12 Cmo 192/2024-121 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu o určení, že žalobci a) a b) jsou společnými členy , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO žalované, (dále též jen „družstvo“), dále zamítl žalobu o určení, že druhá žalovaná není členem družstva a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovaným 1) a 2) náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi žalobci a družstvem probíhají spory vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 254/2023 2024 (o vyslovení neplatnosti členské schůze ze dne 16. 4. 2020, podnět ke zrušení družstva) a 68 Cm 16/2024 (o vyslovení neplatnosti členské schůze ze dne 15. 1. 2024). Žalobci podali žalobu proto, aby bylo vyjasněno, zda jsou členy družstva či nikoliv. Mají za to, že nabyli členství v družstvu přechodem z žalované 2) při převodu vlastnického práva k jednotce č. , Anonymizováno, o velikosti 3+1, o výměře 112 m2, nacházející se v 5. nadzemním podlaží budovy čp. , Anonymizováno, , bytový dům na adrese , adresa, , postavené na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané na LV , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, ), na základě stanov družstva s účinností k 30. 6. 2015. Družstvo ve svém vyjádření k žalobě namítlo nedostatek naléhavého právního zájmu ze strany žalobců, neboť otázka, zda jsou jeho členy, bude řešena ve shora označených řízeních u Městského soudu v Praze jako otázka předběžná. Dále uvedlo, že z jeho stanov nelze dovodit, že členský podíl automaticky přechází při převodu jednotky. Žalovaná 2) navrhla zamítnutí žaloby s tím, že svůj podíl v družstvu žalobcům nikdy nepřevedla.2. Soud se souhlasem účastníků řízení ve věci rozhodl podle ust. §115a o. s. ř. bez nařízení jednání. S odkazem na ust. § 80 o. s. ř. a § 663 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) i na judikatorní závěry Nejvyššího soudu formulované v usnesení ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2007/2022, a ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2727/2022 se předně zabýval tím, zda mají žalobci na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Uzavřel, že v daném případě tomu tak není, neboť to, zda jsou členy družstva, tedy zda na ně přešel podíl v družstvu v rámci převodu jednotky či nikoliv, bude řešeno v řízeních, která jsou u téhož soudu vedena pod sp. zn. 66 Cm 254/2023 2024 a 68 Cm 16/2024. Vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze se mohou domáhat pouze členové družstva, členové představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobci nejsou členy představenstva nebo kontrolní komise družstva ani jeho likvidátory. Napadnout daná rozhodnutí tak mohou pouze z pozice členů družstva. To, zda jsou členy družstva, si musí soudy vyhodnotit v rámci obou shora uvedených řízení jako otázku předběžnou. Není tak dán naléhavý právní zájem na určení v tomto řízení. Nejedná se ani o situaci, kdy ještě nebylo do práva žalobců zasaženo, neboť již proběhly členské schůze družstva, kdy nebylo se žalobci jednáno jako s jeho členy. Rovněž tak nejde o případ, kdy jinak než pomocí žaloby na určení nelze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2727/2022). K nápravě či eliminaci stavu ohrožení totiž stačí, když v řízeních sp. zn. 66 Cm 254/2023 2024 a 68 Cm 16/2024 soud vysloví v rámci odůvodnění meritorního rozhodnutí, že žalobci jsou či nejsou členy žalovaného , právnická osoba, je zcela dostačující pro nápravu závadného stavu, neboť žalovaný 1) pak na základě toho může provést zápis do seznamu členů. Z důvodu absence naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení soud žalobu vůči žalovanému 1) zamítl, aniž se zabýval meritem věci. Rovněž ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2), tj. co do negativního určení, že žalovaná 2) není členkou žalovaného družstva, neshledal soud s ohledem na výše uvedenou argumentaci právní zájem ze strany žalobců. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalovaných, kteří byli v řízení plně úspěšní.3. Žalobci podali proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhli jeho změnu tak, aby bylo žalobě vyhověno a byla jim přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Odkázali na souběžně probíhající řízení sp. zn. 66 Cm 254/2023 a 68 Cm 16/2024, v nichž je rozhodováno o návrzích na vyslovení neplatnosti členských schůzí družstva, konaných ve dnech 16. 4. 2020 a 15. 1. 2024, i na postoj družstva vůči jejich osobám, kdy lze hovořit do jisté míry o animozitě členů představenstva družstva. Je tak pravděpodobné, že i pokud by soudy v paralelně probíhajících řízeních vyhodnotily, že žalobci jsou členy družstva, nepřistoupilo by družstvo k jejich zápisu na seznam členů, neboť by k tomu nebylo povinno (nebylo by o tom rozhodnuto samostatným výrokem). Soud správně vyhodnotil, že otázka, zda jsou odvolatelé členy družstva, bude v paralelních řízeních posuzována jako otázka předběžná. Posouzení takové otázky není závazné při rozhodování v následném řízení, v němž je posuzována stejná předběžná otázka, jakkoli se následně rozhodující soud musí vypořádat s tím, proč z dříve přijatých závěrů o stejné předběžné otázce nevycházel. V řízení sp. zn. 66 Cm 254/2023 byl mimo to družstvem podán návrh na přerušení řízení do skončení řízení o určení členství v družstvu. Odvolatelé se dále vyjádřili ke vzniku svého členství v družstvu, které odvozují podle čl. 3.2, 6.2 a 6.7.1 stanov družstva ze dne 28. (29.) 1. 2002 od vkladu vlastnického práva k jednotce a namítli, že družstvo k nim nikdy jako ke členům nepřistupovalo, ani s nimi jako se členy nejednalo. Pokud soudy v rámci řešení předběžné otázky určí, že odvolatelé jsou členy družstva, ale to je přesto na seznam členů nezapíše, budou odvolatelé nuceni brojit proti každému jednotlivému usnesení, které družstvo přijme, samostatným návrhem, neboť jim nebude umožněno se na jeho (ne)přijetí podílet. Odvolatelé se dále vymezili proti dílčím závěrům, na nichž soud prvního stupně založil své rozhodnutí, a uzavřeli, že podáním určovací žaloby sledovali odstranění dalších budoucích sporů.4. Družstvo ve svém vyjádření k odvolání navrhlo potvrzení rozsudku. Odkázalo na podrobnou argumentaci, obsaženou ve svém podání ze dne 5. 6. 2024 a dále uvedlo, že soud prvního stupně správně konstatoval (s odkazem na příslušná rozhodnutí Nejvyššího soudu), že určovací žaloba má preventivní charakter a není zpravidla opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo měly být porušeny a kde je třeba domáhat se žalobou na plnění. Poukázali rovněž na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž naléhavý právní zájem na určení právního vztahu není dán, má-li jím být vyřešena předběžná otázka, která je určující pro rozhodnutí o žalobě na plnění v jiném řízení mezi týmiž účastníky. Družstvo rovněž namítlo, že odvolatelé účelově manipulují s některými skutečnostmi, například předvídají, jak by se družstvo zachovalo v případě kladného posouzení jejich členství coby předběžné otázky řešené v jiném řízení. K žalobcům družstvo nikdy nepřistupovalo jako ke svým členům, jelikož se dle jeho názoru nikdy nestali vlastníky členského podílu a svého členství se několik let po jeho údajném vzniku ani nedomáhali.5. Rovněž druhá žalovaná navrhla potvrzení rozsudku. Uvedla, že soud správně posoudil otázku preventivního charakteru u určovací žaloby, který není v žalobě naplněn. Zjevně je i v rozsudku rozsáhle odůvodněná absence naléhavého právního zájmu žalobců, který by jim umožňoval určovací žalobu podat. Žalovaná 2) má rovněž za to, že odvolání je zmatečné a argumenty žalobců nejsou validní. V dalším pak odkázala na své vyjádření ze dne 9. 8. 2024.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ust. § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Při posouzení otázky, zda žalobcům svědčí právní zájem na navrhovaném určení (§ 80 o. s. ř.), na jejímž posouzení založil soud prvního stupně své rozhodnutí, vyšel odvolací soud z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu tohoto ustanovení, z níž se podává, že1) Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne