12 Cmo 85/2025-435 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku zamítl žalobu o zaplacení směnečného peníze ve výši 290 960 Kč s postižními právy a v bodech II. a III. výroku uložil žalobci jednak povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 8 538, jednak povinnost zaplatit žalovaným č. 1 a č. 2 (dále jen „žalovaní“) náhradu nákladů řízení ve výši 374 132 Kč.2. Žalobce se domáhal na žalovaných zaplacení směnečného peníze ve výši 290 960 Kč s postižními právy z titulu směnky vlastní, vystavené žalovanými nikoliv na řad žalobce.3. Žalovaní namítli, že podpisy na směnce nejsou pravé. Směnka nemá kauzu. Předmětem smlouvy o půjčce byl spotřebitelský úvěr na bydlení podle § 2 odst. 2, písm. b), bod 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Žalobce neměl oprávnění smlouvu uzavřít, ta je neplatná podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouva o půjčce byla zajištěna směnkou v rozporu se zákonem. Finanční prostředky se nedostaly do dispoziční sféry žalovaných, údajně byly připsány na účet společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “). Smluvní pokuta dle článku II., odst. 2.2 smlouvy o půjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny půjčky odporuje dobrým mravům a je zjevně nepřiměřená. Smlouva o půjčce byla sjednána za účelem splnění povinnosti žalovaných ze smlouvy o smlouvě budoucí o dílo, smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvy příkazní č. 642/18 ze dne 20. 7. 2018 (dále jen „smlouva SOS“), ve kterých se žalovaní zavázali k úhradě finančních prostředků společnosti ES ve formě záloh, přestože žalobce věděl, že žalovaní finančními prostředky nedisponují. Smlouva SOS byla adhezní smlouvou ve smyslu ustanovení § 1798 a násl. o. z. uzavřenou mezi , Anonymizováno, jako podnikatelem a žalovanými jako objednateli, přičemž o následcích jejího uzavření byly neúplně a zkresleně informováni. Splatnost smlouvy o půjčce byla stanovena na 23. 4. 2019, zhruba 2 měsíce po jejím uzavření, a žalobci muselo být zřejmé, že není v silách žalovaných spotřebitelský úvěr vrátit. Žalobce jednal nepoctivě, v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku. In eventum je smlouva relativně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z., neboť smysl a účel zákona vyžaduje, aby spotřebitelský úvěr poskytovala osoba mající příslušné oprávnění.4. Následně doplnili, že platnost smlouvy o půjčce musí být posuzována ve vazbě na postup žalobce a , Anonymizováno, vůči žalovaným. , Anonymizováno, představila žalovaným svůj program „Nulová hotovost“, při němž žalovaní nepotřebovali počáteční hotovost. Přesvědčila žalované k uzavření smlouvy SOS, úhrada sjednané zálohy ve výši 170 000 Kč měla být zajištěna z hypotečního úvěru, který měla zprostředkovat , Anonymizováno, . Ta, mající vědomost o nedostatku finančních prostředků, nabídla žalovaným „zprostředkování“ smlouvy o půjčce se žalobcem, která rovněž měla být refinancována z hypotečního úvěru. Splatnost půjčky byla stanovena do dvou měsíců z důvodu, aby se žalovaní dostali do prodlení s vrácením půjčky a vznikl nárok na smluvní pokutu. Žalobce v rozporu s § 112 z. s. ú. použil k zajištění své pohledávky směnku; podmínky uvedené v § 112 odst. 2 z. s. ú. nebyly splněny. Žalobce v rozporu s § 75 a § 76 z. s. ú. nepostupoval při sjednávání a poskytnutí půjčky s odbornou péčí, poskytl nejasné, nepravdivé, zavádějící a klamavé informace, neposoudil úvěruschopnost žalovaných a obsahem smlouvy neučinil informace uvedené v § 106 odst. 1 z. s. ú. Při sjednávání smlouvy o půjčce žalobce předpokládal, že se dostanou do prodlení, čímž dojde k aktivaci smluvní pokuty, která v takovém případě představuje skrytý úrok.5. Rozsudek ze dne 29. 5. 2023, č. j. 41 Cm 29/2022–224, kterým byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024 č. j. 12 Cmo 132/2023-332 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem tam uvedeným (smluvní pokuta představuje skrytý úrok, smlouva o půjčce, která je smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 2 písm. b), bod 2 z. s. ú., je smlouvou úplatnou). V dalším řízení zůstala stanoviska účastníků neměnná; vyjma námitky relativní neplatnosti vznesené žalovanými, kterou žalobce označil za uplatněnou po uplynutí zákonné tříleté promlčecí lhůty.6. Po provedeném dokazování (spornou směnkou 20. 2. 2019, smlouvou o půjčce č. 6421801 ze dne 20. 2. 2019, výpisem z účtu, žádostí o poskytnutí půjčky ze dne 9. 2. 2019, e-mailovou komunikací ze dne 18. 2. 2019, 19. 2. 2019, 5. 7. 2019, výpisem z bankovního a nebankovního registru klientských informací, finančním dotazníkem ze dne 25. 7. 2018, smlouvou o dílo č. 642/18 ze dne 30. 5. 2019, dohodou o ukončení a vypořádání závazku ze smlouvy o dílo č. 642/18 ze dne 29. 6. 2021, soupisem sjednaných prací a dodávek, dopisem ze dne 9. 11. 2020, e-mailovou komunikací ze dne 25. 1. 2021, znaleckým posudkem č. 273/2022 ze dne 18. 12. 2022, předžalobní upomínkou ze dne 3. 11. 2021, dokladem o doručování, e-mailovou komunikací ze dnů 17. 7. 2020, 13. 1. 2021, 8. 2. 2021 a 15. 7. 2021, výslechem svědka , jméno FO, a výslechem žalovaného č. 1) soud uzavřel, že žalovaní vystavili blankosměnku, zajišťující pohledávku ze smlouvy o půjčce č. 6421801 a udělili žalobci právo blankosměnku doplnit o chybějící údaje. Ty žalobce doplnil v souladu s dohodou o vyplňovacím právu obsaženou ve smlouvě o půjčce podle čl. I § 10 a § 77 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“). Důkazní břemeno k prokázání námitek, vyjma povinnosti prokázat pravost směnky, tíží žalované. Znalkyně z oboru písmoznalectví ve znaleckém posudku učinila kategorický závěr, že podpisy žalovaných na směnce jsou jejich pravými podpisy. Přijatý závěr byl podložen obsahem nálezu. Směnka není z tohoto důvodu neplatná. Neplatnost směnky nezakládá ani její grafická podoba, když podpis výstavců kryje souvislý text směnečného prohlášení. Nedůvodná je i námitka absence kauzy směnky, neboť kauzou směnky byla smlouva o půjčce ze dne 20. 2. 2019.7. Pokud jde o námitku relativní neplatnosti smlouvy o půjčce, promlčecí lhůta počne běžet ode dne, kdy se osoba oprávněná neplatnost namítnout o těchto skutečnostech dozvěděla, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Byla-li smlouva o půjčce uzavřena dne 20. 2. 2019 a námitka relativní neplatnosti uplatněna až v podání ze dne 20. 5. 2022, byla námitka relativní neplatnosti vznesena až po uplynutí promlčecí lhůty.8. K námitce, že prostředky poskytnuté na základě smlouvy o půjčce nebyly deponovány na účet žalovaných, soud uvedl, že není vyžadováno fyzické předání předmětu půjčky dlužníkovi. V předmětné věci byly finanční prostředky podle ujednání převedeny na účet společnosti , Anonymizováno, .9. S ohledem na spotřebitelské postavení žalovaných při uzavření smlouvy se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru na bydlení dle § 2 odst. 2 písm. b), bod 2 z. s. ú. Úrok za poskytnutí půjčky sjednán nebyl. Odvolací soud přijal závěr, že smluvní pokuta byla skrytým úrokem a smlouva je smlouvou úplatnou; tímto závěrem byl soud vázán. Zabýval se tudíž posouzením dalších námitek žalovaných ve světle zákona o spotřebitelském úvěru, kterým se předmětná smlouva řídí.10. Sjednaná smluvní pokuta je v souladu s limitem stanoveným v § 122 odst. 2, věta první z. s. ú., nepřekračuje ani maximální možnou hranici stanovenou v § 122 odst. 3 z. s. ú. Smluvní pokuta mohla činit (při poskytnutí půjčky ve výši 170 000 Kč) maximálně 85 000 Kč. Směnečná suma je tvořena jistinou ve výši 170 000 Kč, smluvní pokutou ve výši 85 000 Kč a zákonným úrokem ve výši 41 960 Kč, jak vyplývá z výzvy k zaplacení. Námitka žalovaných tedy neobstojí.11. Protože sjednaná smluvní pokuta představuje skrytý úrok, je smlouva o půjčce smlouvou úplatnou, podléhající úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Námitková obrana žalovaných založená mimo jiné na tvrzení o zákazu zajištění závazků z předmětné smlouvy směnkou je důvodná. V rámci řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by zde existovala výjimka z uvedeného zákazu použít směnku k zajištění spotřebitelského úvěru podle § 112 odst. 2 z. s. ú.12. Námitku, že žalobce reálně úvěruschopnost žalovaných v době uzavírání smlouvy o půjčce neprověřoval, vzal soud za prokázanou, když jednostranná prohlášení žalovaných ve smlouvě a v žádosti takovým posouzením nejsou. Žalobce měl svůj podnikatelský záměr postaven na skutečnosti, že žalovaní nejsou schopni půjčku zaplatit do dvou měsíců, tj. na tom, že nejsou úvěruschopní, čímž byl porušen § 86 z. s. ú., a smlouva je proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 5 Cmo 21/2023).13. K námitce žalovaných ohledně rozporu jednání žalobce se zásadami poctivého obchodního styku, soud odkázal na hodnocení provedené odvolacím soudem při posuzování jednání žalobce, zdali je jednáním absolutně neplatným dle § 588 o. z. Soud se ztotožnil s argumentací žalovaných, že žalobce porušil ustanovení § 76