9 Cmo 373/2024-619 — Vrchní soud v Praze

Předchozí řízení1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v České Lípě dne 8. 1. 2018 a doplněnou 19. 2. 2018 domáhal se žalobce a), aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 11 374 Kč. Uvedl, že byl jako člen žalovaného uživatelem garáže č. 004, postavené na parcele , Jméno advokáta B, (dále jen „garáž č. 4“). Užívání této garáže mu bylo družstvem znemožněno a nebyl mu vyplacen ani vypořádací podíl.2. Podáním doručeným Okresnímu soudu v České Lípě dne 28. 11. 2018 domáhal se žalobce navíc zaplacení „úroků z prodlení dle občanskoprávních vztahů z částky 11 374 Kč od prvního dne prodlení do dne zaplacení včetně“ s tím, že první den prodlení je určen právními předpisy, resp. stanovami bytového družstva.3. Usnesením ze dne 20. 3. 2019, č. j. Ncp 95/2019-39, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem.4. Usnesením ze dne 15. 7. 2019, č. j. 38 Cm 28/2019-53, odmítl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“), návrh na zahájení řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení s odůvodněním, že žaloba je v této části neurčitá, neboť žalobce ani přes poučení soudu neuvedl požadovanou úrokovou sazbu ani datum počátku prodlení. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 8. 2019.5. Žalovaný ve svém vyjádření upozornil na skutečnost, že představenstvo žalovaného dne 28. 1. 2014 vyloučilo oba žalobce z družstva a shromáždění delegátů vyloučení dne 29. 5. 2014 potvrdilo. Žalobci napadli svá vyloučení žalobami o vyslovení neplatnosti, o nichž dosud nebylo rozhodnuto. Podle stanov žalovaného přitom nárok na vypořádací podíl vzniká až uplynutím lhůty tří měsíců poté, co nabude právní moci rozhodnutí soudu o návrhu na vyslovení neplatnosti vyloučení. Vedle toho žalobce užívá také garáž č. 6, jejíž vyklizení je rovněž předmětem soudního řízení. Žaloba by tedy měla být zamítnuta, neboť nárok uplatněný žalobce se ještě nestal splatným.6. Usnesením ze dne 12. 9. 2019, č. j. 38 Cm 28/2019-96, připustil Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“), přistoupení žalobkyně b) do řízení.7. Usnesením ze dne 24. 8. 2021, č. j. Nco 93/2021-117, rozhodl Vrchní soud v Praze, že soudce Mgr. Vladimír Foldyna není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci. Námitku podjatosti podali žalobci s odůvodněním, že uvedený soudce rozhoduje všechny spory mezi nimi a žalovaným, a to vždy v jejich neprospěch, nedbá jejich procesních práv, neposkytuje jim poučení a chová se vůči nim arogantně. Vrchní soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobci netvrdí, že by soudce Mgr. Foldyna měl jakýkoli poměr k věci, účastníkům či jejich zástupcům a výhrady žalobců k postupu jmenovaného soudce v jejich věcech nejsou důvodem k jeho vyloučení.8. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 1. 2022, č. j. 38 Cm 28/2019-327, ve znění usnesení ze dne 27. 5. 2022, č. j. 38 Cm 28/2019-361, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Po skutkové stránce vyšel zejména ze skutečností známých z činnosti soudu, zejména, že žalobci se stali členy žalovaného již v roce 1981, kdy převodem nabyli právo užívat , Anonymizováno, a družstevní garáž č. 4. Následně dalším převodem ze dne 4. 2. 2002 nabyli také právo užívat , Anonymizováno, . Oba byty byly převedeny do jejich vlastnictví. Žalovaný nabídl žalobcům také převod garáží do jejich vlastnictví za cenu 2 800 Kč za jednu garáž, která odpovídala nákladům na vyřízení převodu. Žalobci tuto nabídku odmítli a požadovali převod bezplatný. Žalovaný následně vypověděl nájem obou garáží, aby je mohl prodat jiným zájemcům. Užívací právo ke garáži č. 4 žalobcům zaniklo 30. 11. 2002. Žalobci odmítli garáže dobrovolně vyklidit, načež jim vyklizení garáže č. 4 bylo nařízeno soudem. Žalobci se nestarali o údržbu garáží, do kterých střechou zatékalo, pročež je nechal opravit žalovaný a po žalobcích se domáhal náhrady ve výši 70 792 Kč. I po opravě střechy odstranili žalobci petlice na garážích a dále je užívali. Představenstvo žalovaného rozhodlo dne 28. 1. 2014 o vyloučení žalobců z družstva pro porušování členských povinností; námitky žalobců proti vyloučení zamítlo shromáždění delegátů dne 29. 5. 2014. Návrh na vyslovení neplatnosti vyloučení žalobců z žalovaného družstva soud prvního stupně zamítl; žalobci proti jeho usnesení podali odvolání. Dne 22. 4. 2014 byla garáž č. 4 soudně vyklizena, načež ji žalovaný prodal třetí osobě.9. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z § 749 odst. 1 z. o. k. a současných stanov žalovaného, podle kterých je vypořádací podíl majetkovým právem na vypořádání při zániku účasti člena v právnické osobě bez právního nástupce. Zánik užívacího práva k družstevní garáži bez zániku členství v družstvu nezakládá nárok na vypořádací podíl. Právo na vypořádání žalobcům nevzniklo ani podle čl. 26 odst. 4 stanov žalovaného účinných od 23. 11. 2006 do 31. 12. 2013, neboť toto právo bylo sjednáno pouze pro případ zániku užívacího práva k bytu bez zániku členství, nikoli však pro případ zániku užívacího práva ke garáži. Tam, kde se ujednání stanov vztahovalo i na garáže, bylo to ve stanovách vždy uvedeno v závorce. Nárok žalobců na vypořádací podíl potom ještě není splatný, neboť jeho splatnost je navázána na skončení řízení o vyslovení neplatnosti jejich vyloučení, které však dosud probíhá.10. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání. Podáním ze dne 10. 10. 2022 žalobci odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které má být při určení výše vypořádacího podílu bývalého člena bytového družstva přihlédnuto k obvyklé hodnotě jeho zaniklého podílu, a navrhli změnu žaloby tak, aby žalovaný byl uznán povinným vyplatit žalobcům vypořádací podíl „ve výši tržní hodnoty včetně příslušenství“.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 10. 2022, č. j. 9 Cmo 54/2022-378, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud nepřipustil změnu žaloby, neboť v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). Změněný žalobní návrh navíc nesplnil náležitosti stanovené § 79 odst. 1 o. s. ř. Není z něj patrné, čeho se navrhovatel konkrétně domáhá, tj. jaká konkrétní výše majetkového vypořádání podle představ žalobců odpovídá tržní hodnotě garáže č. 4 a jakého konkrétního příslušenství se žalobci domáhají (v případě úroku z prodlení je třeba uvést sazbu a období, za které je úrok požadován). Odvolací soud také neshledal, že by soudce Mgr. Vladimír Foldyna byl vyloučen z projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. O návrhu na jeho vyloučení bylo již zdejším soudem rozhodnuto a žalobci upozorněni, že důvodem vyloučení soudce podle § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně nejsou okolnosti spočívající v jeho postupu v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiným věcech.12. Podle odvolacího soudu lze se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že žalobci zatím nemají nárok na vyplacení vypořádacího podílu, neboť žalobci byli sice z žalovaného družstva vyloučeni, avšak jejich právo na vypořádací podíl se dosud nestalo splatným. Podle § 749 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) se totiž lhůta splatnosti vypořádacího podílu počítá až od právní moci rozhodnutí soudu o návrhu na prohlášení neplatnosti vyloučení. Toto řízení však v případě žalobců ještě skončeno nebylo. Vedle toho je splatnost vypořádacího podílu vázána rovněž na vyklizení družstevního bytu (resp. v případě žalobců družstevní garáže č. 6), kterou žalobci dosud nevyklidili. S žalobci odvolací soud naproti tomu souhlasil v tom, že se v projednávané věci nedomáhají vypořádacího podílu, na který jim vzniklo právo jejich vyloučením z družstva, nýbrž vypořádání souvisejícího s tím, že jim za trvání jejich společného členství zaniklo právo nájmu družstevní garáže č. 4, aniž by za zánik tohoto práva obdrželi náhradu.13. Odvolací soud dovodil, že otázku, zda žalobcům vzniklo právo na vypořádání za zánik nájmu garáže č. 4, je třeba řešit podle právní úpravy a stanov žalovaného platných v době, kdy žalobcům zaniklo právo užívat tuto družstevní garáž, tj. podle skutkových zjištění soudu prvního stupně k 30. 11. 2002. Rozhodné je tak v uvedené době platné znění obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“) a v té době platné stanovy žalovaného.14. Odvolací soud proto podle § 213a odst. 1 ve spojení s § 120 odst. 2 větou první o. s. ř. doplnil dokazování o stanovy žalovaného ve znění platném od 29. 11. 2001, které byly podle sbírky listin obchodního rejstříku účinné k 30. 11. 2002. Podle čl. 26 odst. 4 těchto stanov, „zanikne-li nájemní poměr člena k bytu bez zániku členství, vznikne členovi nárok na výplatu členského podílu a dodatečného členského vkladu uplynutím 3 měsíců od schválení roční účetní závěrky za rok, ve kterém po zániku nájmu přestal byt užívat a vyklizený jej předal družstvu“. Podle čl. 14 až 16 stanov přitom majetkovou účast člena v družstvu tvořil základní členský vklad ve