3 Cmo 45/2025-357 – Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému, aby žalobce přijal za svého člena (výrok I.) a aby zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 78 972 Kč (výrok II.).2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že vycházel ze žaloby, v níž žalobce tvrdil, že je sportovním oddílem vodního póla a jeho účelem je rozvoj tělesné a duševní kultury členů a široké veřejnosti, výuka a zdokonalování plaveckých dovedností, zejména dětí a mládeže, aktivní sportovní činnost se zaměřením na vodní pólo, vytváření podmínek pro účast členů spolku - závodníků v soutěžích vodního póla pořádaných v tuzemsku i v zahraničí, závodní činnost členů spolku a dále pak pořádání sportovních akcí pro členy spolku i veřejnost. Žalovaný je jediným sportovním svazem oprávněným organizovat oficiální celonárodní soutěže klubů vodního póla a reprezentačních výběrů. Žalovaný již sedm let soustavně odmítá přijmout žalobce za svého člena a neumožňuje mu, resp. jeho členům, účastnit se jím pořádaných oficiálních soutěží. V důsledku toho je žalobce oproti členům žalovaného znevýhodněn v několika rovinách. V první řadě žalobce nemůže využít materiální prostředky včetně státních a jiných dotací, které žalovaný čerpá a které dále přerozděluje mezi své, mimo jiné, pražské členy. Žalobce tak musí z vlastních prostředků platit náklady na sportovní vybavení, které žalovaný svým členům zajišťuje, případně na ně značnou měrou přispívá. V důsledku neumožnění účasti na žalovaným pořádaných oficiálních národních soutěžích je pak žalobce rovněž limitován ve výši dotací, které může na svou činnost potenciálně získat. Například dotační program Národní sportovní agentury (dále jen „NSA“) poskytuje výrazně vyšší dotace sportovním oddílům, jejichž hráči se účastní oficiálních národních soutěží. Žalovaný je v současné době v České republice jediným subjektem, který je oprávněn žádat o dotace v rámci programu Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“), z čehož pak benefitovali pražští členové žalovaného, čímž opět získali oproti žalobci ekonomickou výhodu. Členové žalobce se rovněž nemohou účastnit reprezentačních výběrů a případně reprezentovat Českou republiku. To má podle žalobce dopady na jeho členskou základnu a tím i na jeho příjem z členských příspěvků, protože hráči, kteří se vodnímu pólu chtějí věnovat na oficiální úrovni, raději zvolí ty sportovní oddíly, které jsou členy žalovaného. Neumožnění účasti na soutěžích v České republice má také negativní dopad na snahu žalobce o získávání sponzorů, neboť tím přichází o možnost prezentovat svou sportovní činnost. Žalobci dále není umožněno účastnit se školení rozhodčích a trenérů, které pořádá žalovaný. Při účasti na některých turnajích a soutěžích v zahraničí je organizátory požadováno, aby účastenský tým zajistil vlastního rozhodčího, jehož kvalifikace je potvrzena nejvyšší domácí autoritou, kterou je v České republice právě žalovaný. Neučiní-li tak, musí hradit často vysoké náklady na účast rozhodčího, kterého zajistí hostující asociace. Žalobce tedy nemůže rozhodčího s požadovanou kvalifikací zajistit a je opět nucen tyto náklady nést z vlastních prostředků. Rozhodnutí žalovaného nepřijmout žalobce za člena je projevem nepřípustné libovůle žalovaného a naplňuje znaky nekalosoutěžního jednání, neboť je rozporné s dobrými mravy soutěže a je jím omezována hospodářská soutěž. Povinnost žalovaného přijmout žalobce za svého člena lze s odkazem na pravidla proti nekalé soutěži dovodit s odkazem na německou a rakouskou soudní praxi. Ta k takovému závěru dospěla, resp. připouští existenci povinnosti spolku přijmout žádost o členství, má-li takový spolek v daném sportovním odvětví mocenské monopolní postavení, a jsou-li splněny podmínky členství uvedené ve stanovách. Žalobce veškeré podmínky dle stanov žalovaného splňuje, vznikl mu tedy nárok na to, aby byl za člena spolku přijat.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesporoval skutková tvrzení účastníků ohledně obsahu stanov, cílů obou spolků, ani skutečnost, že žádosti žalobce o členství byly opakovaně zamítnuty, resp. že bylo rozhodnuto jednou pro vždy, že žalovaný se členem žalobce nestane, a k jeho dalším přihláškám již nebude přihlíženo. Po právní stránce žalovaný sporoval existenci právní povinnosti přijmout žalovaného za člena s ohledem na základní zásady autonomie spolků plynoucí z práva sdružovacího, zároveň nesouhlasil s právním názorem žalobce ohledně postavení účastníků coby soutěžitelů v hospodářské soutěži. Konečně podle žalovaného existují legitimní důvody, pro které byla možnost stát členem žalovaného žalobci upřena. Ty tkví kromě nedostatečné sportovní úrovně žalovaného i v očerňující kampani, kterou žalovaný proti žalobci vede. K prvému okruhu námitek žalovaný míní, že každý spolek má právo rozhodovat o tom, kdo bude a nebude jeho členem. Žádný zákon žalovanému neukládá povinnost přijímat jakéhokoliv uchazeče o členství. Nepřijetím žalobce za člena žalovaného navíc nemůže vznikat žádná újma individuálním sportovcům, kteří se mohou účastnit aktivit žalovaného v rámci jiných klubů či existujících spolků. Jedním z důvodů nepřijetí žalobce za člena je skutečnost, že ve stejné lokalitě již působí jiné spolky. S ohledem na velikost sportu vodního póla v České republice a povaze soutěží by to vedlo k destrukci vodního póla jako takového. K žalobcem tvrzenému přerozdělování dotací žalovaný uvedl, že toto nefunguje na principu přerozdělování získaných prostředků svým členům, žalovaný svým členům neposkytuje ani žádné materiální výhody. Podmínkou čerpání dotací není členství žadatele v žalovaném. Dotační programy NSA podmiňují čerpání vyšší dotace pouze žadatele v oficiálních soutěžích, které žalovaný pořádá. Účast na nich ale není podmíněna členstvím konkrétního sportovního klubu v žalovaném a naopak, ani členství sportovního klubu v žalovaném nezakládá nárok se těchto soutěžích účastnit. Hráči žalovaného se soutěží pořádaných žalovaným nebudou účastnit, neboť podle žalovaného nejsou dostatečně připraveni a není jich dostatečný počet, aby bylo možné postavit družstva do soutěží žalovaného v potřebném počtu soutěžních dní. I to je totiž podmínka pro získání vyšší dotace. Ani přijetí žalobce za člena žalovaného tedy není způsobilým prostředkem k odstranění žalobcem tvrzeného znevýhodnění. Jde-li o dotace MHMP, oprávněným žadatelem může být také krajský svaz. Nic tedy žalobci nebrání si takový svaz založit a konkurovat žalovanému. Pokud nicméně čerpání dotací ze zmiňovaných dotačních programů mělo být škodlivým následkem v podobě zvýhodnění pražských členů žalovaného, lze po žalovaném, resp. jeho členech nanejvýš požadovat, aby se čerpání těchto dotací zdrželi, nikoliv aby přijali žalobce mezi sebe. Tvrzení žalobce, že jeho členové nemohou reprezentovat Českou republiku na oficiálních soutěžích, není podle žalovaného pravdivé, neboť podmínkou zde opět není členství v žalovaném, nýbrž sportovní výkonnost. Jednotliví sportovci s takovou ambicí navíc mohou nabýt členství v jiných sportovních klubech, které členy žalovaného jsou a podílet se tak na jeho fungování. Stejně tak není členstvím v žalovaném podmíněna ani možnost účastnit se školení žalovaného. Nelze nicméně po žalovaném spravedlivě požadovat, aby účast na těchto bezplatných školeních umožňoval komukoliv. Na straně žalovaného existují pádné důvody, pro které žalobce za svého člena přijmout nechce. Žalovaný funguje primárně ku prospěchu svých členů, kteří již členy žalovaného jsou. Přijetí žalobce za člena by zvýšilo náklady na účast na utkáních, které by členové žalovaného museli nést ze svého (pronájem bazénu, odměny rozhodčích atd.). Kromě toho je podstatné i předchozí neetické a neloajální chování předsedy žalobce , tituly před jménem, , kterého se dopouštěl v rámci své předchozí činnosti v Univerzitním klubu vodního póla , adresa, , který je členem žalovaného. Na žalobce lze s ohledem na to pohlížet jako na vyloučeného člena. Žalobce navíc stále veřejnosti a třetím subjektům jednostranně podává informace o neochotě žalovaného přijmout žalobce za člena a vede v tomto směru poškozující kampaň. To je v rozporu se zásadou loajality k žalovanému, a tedy v rozporu s jeho stanovami. Konečně žalovaný poukázal i na podvody žalobce v případě snahy o registraci jeho hráčů do jiných klubů a nepravdivá tvrzení ohledně počtu hráčů, které v současné době registruje, na jeho nedostatečnou členskou základnu a sportovní vybavenost či kvalifikaci jeho jednotlivých trenérů. Pokud jde o otázku kvalifikace jednání žalovaného jako nekalosoutěžního, žalobce a žalovaný nejsou podle žalovaného v pozici soutěžitelů, neboť se jejich počínání neřídí pohnutkou po vlastním či cizím hospodářském prospěchu, nýbrž se jedná pouze o spolkovou činnost, která má charakter naplňování vlastního zájmu. Žalovaný nemá „faktický monopol“ ohledně pořádání oficiálních soutěží. Povaha postavení žalovaného jako jediného sportovního svazu organizujícího celonárodní soutěže vodního póla, přidruženého k nadnárodním organizacím LEN a WORLD AQUATICS (dříve FINA), není v