5 Cmo 43/2025-831 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 25. 6. 2008, domáhal proti žalovanému zaplacení nájemného ve výši 1 508 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení z této částky od 25. 10. 2007 do 31. 12. 2007, s 10,75% úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 a dále s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, navýšené o 7 procentních bodů, a to od 1. 7. 2008 do zaplacení, jako nájemného za pronájem sušičky Zander HDK 140/350 č. 03/25295 (dále jen sušička).2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným existoval obchodní závazkový vztah charakteru investiční výstavby, kdy žalobce dodával žalovanému stroje z oblasti vzduchotechniky, které žalovaný dále dodával ke kompletaci závodu , Anonymizováno, . Nájem sušičky trval mezi žalobcem a žalovaným od 14. 11. 2005 do 5. 9. 2007, kdy byla sušička odvezena ze závodu , Anonymizováno, . Nájemní vztah měl vzniknout na základě potřeby žalovaného zajistit dočasně náhradu za vadnou sušičku v závodě , Anonymizováno, .3. Žalovaný namítl, že vadu původní sušičky, spočívající ve výkonu, neúspěšně reklamoval u žalobce, který namítal nevhodnou instalaci a nedostatečný servis sušičky. Žalobce podmínil poskytnutí náhradní sušičky úhradou nájemného za poskytnutí náhradní sušičky. Žalovaný však popřel, že by uzavřel s žalobcem dohodu o zapůjčení sušičky a nájemné odmítl hradit.4. Rozsudkem č. j. 49 Cm 168/2008-254 ze dne 6. 4. 2011 soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 508 000 Kč s příslušenstvím. Soud měl za prokázané, že na základě nabídky žalobce a objednávky žalovaného byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena nájemní smlouva a žalovaný byl povinen hradit nájemné za poskytnutí sušičky. Současně nebylo prokázáno, že by žalobce na základě kupní smlouvy poskytl žalovanému vadnou sušičku, a žalovanému proto nevznikl nárok z odpovědnosti za vady v podobě bezplatného užívání náhradní sušičky.5. K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením č. j. 2 Cmo 223/2011-309 ze dne 31. 8. 2012 uvedený rozsudek ze dne 6. 4. 2011 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení za účelem opětovného posouzení, jestli mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy a zda sjednaná cena nájmu není v rozporu s dobrými mravy nebo se zásadami poctivého obchodního styku. Pokud by nebyla prokázána existence nájemního vztahu, pak by bylo třeba posoudit nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.).6. Soud rozsudkem č. j. 49 Cm 168/2008-372 ze dne 3. 7. 2013 žalobě vyhověl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že nebylo prokázáno, že by žalobce plnil žalovanému vadně. Nájemní smlouva mezi žalobcem a žalovaným vznikla na základě objednávky žalovaného na pronájem sušičky vystavené v návaznosti na nabídku žalobce z 8. 11. 2005. Sušička byla žalovanému zapůjčena od 11. 11. 2005 do 5. 9. 2007. Výše nájemného byla odvozena od nájemného sjednaného mezi společností , Anonymizováno, coby faktického dodavatele sušičky a žalobcem, ve vztahu k žalovanému bylo nájemné navýšeno o 10 %. Žalovaný sušičku objednal, užíval a nájemné po stanovenou dobu nehradil. Soud dospěl k závěru, že pokud objednávku nepodepsal za žalovaného , Anonymizováno, podepsala ji jiná oprávněná osoba pověřená touto činností a žalobce nemohl vědět, že k tomu tato osoba nebyla oprávněna.7. K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem č. j. 2 Cmo 435/2013-445 ze dne 25. 11. 2016 rozsudek ze dne 25. 11. 2016 změnil a žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku poukázal na § 16 obchodního zákoníku a uvedl, že nebyla zjištěna konkrétní osoba, která vystavila objednávku sušičky. Žalobce neprokázal potvrzení objednávky v akceptační lhůtě 5 dnů od okamžiku obdržení objednávky. Z toho důvodu na straně žalovaného nevznikla povinnost pro vrácení bezdůvodného obohacení.8. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 23 Cdo 1777/2016-487 ze dne 20. 6. 2017 rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2016 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí dovolací soud uvedl, že závěr odvolacího soudu, že smlouva o pronájmu nemohla vzniknout konkludentně, nemá oporu v § 275 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Nebylo zpochybněno, že žalovaný považoval pronájem sušičky za dočasné řešení chodu výroby v závodu , Anonymizováno, , a proto odmítal nájemné hradit. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že se nezabýval vůlí stran při uzavírání nájemní smlouvy za podmínek § 266 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku, otázkou relativní neplatnosti nájemní smlouvy a otázkou vzniku bezdůvodného obohacení plněním z neplatného právního úkonu mezi účastníky neplatné nájemní smlouvy. Sama skutečnost, že zboží fakticky dodal a odebral odlišný subjekt, nevylučuje vznik bezdůvodného obohacení.9. Rozsudkem č. j. 2 Cmo 435/2013-538 ze dne 18. 9. 2019 odvolací soud potvrdil rozsudek ze dne 3. 7. 2013. V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že vůlí obou smluvních stran bylo co nejrychlejší zajištění náhradní sušičky, byť by se jednalo o formu nájmu, s cílem předejít případným škodám. Žalovaný nedal najevo, že sušičku neobjednal, resp. sušičku neodmítl, přičemž náhradní sušička v závodu , Anonymizováno, fungovala až do její demontáže. Nebylo podstatné, která konkrétní osoba objednávku za žalovaného podepsala. Nebylo možno vyloučit, že se mohlo jednat o osobu, která k tomu nebyla oprávněna, avšak mohlo se jednat nejvýše o překročení jednatelského oprávnění na straně žalovaného, přičemž žalobce by byl v dobré víře podle § 15 odst. 2 obchodního zákoníku. Smlouva o nájmu byla uzavřena poskytnutím plnění na základě objednávky žalovaného podle § 275 odst. 4 obchodního zákoníku. Uvedená smlouva o nájmu nemusela být uzavřena v písemné formě.10. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 23 Cdo 658/2020-562 ze dne 15. 5. 2020 zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 18. 9. 2019 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávně právně posoudil věc, když užil § 15 obchodního zákoníku za situace, kdy nebylo zjištěno, kdo za žalovaného vystavil objednávku, a nezabýval se tím, za jakých okolností došlo k zániku nájmu (podnájmu) mezi účastníky sporu s vědomím toho, že nájemní vztah mezi , Anonymizováno, jako dodavatelem sušičky a žalobcem zanikl.11. Odvolací soud usnesením č. j. 2 Cmo 435/2013-596 ze dne 27. 7. 2022 rozsudek soudu ze dne 3. 7. 2013 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Své usnesení odůvodnil tím, že vzhledem k délce řízení, rozsahu dokazování a ke stanovisku žalovaného není pravděpodobné zjištění osoby, která objednávku za žalovaného podepsala, resp. zda tak učinila v provozovně žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1026/2004). Z tohoto důvodu, a to ani za podmínek § 16 obchodního zákoníku, nelze dovodit existenci smluvního ujednání mezi účastníky sporu. S ohledem na reklamaci sušičky poptával žalovaný od žalobce urychlené zapůjčení sušičky, což následně uskutečnila společnost , Anonymizováno, dodáním a instalací náhradní sušičky. Žalovaný si musel být vědom skutečnosti, že v závodě , Anonymizováno, byla naistalována sušička, za jejíž zapůjčení bude třeba zaplatit. Žalovaný měl povinnost dodání náhradní sušičky zabezpečit. Žalovaný byl v závazkovém vztahu ke společnosti , právnická osoba, a realizoval plnění do závodu , Anonymizováno, . Skutečnost, že dodávku sušičky ve finální verzi realizovala společnost , Anonymizováno, nezbavila žalovaného odpovědnosti. Jelikož žalovaný ze svých prostředků nezabezpečil zapůjčení sušičky a jeho majetek se v důsledku toho nezmenšil, žalovaný se instalací sušičky obohatil na úkor žalobce, u kterého sušičku poptával. Z toho důvodu bylo třeba nárok žalobce vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení a znalecky ocenit pronájem dané sušičky v příslušném období nájmu.12. Rozsudkem ze dne 29. 11. 2024 č. j. 49 Cm 168/2008-759, soud v bodu I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 314 762 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % p. a. od 25. 10. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,75 % p. a. od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, a dále ve výši reposazby stanovené ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, navýšené o sedm procentních bodů, a to od 1. 7. 2008 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V bodu II. výroku soud žalobu co do částky 193 238 Kč s příslušenstvím zamítl. V bodu III. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 1 105 139,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.13. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že neměl za důvodnou námitku promlčení s ohledem na to, že o vzniku bezdůvodného obohacení se žalobce (v odůvodnění nesprávně uvedeno žalovaný, poznámka odvolacího soudu) dozvěděl až v průběhu řízení, a proto mu nemohla uplynout subjektivní dvouletá promlčecí doba ve smyslu § 107 obč. zák. Žaloba o zaplacení n