Vrchní soud v Praze 3 Co 60/2025-41 – Náklady řízení

Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. odmítl podání navrhovatelky ze dne 21. 8. 2025 došlé soudu dne 25. 8. 2025 a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že navrhovatelka nemá právo na jejich náhradu.2. V odůvodnění uvedl, že navrhovatelka doručila soudu dne 25. 8. 2025 podání, které soud prvního stupně považoval za neurčité, proto navrhovatelku usnesením ze dne 26. 8. 2025, č. j. 1 Nc 1343/2025-16, vyzval postupem podle § 43 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby podání doplnila a opravila. Protože navrhovatelka na výzvu soudu prvního stupně nijak nereagovala, soud prvního stupně její podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud odkazem na § 146 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že účastnicí řízení dosud byla jen navrhovatelka.3. Usnesení napadla navrhovatelka odvoláním. Uvedla v něm, že ve věci jde o neoprávněně prováděné srážky z důchodu v rámci exekuce a že žádá o vrácení provedených srážek, k nimž došlo podle navrhovatelky protiprávním jednáním exekutorky.4. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. napadené usnesení soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1 a 6, § 205 odst. 2 o. s. ř.) a přihlížel i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Po přezkoumání věci bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.) neshledal odvolání důvodným.5. Předně je třeba uvést, že přezkumu správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně nebrání žádná vada odvolání, jak se mylně domnívá soud prvního stupně, pokud spis předložil odvolacímu soudu se zprávou, že odvolání má vady, které přes výzvu soudu nebyly odstraněny. Vady odvolání (neuvedení odvolacího důvodu a odvolacího návrhu) - vzhledem k tomu, že odvolání nesměřuje proti rozsudku ani proti usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé - nebrání věcnému vyřízení a přezkumu napadené rozhodnutí postupem podle § 212a odst. 1 o. s. ř. (tedy z důvodů, které nebyly uplatněny v odvolání). Byť tedy podání navrhovatelky ze dne 14. 10. 2025, stejně jako i její podání ze dne 4. 11. 2025, učiněné v návaznosti na výzvu soudu k odstranění vad odvolání, neobsahuje žádnou argumentaci v tom směru, proč podle navrhovatelky soud pochybil, pokud její podání odmítl jako vadné, podstatné je, že z něho lze dovodit, že jím navrhovatelka sleduje odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí jejího podání.6. Dále je třeba připomenout, že náležitosti návrhu na zahájení řízení upravuje § 79 odst. 1 o. s. ř. a mimo obecných náležitostí (uvedených v § 42 odst. 4 o. s. ř.) musí žaloba obsahovat řádné označení účastníků, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit) - z judikatury viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 370/2002 ze dne 15. 10. 2002, publikované v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 11/2002, pod označením SJ 209/2002.7. Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.8. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.9. Shodně se soudem prvního stupně má i odvolací soud za to, že podání navrhovatelky ze dne 21. 8. 2025 trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat. Není totiž vůbec zřejmé, zda její podání má být opravným prostředkem proti rozhodnutí vydaném v jiném řízení, či návrhem na zastavení exekuce, či (jak by se rovněž mohlo z tvrzení v něm obsažených nabízet) žalobou na náhradu škody. Pokud ani přes podrobnou výzvu soudu prvního stupně (obsaženou v usnesení ze dne 22. 10. 2025, č. j. 1 Nc 1343/2025-24) navrhovatelka tyto vady neodstranila, je nadále nejasné, čeho se navrhovatelka domáhá, vůči komu se toho domáhá a na základě čeho.10. Lze uzavřít, že základní náležitost každého podání srozumitelně sdělit čeho a na základě čeho se jím domáhá (srov. § 42 odst. 4 o. s. ř.), navrhovatelka nesplnila. Pokud za tohoto stavu soud prvního stupně její podání odmítl, nelze mu vytknout pochybení, přičemž o tomto následku neodstranění vady byla navrhovatelka soudem řádně poučena.11. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že jiným účastníkům náklady odvolacího řízení ani vzniknout nemohly, když účastníkem řízení je pouze navrhovatelka.