaná 1. byla místopředsedkyní představenstva žalovaného 2. od 6. 12. 2010 do 23. 6. 2015; od 16. 5. 2012 do 15. 5. 2015 byl předsedou žalovaného 2. , právnická osoba, , od 7. 5. 2015 do 21. 11. 2016 byl předsedou , tituly před jménem, , od 21. 11. 2016 do 17. 7. 2018 byla předsedkyní , Anonymizováno, a od 17. 7. 2018 do současnosti je předsedou , Anonymizováno, . Podle stanov družstva nevyžaduje převod členství na fyzickou nebo právnickou osobu souhlas představenstva. Právní účinky převodu nastávají dle článku 7.4. a) stanov splněním oznamovací povinnosti. Žalobce sdělil družstvu dopisem ze dne 11. 12. 2013, že ukončuje nájem garážového stání č. , Anonymizováno, k 1. 1. 2014 a žádá o vypořádání členského podílu. Dále se žalobce obrátil na družstvo dopisem z 30. 12. 2014 a sdělil, že ke dni 30. 12. 2013 písemně ukončil nájem garážového státní č. , Anonymizováno, , a že jako převodce ke stejnému datu uzavřel s žalovanou 1. dohodu o převodu členských práv a povinností. V dopise žádal o vypořádání členského podílu, který nebyl do 29. 12. 2014 vypořádán. Družstvo uvedlo, že dohoda byla doručena družstvu dne 31. 12. 2013, a s odkazem na stanovy dále uvedlo, že k tomuto dni ukončil žalobce členství v družstvu, a pokud jde o vypořádání členského podílu, to proběhlo v rámci uzavřené dohody s žalovanou 1., ze které se podává, že došlo k finančnímu vypořádání a účastníci nemají vzájemné pohledávky. Družstvo v dopise ze dne 6. 1. 2015 uzavřelo, že nemá vůči žalobci závazek vyplatit mu vypořádací podíl. Dále se žalobce obrátil na družstvo dopisem ze dne 30. 3. 2015, v němž uvedl, že žalovaná 1. předložila dohodu o převodu členských práv jeho matce, která dohodu podepsala a nikoli on. Žádné plnění od žalované 1. přitom neobdržel. Družstvo mu sdělilo, že dohoda o převodu členských práv nenabyla účinnosti, protože žalovaná 1. předložila družstvu pouze fotokopii, tudíž nebyla doručena způsobem dle článku 7.4.a) stanov. V dopise ze dne 27. 4. 2015 odkázalo představenstvo žalovaného 2. žalobce na „jiné orgány věcně k tomu příslušné“ a výslovně se zabývalo pouze splněním oznamovací povinnosti žalované 1. V roce 2009 uzavřelo družstvo smlouvu o nájmu parkovacího stání č. , Anonymizováno, s žalobcem jako s členem družstva. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou 1. prostřednictvím svého právního zástupce k vydání družstevního podílu, neboť dohoda byla podepsána matkou žalobce, aniž k tomu byla zmocněna, a dále je dohoda neurčitá, neboť neobsahuje výslovné prohlášení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný. V čestném prohlášení Boženy Hachlové ze dne 24. 5. 2021 matka žalobce uvedla, že dohodu o převodu členských práv nepodepsal žalobce, ale ona. V evidenci družstva osvědčující evidenci převodu družstevního podílu byl zapsán převod členství mezi žalobcem a žalovanou 1. dne 31. 12. 2013.3. Právně soud prvního stupně věc posoudil podle § 609 o. z. ve spojení s § 629 o. z., kdy dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou 1. je opodstatněná. Žalobce shledává neplatnost dohody ve dvou důvodech, a to, že dohodu nepodepsal on sám, ale jeho matka, aniž by k tomuto právnímu jednání byla žalobcem zmocněna, a dále že je dohoda neurčitá, neboť neobsahuje výslovné sdělení, zda je převod úplatný či bezúplatný. O obou těchto namítaných důvodech neplatnosti předmětné dohody žalobce věděl nejpozději dne 30. 3. 3015, když z dopisu předsedovi představenstva žalovaného 2. datovaného téhož dne vyplývá, že žalobci byl obsah dohody k tomuto datu znám. V něm upozorňuje na článek IV. dohody o převodu členských práv a povinností ohledně finančního vypořádání, ke kterému dle tvrzení žalobce nikdy nedošlo, přičemž dále v tomto dopise uvádí, že on sám žádnou dohodu nepodepsal, když ji podepsala jeho matka. V obou těchto případech se jedná dle názoru soudu prvního stupně o neplatnost relativní, když o relativní neplatnost jde tehdy, pokud je stanovena na ochranu zájmu určité osoby. Relativní neplatnosti se musí dotčená osoba dovolat. Pokud se neplatnosti nedovolá, považuje se právní jednání za platné. Možnost dovolání se relativní neplatnosti právního jednání se promlčuje v obecné tříleté lhůtě dle § 629 o. z. od okamžiku kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo se mohla měla dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty. Jelikož se žalobce o tvrzených důvodech neplatnosti dohody dozvěděl nejpozději dne 30. 3. 2015, promlčecí lhůta uplynula dnem 30. 3. 2018. Žaloba byla soudu doručena dne 17. 2. 2023, tedy po marném uplynutí promlčecí lhůty. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I.), přitom dále již nepřistoupil k věcnému posouzení žaloby. O náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.) soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce a domáhal se jeho změny a vyhovění návrhu, když namítl, že soud prvního stupně porušil povinnost stanovenou mu v ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř., tedy poučit účastníka řízení o svém odlišném právním názoru. Žalobce totiž jasně ve své žalobě uváděl, že dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu ze dne 31. 12. 2013 považuje za absolutně neplatnou, když v tomto ohledu poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2288/2010 či sp. zn. 29 Cdo 3279/2015. Namítl, že pokud hodlal soud prvního stupně posoudit otázku neplatnosti odlišně od právního názoru žalobce, měl v tomto směru poučit žalobce, aby doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy. Dohoda je přitom absolutně neplatná, když neobsahuje přesné ujednání, zda je převod členských práv úplatný či bezúplatný. Neplatnost dovozuje žalobce z ustanovení § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), a dále ustanovení § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), podle něhož musí být právní úkon určitý. Tomuto požadavku však dohoda v oblasti sjednání úplatnosti či bezúplatnosti nevyhovuje. Absolutní neplatnost dohody je pak dovozována žalobcem a contrario ze znění ustanovení § 40a obč. zák. Dle ustanovení § 267 odst. 1 obch. zák. sice rovněž v obchodních vztazích platil princip relativní neplatnosti, ale to se netýkalo smluv podle části druhé obchodního zákoníku, což byla úprava korporátních vztahů a družstva. Tedy i na smlouvu o převodu členských práv v družstvu se použil princip absolutní neplatnosti. I pokud by se o relativní neplatnost jednalo, pak dle názoru žalobce soud prvního stupně jednak zcela nesprávně posoudil okamžik vzniku takového práva a jednak i nesprávně posoudil právní dopady takové neplatnosti, pokud jde o promlčení práva namítat neplatnost dohody ze dne 31. 12. 2013. Žalobce byl rozhodnutím družstva ze dne 27. dubna 2015 utvrzen v tom, že je členem družstva, družstvo s ním jako se členem i nadále jednalo (smlouva ohledně sjednání nájemního práva ke garážovému stání č. , Anonymizováno, ) a tedy žalobce v daný okamžik neměl naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle ustanovení § 80 o. s. ř., a tedy nemohl své právo soudně uplatnit. Nadto z ustanovení článku VI odstavce 1 dohody ze dne 31. 12. 2013 plyne, že účinnosti dohoda ze dne 31. 12. 2013 nabyla až dnem předložení a potvrzení představenstvem družstva, tedy až dne 1. 4. 2021 vyvolala tato dohoda předpokládané právní účinky a teprve až tehdy mohl žalobce namítat neplatnost dohody. Není možné namítat neplatnost neúčinného právního jednání, protože pokud ten nenabude účinků, nedošlo k zásahu do práv účastníka takového neplatného právního jednání. Taková námitka by byla jen teoretickou, pro futuro, kdyby bylo právní jednání účinné.5. Žalovaná 1. k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně správně dovod