14 Cmo 257/2024-200 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na zrušení výmazu společnosti , Jméno advokáta B, . v likvidaci, IČO , IČO, (dále jen „společnost“), z obchodního rejstříku a nařízení její likvidace (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- dne 25. 2. 2013 byla mezi navrhovatelkou (v postavení objednatelky) a společností (v postavení zhotovitelky) podepsána smlouva o dílo (provedení splaškové kanalizace), se sjednanou cenou 14 898 400,90 Kč;- dne 29. 8. 2014 byl vyhotoven soupis vad a nedodělků, dílo bylo předáno;- dne 20. 1. 2021 se konala valná hromada společnosti, jež rozhodla o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, likvidátorem byl jmenován , Jméno advokáta C, ;- vstup společnosti do likvidace byl zapsán v obchodním rejstříku a zveřejněn v Obchodním věstníku (dne 5. 2. 2021 a 19. 2. 2021);- navrhovatelka svou pohledávku do likvidace nepřihlásila;- dne 8. 12. 2021 byla likvidátorem vypracována zpráva o průběhu likvidace, z níž se podávají dluhy společnosti vůči společníkům a společnosti , právnická osoba, ;- likvidační zůstatek (ve výši 46 784 Kč) byl rozdělen věřitelům;- dne 5. 4. 2022 byla společnost vymazána z obchodního rejstříku;- 4. 6. 2015 bylo k návrhu společnosti zahájeno insolvenční řízení vůči navrhovatelce, řízení bylo 11. 6. 2015 zastaveno pro zpětvzetí návrhu.3. Na takto ustaveném základě dospěl k závěru že předpoklady § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nebyly naplněny. Navrhovatelkou nebyly tvrzeny žádné skutečnosti nasvědčující existenci dosud neznámého majetku společnosti. Jediným důvodem pro vyhovění návrhu by mohl být zájem navrhovatelky hodný právní ochrany, avšak ani ten nebyl naplněn. Navrhovatelka měla možnost svou (spornou a nesplatnou) pohledávku přihlásit do likvidace, což se nestalo (svého práva řádně a včas nevyužila), přičemž oznámení o vstupu společnosti do likvidace bylo řádně a včas zveřejněno (§ 198 odst. 2 o. z.). Právo domáhat se (eventuální) neúčinnosti právního jednání (§ 589 o. z.) má pouze věřitel, nikoli likvidátor společnosti. Z účetních dokladů vypracovaných likvidátorem společnosti nelze bez dalšího dovodit, že by finanční prostředky, kterými společnost v předchozích účetních obdobích disponovala, byly účelově vyplaceny společníkům (popř. využity v rozporu se zákonem o účetnictví). Důvodem pro obnovení společnosti by nebylo ani případně nesprávné vypracování účetních dokladů, tato skutečnost by maximálně zakládala odpovědnost likvidátora. K neukončenému soudnímu řízení, jež je vedeno u Okresního soudu v Karlových Varech uvedl, že není podstatné, „zda je dohoda o narovnání platná“, ani to, zda navrhovatelce vznikla z důvodů eventuálních vad škoda, či na straně společnosti bezdůvodné obohacení. Byť konečné zprávě lze vytknout absenci informací o neukončeném soudním řízení. Likvidátor však má možnost podat návrh na výmaz společnosti i přesto, že probíhá soudní spor (o vydání bezdůvodného obohacení).4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).5. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu vyhověl.6. Odvolatelka považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné a „zmatečné“. Soud prvního stupně pominul (navržené) důkazy (mimo jiné zprávu o průběhu likvidace z 8. 12. 2021), ani žádným způsobem nezkoumal dluh vůči společnosti , právnická osoba, , ani to, že si jednatelé vypláceli odměny bez ohledu na „existující exekuční tituly“. Chybí i úvaha o „faktickém předlužení“. Má za to, že „nový majetek lze získat postupem“ dle § 66 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a „prostřednictvím insolvenčního řízení proti jednatelům“. Za tímto účelem získala Protokoly – Oznámení věřitele o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání. Odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 4 Cmo 37/2023, týkající se otázky běhu subjektivní promlčení doby u práva z titulu ručení člena statutárního orgánu. Soudu prvního stupně vytýká i to, že jí bylo odňato právo na soudní ochranu – podání žaloby vůči jednatelům společnosti. Rozebírá (srovnává) právní úpravu odpovědnosti člena statutárního orgánu ve znění účinném do 31. 12. 2020 a po 1. 1. 2021. Na podporu svých tvrzení argumentuje usnesením Nejvyššího soudu sp. zn 5 Tdo 1300/2014 a § 206 o. z.7. Účastníci 1 až 4 považovali rozhodnutí soudu prvního stupně za správné.8. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 1 odst. 3, 4, § 28 z. ř. s.), a odvolání neshledal důvodným.9. Odvolací soud předně podotýká, že rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly (podle obsahu odvolání) na újmu uplatnění práv odvolatele. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1467/2014, uveřejněné pod číslem 91/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).10. Byť tedy odvolatelka ve svém odvolání namítá nepřezkoumatelnost odvoláním napadeného usnesení, přesto je z obsahu jejího odvolání zřejmé, že věděla, jak soud prvního stupně rozhodl a z jakého důvodu. Protože ani případné nedostatky odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí nemohly být na újmu práv odvolatelky, není možné úspěšně dovozovat, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013).11. Je vycházeno ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci účinně zpochybněna. Pro stručnost na ně proto odvolací soud odkazuje (k možnosti postupu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, ze dne 27. 10. 2021, sen. zn. 29 ICdo 141/2019, či ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 29 Cdo 1322/2023, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz).12. Podle § 209 o. z. zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla (odstavec první). Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů (odstavec druhý).13. Pro posouzení věci je klíčová otázka aktivní věcné legitimace navrhovatelky. Není pochyb, že vymezení toho, co je (a není) jiný zájem hodný právní ochrany, záleží na rozhodnutí soudu v poměrech každé konkrétní věci.14. V poměrech předmětné věci navrhovatelka naplnění uvedeného zákonného předpokladu pro vyhovění návrhu spatřuje v tom, že z důvodu výmazu společnosti z obchodního rejstříku nemůže pokračovat v (jí zahájeném) řízení vedeném před Okresním soudem v Karlových Varech (sp. zn. 18 C 145/2018), resp. že s ohledem na probíhající (soudní) řízení neměla být společnost z obchodního rejstříku vymazána.15. Otázku, zda může likvidátor podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přesto, že probíhá spor o náhradu škody vzniklé společnosti, již vyřešil Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi, kdy uzavřel, že rozhodnutí o takovém postupu patří plně do působnosti likvidátora, který také nese za takové rozhodnutí odpovědnost, a pokud by likvidátor takovým rozhodnutím způsobil společnosti, popřípadě jejím společníkům škodu, je za ni odpovědný. Podal-li likvidátor společnosti v době, kdy nebyl ukončen spor o majetek společnosti, návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, bylo takové rozhodnutí plně v jeho působnosti. Povinností likvidátora za takové situace je, aby posoudil, zda další vedení spo