Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému (tehdy v postavení žalovaného č. 2) a společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 1 008 397 Kč s úrokem ve výši 6 % ročně z této částky od 2. 7. 2013 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 3 361 Kč a náhradu nákladů řízení 104 920,20 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním. Vůči společnosti nabyl rozsudek právní moci, společnost pak byla dne 25. 3. 2020 vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce.3. Žalobkyně vzala před jednáním odvolacího soudu, konkrétně podáním ze dne 25. 5. 2026 žalobu v celém rozsahu zpět z důvodu oddlužení žalovaného.4. Žalovaný byl usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 6. 2026, č. j. 12 Cmo 85/2026-53, vyzván ke sdělení, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí či nikoliv, a pokud ne, tak z jakých důvodů, vše s tím, že pokud se nevyjádří ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení, bude odvolací soud předpokládat, že ve smyslu § 101 odst. 4, § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) se zpětvzetím žaloby souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 24. 6. 2026, do současnosti vyjádření nepodal, odvolací soud proto vychází z domněnky, že se zpětvzetím žaloby souhlasí a náhradu nákladů řízení nepožaduje.5. Odvolací soud postupoval podle § 222a odst. 1 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a současným žalovaným zrušil a řízení zastavil.6. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, ve spojení s § 146 odst. 2, věta druhá, o. s. ř., tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků. Žalobkyně sice procesně zavinila zastavení řízení, žalovaný však náhradu nákladů nepožadoval.